Asi to nemohlo skončit lépe. Otázkou je, zda to skončilo dostatečně dobře. Vítězem kongresu je Petr Nečas. Nikoli díky svému zvolení předsedou, pokud by nebyl zvolen, o tom nikdo nepochyboval, ale díky tomu, že se mu podařilo ovládnout volbu místopředsedů a v kongresovém usnesení se neobjevil žádný z nesmyslných příkazů nebo zákazů, kterými v uplynulých letech mydlila stranická opozice Topolánkovi schody.

Optimista by řekl, že Nečas vyhrál všechno, co vyhrát mohl, dostal od kongresu silný mandát a jen na něm záleží, co s tím udělá. Není to pravda. Kongres skončil, jeho euforie odezní a Petr Nečas  bude bojovat s těmi samými problémy, které vedly ke konci Topolánkovy éry.
Proč vůbec kongres mohl dopadnout tak, jak dopadl? Prvním důvodem je způsob volby delegátů. Přestože se na kongresu sedí po krajích, delegáti jsou voleni v okresech. Tím volba daleko více odráží momentální stav mysli v členské základně a na kongres se dostává spousta lidí, kteří jsou připraveni podlehnout obecné náladě. Tento jev byl podpořen změnou, kterou ještě Topolánek prosadil do volebního klíče. Tím bylo celkové navýšení počtu delegátů z okresů a významné posílení okresů, jejichž základna nebyla uměle navýšena na tisícíhlavé počty. Navíc, svolání kongresu a všech přípravných sněmů se uskutečnilo v tak krátkém čase, že na politické manévry na okresní úrovni prostě nezbyl.

Poslanci, europoslanci a senátoři na kongres chodí s osobním mandátem. Volební výprask výrazně omezil právě poslanecký klub a kroužkování do něj navíc přivedlo řadu lidí, kteří rovněž dosud nejsou usazeni v krajské, či celostátní struktuře. Výsledkem bylo plénum, jehož nálady šlo ovlivnit mnohem více a který byl hlasovacím dohodám přístupný mnohem méně, než kdy předtím. Pocit, že takhle to dál nejde, byl tak intenzivně nejspíše přítomen naposledy na kongresu, který zvolil předsedou OF Václava Klause a transformoval OF na ODS. Proč to připomínám? Po transformačním kongresu si do té doby vládnoucí prohavlovské struktury OF vynutily revizi kongresu. Rozdělení OF na ODS a OH prostřednictvím zvláštních dohod rozhodnutí nejvyššího orgánu nerespektovalo a řídilo tehdy reálným politickým rozdělením moci. Stejně tak nyní zůstává zachována struktura, která ODS dovedla k hanebné volební porážce a nijak zvlášť jí to nemrzí, má to pojištěno na více stranách. Neboli – tehdy všechno bylo jinak, dneska ještě uvidíme.

Mnohem více než krajské dohody fungovalo rozhořčení vůči dvěma regionům, které celé ODS nadělaly nejvíce ostudy – Praze a Ústí nad Labem. Alexandr Vondra, který sám je senátorem v Ústeckém kraji při své spanilé jízdě za nominacemi velmi důsledně zdůrazňoval distanci od svého vlastního kraje a žádal v cizích krajích o podporu proti nim.
Petr Nečas mohl ovlivnit především část složení grémia, úzkého vedení ODS, které se skládá z předsedy, místopředsedů a předsedů tří poslaneckých klubů, kteří jsou přímo voleni poslaneckým frakcemi.

Pochopitelně, nejzřetelněji lze sledovat dlouholeté spojence Otce Zakladatele. Miroslava Němcová se stala první místopředsedkyní, Jan Zahradil je členem grémia jako předseda europoslanců. Co se dalších týče, Alexandr Vondra patří k lidem, které do ODS přivedlo Topolánkovo úspěšné nafukování měkkého obalu, Petr Tluchoř, předseda poslaneckého klubu, patřil k Topolánkovým nejbližším. Jiří Pospíšil je mladý selfmademan z Plzně, Tomáš Julínek, předseda modrých senátorů, se s bývalým předsedou nerozešel nejlépe poté, co pod tlakem okolností padl jako ministr. O zbývajících členech grémia nedokážu s odpuštěním říci vůbec nic.

Jinou kávou je ovšem složení nejdůležitějšího orgánu ODS mezi kongresy, kterým je výkonná rada. V ní zasedají zástupci, které regiony navrhují a kongres pouze potvrzuje. Tyto nominace si krajští bossové nepochybně pohlídali a výkonná rada bude to místo, kde to Petr Nečas vůbec nebude mít lehké.

Zdá se, že Petr Nečas cítí závazek především ke klausovskému křídlu. Lze pouze souhlasit s názorem, který vyslovil president (sic), že úsilí zajistit Miroslavě Němcové post  předsedy sněmovny zaplatí ODS velmi výrazně při vyjednávání o postech méně prestižních, zato věcně mnohem důležitějších.

Dalším významným momentem kongresu byla oficiální snaha zapomenout na Topolánka. Je to pochopitelné, mezi organizátory kongresu je příliš mnoho lidí se zadostiučiněním z dobře vykonané práce, příliš mnoho jiných pak s černým svědomím. Způsob, který byl k tomu zvolen, nepochybně přispěl k hladkému kongresování, otázkou je, zda se tento bumerang v budoucnu nevrátí. Na rozdíl od komentátorů, kteří Topolánkův dopis (i Topolánka) předem znectili, aniž cokoli četli, jej považuji za vyvážený, dobře napsaný a také poučný. Domnívám se, že měl zaznít veřejně přímo z Topolánkových úst.

Kongres skončil, jedeme dál! Petr Nečas se nejspíš stane premiérem vlády s nejsilnější parlamentní podporou v dějinách ČR. Stejně jako premiér Topolánek bude řešit zásadní problémy zeměkoule, Evropy, Česka i koalice a na nic jiného mu příliš času nezbude.
Struktury ODS, stejně jako struktury všech stran, jsou slabé a nemocné. Je to problém kulatého čtverce, jde o zachování otevřenosti strany a budování silných a schopných regionálních organizací, současně však je nutná efektivní obrana před různými nájezdy nakoupeného členstva. O to se nebude starat předseda strany, bohužel, ani jeho statutární zástupce, ale pouhý řadový místopředseda, bez jakékoli dosavadní autority a zkušenosti. Vymyslet slabší mandát opravdu nešlo.

Kongres ODS, lidé, kteří tam přišli z místních sdružení, dali najevo, že si přejí jinou ODS. Nepochybně byli tací, kterým se stýská po nezpochybnitelné autoritě Václava Klause, aniž si uvědomují, že doba takového typu strany je pryč. Jistě tam byli takoví, kteří hlasovali s nadějí, že Jiní to budou dělat lépe. Určitě k obrazu kongresu přispěli i tací, kteří v oslabení stávajících šedých vazeb vidí šanci pro vlastní šedé zájmy. Neboli – po změně toužila většina, představy o změně však byly velmi různé a je na novém vedení, aby je naplnilo. Dopředu lze říci pouze jedno. Nebude to mít lehké!