...škoda jen, že ten stát se jmenoval Sovětský svaz. Nebo abychom byli přesní: Edvard Beneš se zasloužil o stát - dokonce dvakrát - v roce 1938 o Velkoněmeckou říši a v roce 1948 o Sovětský svaz!
Byla jednou jedna malá demokratická republika ve střední Evropě, a vedle ní se rozpínala jedna velká agresivní, militaristická, totalitní říše. Ta totalitní říše přinutila malou republiku vzdát se svého pohraničí v její prospěch - pod záminkou, že ono pohraničí je většinově obýváno etnikem, jež má svůj domov v totalitní říši. Krátce poté nastal i konec demokracie v té malé středoevropské republice a ona se stala „protektorátem", tj. satelitem a loutkou té mohutné totalitní říše.
Že víte, o čem mluvím? „Mnichov a události let 1938-39" - řeknete jistě.
Ano, mohl to být i Mnichov a ty události po něm, ale já jsem teď měl na mysli jiný „Mnichov" našich dějin: tím pohraničím Československé republiky byla Podkarpatská Rus, tou totalitní říší Sovětský svaz a těmi událostmi byly události let 1944-45. Co tehdy udělali vláda ČSR, a především prezident Edvard Beneš, jenž měl největší zodpovědnost, bylo protiústavní a velezrádné vydání části našeho území i s jeho obyvateli, občany ČSR, sousední totalitní říši, Sovětskému svazu. Tomu Sovětskému svazu, jehož se pak i zbytek ČSR stal satelitem a loutkou po únoru 1948; stejně jako se po Mnichovu stal v březnu 1939 satelitem a loutkou Velkoněmecké říše i tehdejší zbytek ČSR.
Z obou „Mnichovů" byl horší ten druhý, neboť zatímco v roce 1938 se zřejmě většina československých občanů německého etnika žijících na západě ČSR skutečně chtěla připojit k Velkoněmecké říší, není známo, že by v letech 1944-45 většina československých občanů rusínského etnika žijících na východě ČSR po připojení k SSSR vůbec toužila. Prostě jsme je jen tak Stalinovi vydali do spárů. Rozhodli jsme o nich bez nich.
Doslova o nich bez nich. A viníky jsme byli my.
Většina Čechů alespoň považuje Mnichov a obětování Sudet Hitlerovi za velkou tragédii našich dějin, kterou skutečně byly. Obětování Podkarpatské Rusi Stalinovi (jenž byl ostatně v období 23.8.1939-22.6.1941 Hitlerovým věrným spojencem) však už za tak velkou tragédii nepovažuje, i když to byla tragédie stejně veliká, ne-li větší. Přece hodnota českého člověka je stejná jako hodnota rusínského člověka; a z hlediska ústavy ČSR si byli oba dva naši občané, etnický Čech i etnický Rusín, rovni. Utrpení etnických Čechů a antinacistických Němců v Sudetách v letech 1938-39 nebylo o nic větší než utrpení antikomunistických Rusínů v Podkarpatské Rusi v letech 1944-45.
V obou případech jsme zaprodali své území a své občany. V obou případech jsme tak učinili ve prospěch sousední agresivní totalitní říše. A v obou případech přišla „odplata": zanedlouho se i zbytek našeho území stal satelitem a loutkou oné totalitní říše. A v obou případech tomu všemu předsedal Dr. Edvard Beneš.
Kolik let ještě potrvá, než lidé pochopí, jak naprosto negativní to byla postava našich dějin? Jak dlouho potrvá, než po zasloužené a již dlouho potřebné detronizaci toho malého, úzkoprsého, malicherného, ješitného a mstivého člověka jeho místo v pantheonu hrdinů naši země zaujmou skuteční rekové té doby, lidé jako gen. Lev Prchala, Dr. Milan Hodža, Štefan Osuský a, ano, i Wenzl Jaksch?
Místo toho jsme si ale dali do zákona: „Dr. Edvard Beneš se zasloužil o stát".
Ano. Tím státem však byl Sovětský svaz.
___________________________________________________________________________________
Souhlasím sice s osobní
Souhlasím sice s osobní charakteristikou pana prezidenta Beneše, ale dovoluji si několik upřesňujících poznámek.
1. Tzv. Podkarpatská Rus byla až do konce ISV součástí Uherského království a s Čechy neměla nikdy nic společného.
2. Po ukončení ISV o připojení k Československu nerozhodli obyvatelé Podkarpatské Rusi ale nejprve několik Rusínů v USA a mnohem později Centrální ruská národní rada. Značné části obyvatelstva, jako byli Maďaři, Židé, Cikáni se nikdo neptal.
3. Toto připojení mělo být ve formě autonomní oblasti, což se ale za Českoslovenké republiky nikdy neuskutečnilo. Autonomie byla vyhlášena až v listopadu 1938 jako Karpatská Ukrajina. V březnu 1939 byla vyhlášena nezávislá republika Karpatská Ukrajina. Ta byla následně okupována Maďarskem.
4. Po osvobození Sovětskou armádou byl v listopadu 1944 uspořádány volby a obyvatelé vyslovili souhlas s připojením k Sovětskému svazu. Celé území bylo pak pod sovětskou správou. Představitelé československé republiky v prosinci 1944 Pokarpatskou Rus opustili.Takže - od počátku roku 1945 nemělo Československo na území Podkarpatské Rusi právní nárok.
5. "Odstouperní" celého území Sovětskému svazu v červnu 1945 bylo jen formálním uznáním faktického stavu.
Zastaralá problematika Podkarpatské Rusi se nyní opět vytahuje na světlo v souvislosti s požadavky tam usídlených Čechů na náhradu škod.
Faktem je, že část bývalých československých občanů z Pokarpatské Rusi bojovala ve Svobodově armádě a část v Sovětské armádě. Svobodovci se většinou zpátky na Podkarpatskou Rus nevrátili.
Ten bod 4 ale nemyslíte tak
Ten bod 4 ale nemyslíte tak úplně seriózně. není-liž pravda, ehm, žééé. Zní, jako by byl převzat z Izvestií (nebo přímo z "Právdy").
O tom, jak to bylo provedeno
O tom, jak to bylo provedeno existují různé velmi zajímavé verze, faktem ale je, že se to uskutečnilo a že výsledek byl takový, jaký byl.
Jen tak mimochodem - i o českých poslancích, zvolených za různé strany existují informace o tom , že o řadě blbostí hlasovali v roce 1948, 1968 a v roce 1989 skutečně z dobrovolné podělanosti. Jak uvádí ve svých vzpomínkách Václav Kopecký, dalo jim velkou práci aby některé poslance přesvědčili, že by měli hlasovat "proti", aby hlasování alespoň trochu vypadalo demokraticky.
Takže se Rusínům, když viděli volební komisaře s automat, ani nedivím.
S pozdravem
Škoda pane Hrbku, že jste pro
Škoda pane Hrbku, že jste pro zachování reputace ve znalosti historických událostí raději onen bod 4. nevynechal. Seznámil jsem se s řadou pramenů českých, československých po skončení diktatuty jedné strany a ze zahraničních stanic v době komunistické nadvlády a ve všech těchto případech byla uváděna jedinná verze, že žádné svobodné voly, ač měly, se nekonaly. Za celou oblast hlasoval příslušný papaláš č.1.
Vážený Gardnesi, patrně jste
Vážený Gardnesi,
patrně jste pozorně nepřečetl moji odpověď Kolderovi, kde se jednoznačně vyjadřuji ke svobodě voleb pod samopalem.
Jinak se domnívám, že není tak neobvyklé, že za určitou oblast hlasuje jeden "papaláš". U nás jsou to například senátoři. Je samozřejmě diskutovat o způsobu volby, ale to je trochu jiná otázka.
Nemám rád ahistorické pohledy, které hodnotí minulost na základě současných kritérií.
Jen bych připomenul, že po roce 1945 nebylo Československo demokratickou republikou, ale republikou lidově-demokratickou. A nepamatuji si, že by v období 1945 až 1948 někdo aktivně protestoval proti "odstoupení" Podkarpatské Rusi.
Ani Ferdinand Peroutka, Pavel Tigrid, Helena Koželuhová, Václav Černý, Jan Masaryk, Jan Šrámek, Petr Zenkl, Prokop Drtina, atd. atd.
I pozdě procitnuvší "Podkarpatorus" Jaromír Hořec, v roce 1945 šéfredaktor Mladé fronty o tom dlouho, hodně dlouho mlčel
V letech 1945 až 1948 byl prezident Beneš pro všechny strany modlou. K jeho kritice došlo až po zkušenostech z února 1948, a to z emigrace.
Bod 4. jsem zařadil záměrně. Bylo by jednoduché napsat, že Sovětská armáda okupovala bývalé československé území a vyhnala z Podkarpatské Rusi Františka Němce, který tam chtěl representovat československou vládu. Znamenalo by to ale nehledět na tehdejší složitou situaci.
Konec konců - Rusíni chtěli po celou dobu československé republiky z ní odejít a získat samostatnost a jejich další existence v poválečném Československu by byla jen obrovskou zátěží. Navíc nehistorickou.
Dovoluji si jen uvést, že naše rodina žila nějakou dobu na Podkarpatské Rusi, můj otec ve vedoucí pozici, a ž mým kmotrem byl zemský prezident Antonín Rozsypal (to byl ten, kdo jako okresní hejtman na Kladně nechal zatknout a zavřít Antonína Zápotockého), takže o Podkarpatské Rusi a její historii něco málo vím.
Pokud budete mít zájem, můžeme si o tom na základě mých dokumentů popovídat.
S pozdravem
Vážený pane Hrbku, pokud vím,
Vážený pane Hrbku, pokud vím, tak z počátku značná část Rusaínů se hlásila k ČSR a také zpočátku vysílání západsních stanic opro porobené národy vysílala rusínsky česká Svobodná Evropa, přestože západní mocnosti se v poválečném uspořádání smířily s přidělením P.R.do SSSR a tudíž i československá representace pochopila nesmyslnost usilování o kousek tehdy zanedbané(leč překrásné ), jak jsem měl sám možnost poznat, země.
Vážený Gardnesi, české
Vážený Gardnesi,
české vysílání Svobodné Evropy začalo v červenci 1950 a to z nákladního automobilu u československých hranic. Tedy až po emigraci pánů Zenkla, Peroutky a Papánka. Ti do té doby o Podkarpatské Rusi a Rusínech tvrdě mlčeli.
Jinak s požadavkem na "odstoupení" Podkarpatské Rusi souhlasily na základě Jaltské dohody jak Spojené státy tak Velká Britanie. Byla to "malá Vídeň", opět bez nás.
Co měl, podle Vás, pan prezident Beneš 29.6.1945 dělat? Zejména když sám v prosinci 1943 nabízel Stalinovi připojení Podkarpatské Rusi k sovětské Ukrajině.
S pozdravem
Ty vaše komentáře jsou čím
Ty vaše komentáře jsou čím dál povedenější. Srovnávat hlasování v senátu s referendem ala NKVD je dost povedené.
Gratuluji. Ještě chvíli a budete jako Václav Žák, podle kterého je demokracie, když sněmovně předsedá šéf bolševiků.
Vážený Koldere, poněkud si
Vážený Koldere,
poněkud si pletete formu a obsah. Senátor skutečně zastupuje určitou oblast.
Pokud jde o obsah, tak volby v ČR a volby ala NKVD jsou skutečně něco jiného.
Doufám ale, že jste postřehl, že senátor zastupuje určitou oblast a to i ty, kteří jej nevolili. Doufám, že jste i postřehl, že mu v extrémním případě mu ke zvolení stačí pouhý jeden hlas a to dokonce i vlastní. Takže mandát senátora může být dosti pochybný.
Doufám, že jste i postřehl, že po rozpadu Sovětského svazu se Podkarpatská Rus zpátky do Československa nijak nehrnula.
Nevím jestli je horší když sněmovně předsedá šéf strany, která v demokratických volbách získala cca 20% mandátů, nebo když je členem Bankovní rady jmenován bývalý agent STB a pozdější nomenklaturní kádr ÚVKSČ.
Pojetí demokracie má značné rozpětí - od demokracie jen pro někoho až po demokracii pro všechny. S pojetím demokracie jen pro někoho máme dostatek zkušeností a tak ji občas uplatňujeme.
S pozdravem
Pokud jsem něco postřehl, tak
Pokud jsem něco postřehl, tak to, že trvale srovnáváte poválečný plebiscit na podkarpatské Rusi s dnešními volbami do senátu.
Pokud jsem něco postřehl, tak to, že guvernérem ČNB byl gentleman anglického střihu, ze kterého se vyklubal spolupracovník bolševické tajné policie.
Pokud jsem něco postřehl, tak to, že Rusínů sídlí v Česku poměrně hodně a že se nehrnula do ČSFR celá země, by se jistě dalo vysvětlit i jinak, než jak to podkládáte.
A taky jsem postřehl, že Rusíni (alespoň ti, se kterými jsem se dostal do kontaktu) si na poměry za Republiky nijak nestěžují.
Taky zdravím.
?
?