Satanské prémie
Pavel Kohout

MF Dnes 8. 7. 2010

Bohaté odměny bankéřů krizi nezavinily

Namísto amatérského příštipkaření s platy bankéřů by evropští činitelé udělali lépe, kdyby se ponořili do studia kanadské ekonomiky. Kanada bankovní krizi nezažila už téměř celé století. Jenže lid nerozumí detailům kanadské a evropské bankovní regulace.

Evropská unie omezí výplaty prémií bankéřům. Europoslanci schválili změny, podle nichž manažeři či obchodníci bank dostanou v hotovosti maximálně 30 procent odměny. Vyplácení prémií bude rozloženo na několik let. V případě prémií „normální“ velikosti se pozdržení výplaty bude týkat nejméně 40 procent odměny na dobu minimálně tří let.

Účelem je, aby si manažeři uvědomili rizika svých rozhodnutí v delším horizontu. Právě rizikové obchody se prý podílely na vzniku nedávné finanční krize.

Je toto opatření rozumné, nebo naopak škodlivé? Pokud uvěříme rozšířenému lidovému podání finanční krize - podle něhož je kořenem všeho zla mamon a nenažranost bankéřů - pak je asi všechno v pořádku a schválená opatření jsou rozumná.

Otázkou však zůstává, do jaké míry je lidová interpretace krize pravdivá. Pokud vůbec.

Jistě, bankéře si nesmíme idealizovat. Svoji profesi dělají pro peníze, nikoli pro dobro lidstva. Ale nasazovat jim satanské rohy také není správné. Většina Evropy prožila po válce mnoho šťastných desetiletí bez bankovních krizí. Banky financovaly poválečný hospodářský růst a těžko si lze představit ekonomiku, která by fungovala bez nich. Nebo ano: Somálsko, Čad, Andamanské ostrovy, amazonský prales...

Otázka tedy zní - proč bankovní krize vyhřezla na povrch právě během let 2007-2009, zatímco předchozích zhruba šedesát poválečných let byl relativní klid? Co se během prvního desetiletí nového tisíciletí změnilo, že Evropu a USA postihla nejhorší bankovní krize od 30. let?

Hypotéza o náhlém a všeobecném zhoršení morálních standardů finančníků je těžko uvěřitelná. Mnohem pravděpodobnější jsou jiné důvody. Jaké? Nízké úrokové sazby po zavedení eura způsobily úvěrovou expanzi v Evropě. Ve Spojených státech rovněž po roce 2001 nastala úvěrová expanze, i když v jejich případě byla příčina samozřejmě jinde než v zavedení společné měny.

Zkušenost ukazuje, že po velké úvěrové expanzi vždy a zákonitě následuje úvěrová krize, ekonomická recese a často také požadavek na sanaci bank ze státního rozpočtu. Těchto zkušeností je tolik, že mají prakticky platnost přírodního zákona. (Tím spíše, že se těžko hledá protipříklad: sotva najdete ekonomiku, kde by se rychlý růst objemu úvěrů obešel bez následné krize.)

Nezáleží na konkrétní příčině úvěrové horečky. Ve Švédsku během 80. let podporovala vládnoucí sociální demokracie zadlužování domácností prostřednictvím daňových pobídek. Proč? Dluh krátkodobě zvyšuje životní úroveň, což je pro politiky dobře. Zadlužená domácnost je zároveň poslušnější a ovladatelnější než domácnost finančně svobodná. Výsledkem byla švédská finanční krize z roku 1990, která si vynutila masivní zásah státu a garanci všech bank. Švédské domácnosti zaplatily úroky dvakrát: jednou normálně a podruhé v podobě daní.

Mohli za švédskou bankovní krizi nenažraní bankéři? Anebo spíše nenažrané domácnosti? Anebo politici? Každopádně byla švédská bankovní krize jen malou ukázkou, co v celoevropském měřítku nastalo v době nedávné.

Mohly za evropskou bankovní krizi nějaké zvláště rizikové obchody? Někdy ano, jako třeba v případech německé banky IKB nebo britské Royal Bank of Scotland. To je však menšina případů. Většina evropských bank se do problémů dostala naprosto normálními úvěry, jenže poskytovanými v příliš velkých objemech. Typické je třeba Španělsko, kde se banky důsledně vyhýbaly rizikovým finančním nástrojům. Když se však španělský realitní trh ochladil, ukázalo se, že na systémovou krizi bohatě stačí úvěry domácím klientům. Stačí příliš rychlý růst - a bankovní krize zákonitě přijde sama. Jak prosté.

Často se také zapomíná, že existují i vyspělé ekonomiky, které se bankovní krizi dokázaly vyhnout. Pokud slyšíme, že bankovní krize postihla Severní Ameriku, je to lež. Kanada zůstala nedotčena. Jak to?

Kanaďané vzdorovali módním trendům a zůstali u své „předpotopní“ bankovní regulace, jejíž počátky sahají až do 19. století. Tato regulace funguje natolik dobře, že je s podivem, proč ji ostatní vyspělé státy dávno neokopírovaly. Málo se třeba ví, že Kanada se vyhnula i pověstné velké depresi ve 30. letech. Kanada zaznamenala jen krach dvou menších regionálních bank v 80. letech. K poslednímu významnému krachu došlo v roce 1923.

Dalším faktorem je skutečnost, že Kanada si ponechává svůj dolar. Kdyby tvořila s USA jednotnou měnovou zónu, co myslíte - vyhnula by se americké finanční krizi? To nevíme. Co však víme, je fakt, že drtivá většina zemí společné evropské měny finanční krizí postižena byla. Včetně zemí na euro navázaných: Litva, Lotyšsko, Estonsko.

Namísto amatérského příštipkaření s platy bankéřů by evropští činitelé udělali lépe, kdyby se ponořili do studia kanadské ekonomiky. Jenže to je asi méně efektní než pronásledovat „nenažrané bankéře“. Lid nerozumí detailům kanadské a evropské bankovní regulace. Omezení satanských prémií však rozumět bude.

1. Z každého článku P.

1. Z každého článku P. Kohouta si lze odnést nějaké poučení. Je kvalitním populisátorem. Navíc to nejsou úmorné "klády".
2. V čem spočívá "předpotopní" bankovní regulace, jejíž počátky sahají až do 19. století? Odpovědí by byl další článek. Bodnul by.
3. Kanada si ponechává svůj dolar. I to by mělo být "nápovědou", že do eurozóny vstoupit tehdy, až to bude "výhodné". Nějaký časový limit neexistuje...

Pan Kohout si plete bankéře a

Pan Kohout si plete bankéře a banky. Ke krizi přispěly především banky, jejíž bankéři se pod tlakem vlastníků bank a ve vlastní touze po vysokých odměnách uchylovali k velmi riskantním tržním operacím.

Stav, že bankéři krachujících bank popírají tučné odměny je vyvolán nesprávným rozhodnutím sanovat soukromé banky. Banky se měly nechat zkrachovat, a bylo by na jejich vlastnících, jak se bankéřům za to odmění.

Ale toho se každý politik bojí jako čert kříže, protože za krach bank by je nakonec bankéři a prodejní ekonomové obvinili. Oni přece nic, vše přece proběhlo v rámci platných zákonů.

Ještě jsem ale neviděl, že by stát sanoval třeba drobné podnikatele. Stále platí stará pravda, že malý zloděj je přísně trestán a velký zloděj není trestán vůbec. Někdy je i odměněn.

Pane Hrbku jistě přiznáte, že

Pane Hrbku jistě přiznáte, že ta Vaše první věta je protimluv. Na jedné straně jsou banky(též bankéři) a na druhé straně zavedené způsoby kontroly, regulace a organizace, jak byly uzákoněny v dané zemi prostřednictvím progresivních politiků. To je to, co uvádí správně p.Kohout. Přitom pochopitelně nelze opomenout, že současný princip odměńováníí bankéřů je břídilský a musí se změnit. Pokud jde o Vaše doporučení nechat banky zkrachovat jde o názor, který lze teoreticky nezodpovědně vyslovit, ale prakticky provést nelze, jelikož důsledky by byly pro celou společnost katastrofální, s čímž by se sice svezli i bankéři, ale co ti všichni ostatní. Je to stejně přihlouplé, jako když se Klausovi vytýkalo vyčkávání s privatizací bank, když podmínky v té době byly pod silným vlivem spekulativního kapitálu, což svědčí i o vazbě Nomury a IPB, provedené Pilipem s následným ožebračením klientů IPB vč. diků u investičních fondů IPB. Napakovala se akorát ČSOB, což trvá dodnes. Loupež za bílého dne se skutečně stala.

Vážený Gardnesi, takže

Vážený Gardnesi,

takže zastáváte názor, že velké zloděje má stát sanovat? A nechat ožebračit klienty a daňové poplatníky?

A proč Václav Klaus nechal zkrachovat řadu bank, jejichž seznam jsem Vám před časem zaslal?

S pozdravem

Jak to ten Klaus udelal, ze

Jak to ten Klaus udelal, ze nechal zkrachovat banky? Tuhle blbost z dilen socanu jsem jeste neslysel, rad se seznamim s postupem jak ministr a predseda vlady nechva krachovat banky a rad se dozvim o duvodech proc to dela.

predpokladam,z e doplnite vyctem jak Klaus nechal zkrachovat pojizdne prodejny uzenin. To bude take vyzivne...

Nevedel jsem jake kraviny se daji vycist z hvezd.

Vážený Hrbku, zastávám názor,

Vážený Hrbku, zastávám názor, který je obsažen v článečku p.Kohouta, tedy uplatněnými zákony nepřipustit hromadné selhání bankéřů. Pokud se jhiž malér stal, postupoval byste stejně jako všechny státy, jelikož totální krach by doživotně deklasoval a ožebračil všechny občany, z čehož by se občané nedostali ani za několik generací. Od toho tu stát(vláda) je, aby řešil problémy ve prospěch občanů. Souhlasím s tím, že také sanace bank by měla probíhat se současným vyhledáním viniků s příslušným postižením. Zkrachování několika bank v ranném období kapitalismu 9O.let nikdy nebylo s totálními postižením klientů, takže jistá sanace proběhla i v těchto ústavech, největší propad pro klienty znamenal politicky motivovaný pád IPB.

Vážený Gardnesi, jednak, pan

Vážený Gardnesi,
jednak, pan Hrbek píše o bankách soukromých, a ty by se celkem bez následků mohly nechat zkrachovat. Proč ne? Druhak, kdyby byly nastaveny řádně regulace (třeba ty předpotopní), tak by nebylo o čem psát. Jenže vy liberálové, když slyšíte slovo regulace, tak se kroutíte jak přeseknuté žížaly. Zajímavé ovšem je, jak bez mrknutí oka akceptujete regulační poplatky jako opatření blahodárné....

ubedte nejaky rpiklad radne

ubedte nejaky rpiklad radne nastavenych regulaci a kdo je provadi_ Snad ne CNB, ktera nechala udelat tolik bankovnich licenci???

Liberalove neakceptuji bez mrknuti oka regulacni poplatky, jen je prijimaji shovivave v prostredi, ktere neni trzni, nebot jistym zpusobem zpruhlednuji hospodareni s verejnymi prostredky. Tot vse. To nema s regulacemi a jejich odsuzovanim jako takovym nic spolecneho. krome toho, to jsou regulace od pacientu, nikoliv regulace uredni. Trochu to zamerne motate, abyste dodal udernosti chabym argumentum.

Milé sp, kdybyste ten článek

Milé sp,
kdybyste ten článek četl, tak byste se nemusel takhle hloupě ptát.

Přesné, jelikož zdravotnictví

Přesné, jelikož zdravotnictví je snad jedinná oblast, kde nelze zavést ryze tržní vztahy. Přitom existují jedinci, jako pánové Hrbek a Kocourek, kteří jsou přesvědčeni o opaku.

Vážený Gardnesi, netvrďte

Vážený Gardnesi,

netvrďte laskavě o mně něco, co jsem neřekl.

Moje představa o placení ve zdravotnictví je stálá a jednoznačná

- povinné zdravotní pojištění na standart
- dobrovolné zdravotní připojištění
- přímé platby klientů

o zavedení ryze tržních vztahů jsem nikdy nemluvil, mluvil jsem vždy o uplatnění tržních vztahů i ve zdravotnictví, což není jedno a totéž.

Nakonec celá velká součást zdravotnictví - léky a zdravotní
pomůcky není nic jiného, než obrovský trh s přímým dopadem na léčebnou péči..

S pozdravem

Uložit

Uložit