16.07.2010, Lidové noviny

Radka Johna a Věci veřejné nadělila České republice korupce. Nejen tedy reálné úplatkářství a machinace se státním či obecním erárem, ale také obraz, který o povaze a rozsahu defraudací vytvořila média, tento "imagemaker" korupce. Teoreticky vzato tak vznikla strana, která s ohledem na hloubku úpadku obecných mravů vzniknout prostě musela. A která, až se je podaří napravit, zřejmě bez lítosti odejde.

Bylo vcelku sympatické, když Radek John, předseda Věcí veřejných, cosi podobného připustil s tím, že i případné krátké angažmá VV stojí za to. A opravdu, zatímco všechny ostatní parlamentní strany mají skutečné priority ve "věcech veřejných" jako takových, zdá se, že vévéčka jako by samotná politika vlastně ani moc nebavila.

Proti korupci je jistě třeba něco dělat, pokud by však řešením k tomuto jednomu cíli měla být jen jedna speciální politická strana, dostává politika zase na frak.

Věci veřejné lze zařadit mezi monotematické strany, podobně jako různá nacionalistická, ekologická a další utilitární uskupení. (Ačkoliv zelení své angažmá ve velké politice evidentně mysleli vážněji, oproti VV působili i jakýmsi kolektivně vzdělanějším dojmem.)

Strany typu VV vždy reprezentují více či méně kompromisní snahu realizovat svůj vysněný dílčí cíl jako přílepek k běžné byrokratické agendě. Kazí tím obvykle hru standardním stranám bez "hitů", kladoucím pokud možno vyvážený důraz na různé priority. Ostatně mýlil by se ten, kdo by věřil, že VV hluboce rozumí aspoň té korupční problematice. Mají asi své lidské zkušenosti, na nichž je ostatně ve VV založeno snad vše, ale s teorií je to slabší - určitě na měřítka strany, která se na korupci cítí být takovým kadetem.

Vnitro - příliš velký bianko šek Opatření, která VV "vymyslely", zpřísní dohled nad nakládáním s veřejným majetkem a posílí justici. Zaprvé ale výsledky nejsou zaručené, zadruhé to navrhují i ostatní strany - tady se nová vláda shodne. Opravdu je kvůli tomuhle potřeba vcházet do dějin?

Když už tedy VV na populistické vlně do těch dějin vtrhly, mohly by alespoň začít mírnit svůj moralismus. Je totiž urážlivý: těch 36 procent voličů, kteří dali hlas větším koaličním stranám ODS a TOP 09, si nepřeje nižší míru korupce v zemi, v tom se od necelých 11 procent voličů VV nijak neliší. Tito voliči na rozdíl od příznivců VV dali hlas stranám s propracovaným reformním programem a s celospolečenskou zodpovědností, který zohledňuje závažnost jednotlivých společenských problémů, neimprovizuje a nenadřazuje jeden populisticky nafouknutý problém ostatním.

Z tohoto hlediska je škoda, jak snadno ODS a TOP 09 vydaly VV bianko šek na ministerstva vnitra a další aktivity a iniciativy v boji proti korupci. Budiž proto aspoň ještě jednou zopakováno, že VV přednost získávají nikoliv logicky, tedy díky odbornosti, morálním zásluhám nebo politické síle. Jejich úspěch je spíše úlitbou antisystémovému hráči.