MF Dnes 23.7.2010

Účty Pavla Párala komentátora MF DNES

Tak se nová maďarská vláda postavila na zadní a nehodlá respektovat požadavky Mezinárodního měnového fondu na další snižování výdajů. Naopak trvá na zavedení nové bankovní daně a slibuje, že díky tomu zůstane deficit veřejných financí na slíbených 3,8 procenta hrubého domácího produktu. A MMF se zlobí. Jeho zástupci odletěli z Budapešti domů a nehodlají maďarský stát dále financovat do doby, než dojde k požadovaným škrtům a maďarský premiér Viktor Orbán pustí bankovní daň z hlavy.

Orbán má problém

Situace se zdá jasná. Kdo půjčuje, tak také poroučí, a Maďaři se prostě budou muset vrátit k jednacímu stolu. Nebude se jim chtít. Orbán už byl šéfem vlády v letech 1998 až 2002 a nebyl zrovna šetřivý. Ale pravda je, že s rozhazováním maďarských socialistů po roce 2002 se to srovnávat nedá.

Co se však dá, je pozastavit se nad ekonomickou politikou deklarovanou současnou vládou v Budapešti. Ta se fakt nejeví jako pravicová, a snad ani nebohý Ferenc Guyrcsány, poslední socialistický premiér, by si podobně levicovou rétoriku nedovolil vypouštět z úst.

Jistě lze uznat, že Maďarsko po pádu do faktického bankrotu, kdy nutně potřebovalo mezinárodní finanční pomoc, šetřilo excelentně, a tak má dnes nastaveny veřejné finance docela dobře a vykazované schodky jsou v Evropě mezi nejnižšími. Nicméně socialistická představa, že omezení úspor a zavedení nové bankovní daně pozvedne zemi k hospodářskému růstu, je dost naivní.

Jenže k tomu, aby se mohlo dát zcela za pravdu Mezinárodnímu měnového fondu, by se nesmělo stát toto: jeho experti téměř ve stejný den, kdy drasticky buzerovaliMaďary, dorazili do Bruselu a kázali úplný opak. Vyspělým západoevropským zemím stojícím mimo skupinu předlužených jižanů se snažili vysvětlit, že by neměly šetřit tak, jak plánují, ale naopak dál dělat dluhy, protože jinak budou sabotovat podporu růstu světové ekonomiky. Prostě ti šetřiví Němci jsou vlastně pohromou pro světovou ekonomiku – nejspíše stejnou, jako utrácející Maďaři. A včil mudruj.

Je to však jako vždy poměrně prosté. Zatímco vMaďarsku váznou MMF nějaké ty úvěry, v Německu či v Nizozemsku tato organizace žádné pohledávky nemá, a tak ji zadluženost těchto zemí příliš netrápí. A navíc sedí v New Yorku, což je z hlediska přístupu k veřejným financím momentálně hlavní město keynesiánské internacionály, věřící ve spásnou ruku ministra financí. A jak to všechno může dopadnout? Nejspíše standardně. Maďaři přijdou ke křížku, protože nepřízeň MMF znamená nejspíše i nepřízeň finančních trhů a propad forintu. To je dost nepříjemné pro významnou část Maďarů, kteří mají půjčky, zejména hypotéky načerpané v eurech či ve švýcarských francích a v těch je také splácejí. Proto jim devalvace domácí měny, v níž dostávají výplatu, rozhodně nemůže dělat radost.

Nepůjčovat si

A Němci, Dánové, Nizozemci a další severozápadní státy budou hlídat svůj dluh, aby příliš nenarostl, a budou věřit jiným, racionálnějším ekonomickým školám, než jsou ty, které momentálně převažují v newyorských kavárnách. Nakonec dostatečně to už naznačil poslední summit G20, kde se Američanům nepodařilo prosadit své teze o nutnosti dalšího utrácení na státní dluh.

A co z toho plyne pro nás v Česku? Jen to, že není dobré být závislý na nějakých pánech z MMF, kteří měří každému podle svých představ, ale rozhodně ne stejným metrem.

A k tomu je nutné si opravdu moc nepůjčovat.