06.08.2010, MF DNES

V první stovce mezinárodně uznávaných vysokých škol není podle mezinárodně uznávaného ratingu ani jedna z České republiky. A v prvních třech stovkách jsou jen dvě. Podílem vysokoškolských studentů jsme se již před několika lety vyrovnali průměru vyspělých zemí Evropy. Dokonce jsme předstihli Rakousko, Německo a Švýcarsko. Výsledkem však není báječná utopie, kdy každý druhý v tramvaji je Einstein nebo Čapek. Spíš padá dolů kvalita výuky a tržní a sociální hodnota VŠ diplomů, a to právě jako důsledek dosavadního nafukování počtu studentů.

Půjčte mi, budu dobrý student

Co to může změnit? Kromě jiného i školné. Ačkoli má vzdělání hodnotu samo o sobě, podtrhnu nepopiratelné:

1. Vysokoškolské vzdělání obecně zajišťuje vyšší výdělek. Například člověk s magisterským vzděláním má v průměru 1,9násobek příjmu středoškoláka. Proč by se tedy student na svém studiu neměl podílet zvýšenou měrou?

2. Školné motivuje studovat, ne studium simulovat. Když byl kdysi ve čtvrtek státní svátek, někteří čeští studenti za mnou přišli smlouvat, aby odpadla páteční výuka. Ti zahraniční (v anglickém jazyce), kteří si za studium platí, se naopak ptali, kdy se výuka bude nahrazovat - chtějí za své peníze kvalitní informace.

3. Školné může být regulátorem poptávky po studiu.

4. Školné nebude v nejbližší době dosahovat horentních sum (maximálně 10 000 korun na semestr).

5. Zavede se nejdříve až za tři roky, po úpravě finanční podpory studentů.

Jak to bude fungovat? Pokud student bude řádně plnit studijní povinnosti, měl by mít nárok na nevratnou půjčku. Ta by byla měsíční dávkou od státu v jednotné výši po standardní dobu studia. Ale byla by poskytována jen jednou v životě, v délce jednoho studijního programu. Peníze na tuto částku by mohly být státem získány převedením slevy na dani na vyživované dítě (dosud poskytované rodičům) přímo na studenta. K tomu by se připočítalo již zavedené kolejné.

Při neplnění studijních povinností by se měla změnit v půjčku vratnou.

Zbytečné překážky

Obecně vzato existuje dvojí finanční podpora studenta. Přímá jde na jeho osobní účet. Nepřímá je v Česku omezena 26 lety věku a roztříštěna do sociálních výhod, úlev výdělečně činným, hrazení zdravotního pojištění státem a tak dále. Některé nepřímé podpory zůstávají u rodičů. Hranice 26 roků je také dosti hladová. Jinde dosahuje až 42 let. Co s tím? Změnit onu hranici, ovšem. Či ji rovnou zrušit. Ale nejen to.

Současně je v plánu zavést možnost nepodmíněně vratné půjčky (maximálně 56 000 korun na rok), jako je tomu na Novém Zélandu a v Nizozemsku, splácené ve speciálním režimu (odlišném od klasických hypotečních půjček) a nabízené všem, kdo plní studijní povinnosti. Bylo by možné ji splácet až po dosažení určitého výdělku. Splátková povinnost by byla odložitelná z vážných důvodů (nemoc, mateřská dovolená apod.) a pod určitou platovou hranicí by byly splátky nulové.

Placení lidem nezabrání studovat

Konečně: posílí školné nerovnost v přístupu ke vzdělání? Ne nutně. V tomto přístupu hraje svou roli spíš výchova (postoj rodičů). Přitom školné situaci zhoršit nemusí. V zemích, kde přímé financování převažuje nad nepřímým, jsou paradoxně nerovnosti v šancích na přístup ke vzdělání menší. Příklad? Nizozemsko: v 80. letech zavedením rozsáhlejší přímé pomoci studentům tuto nerovnost citelně snížilo.

Taková je skutečnost, stačí vykouknout ven a přestat se vymlouvat na katastrofické spekulace.

Školné motivuje k tomu doopravdy studovat, ne studium simulovat.