John Major - Ve stínu železné lady
Jakub Čermák

Tak jako Francis Fukuyama spojoval v roce 1992 ve své knize Konec dějin ukončení studené války s vítězstvím západní liberální demokracie, můžeme zase my spojovat konec studené války se závěrem jedenáctileté éry vlády Margaret Thatcher a s nástupem Johna Majora na premiérský post ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska v roce 1990.

John Major jako nový premiér a lídr „toryů“ v dolní komoře britského parlamentu měl před sebou velkou výzvu - pokračování v úspěšné politice své předchůdkyně. Během vlády Margaret Thatcher došlo k prosazení ekonomiky volného trhu, privatizaci průmyslu a veřejných služeb. To vše posloužilo k popularizaci kapitalismu ve Velké Británii. V průběhu svého premiérství zvítězila s Konzervativní stranou v trojích všeobecných volbách za sebou (1979, 1983 a 1987). Dalších všeobecných voleb se po ztrátě podpory vlastních poslanců již nedočkala, jejím nástupcem se 27. listopadu 1990 stal 47-letý kancléř státní pokladny (ministr financí) John Major.

John Major se narodil v roce 1943 v Anglii ve městě Walsallu. Po studiích, zaměřených na historii, anglický jazyk a literaturu, matematiku, ekonomii a státovědu, prošel několika různými zaměstnáními. Jeho prvním kontaktem s politikou byl vstup do mládežnické politické organizace Mladí konzervativci. Již v 21 letech byl zvolen do městské rady. Během několika následujících let se mladý John Major vypracoval až na kandidáta na post poslance dolní komory britského parlamentu. Ve stejném roce, kdy se Margaret Thatcher stává premiérkou za konzervativce, se John Major za tutéž stranu poprvé stává poslancem.

Poté se jeho politické postavení jen zlepšuje. V roce 1985 ho premiérka Margaret Thatcher jmenuje státním podsekretářem na ministerstvu zdravotnictví a sociálních věcí, v následujícím roce je jmenován dokonce ministrem. V roce 1987 John Major přechází na ministerstvo financí. A konečně v roce 1989 je jmenován na jednu z nejvýznamnějších pozic v celém kabinetu, a to na post ministra zahraničních věcí. Již během následujících tří měsíců se přesouvá na post ministra financí. Avšak v této době dochází k událostem (oslabení ekonomiky a implementaci „daní z hlavy“), které vyvrcholí demisí premiérky Margaret Thatcher a jmenováním Johna Majora za nového premiéra Spojeného království 28. listopadu 1990.

Následujících sedm let bylo ve znamení první války v Perském zálivu, konce studené války, všeobecných voleb v roce 1992, britského euroskepticismu, „černé středy“ a irského mírového procesu. Prvním testem nového premiéra byla válka v Perském zálivu. Velká Británie se opět projevila jako silný a spolehlivý spojenec USA, když její premiér John Major podpořil prezidenta George H. W. Bushe a vyslal do války více než 40 000 britských vojáků (největší počet z evropských zemí). John Major také sehrál důležitou roli při přesvědčování prezidenta Bushe o nutnosti vytvořit bezletové zóny nad Irákem.

Zlom v roce 1992

Zlomovým okamžikem pro Konzervativní stranu a Johna Majora byla volební kampaň v roce 1992. Konzervativcům se tehdy nedávalo mnoho šancí, avšak zvrat nastal se změnou strategie vedení politické kampaně. John Major se rozhodl přenést volební souboj do ulic: kandidáti pronášejí své projevy přímo na ulicích stojíce přitom na prázdných bednách (tyto volby jsou jinak nazývány jako „Soap Box Election“). Takový způsob vedení kampaně byl v kontrastu s kampaní lídra labouristů Neila Kinnocka, který svou volební strategii postavil na negativní kampani a rozdílném pojetí zdanění obyvatel. Výhra Konzervativní strany v čele s Johnem Majorem byla drtivá a patří k jednomu z největších úspěchů tohoto muže. Naopak k nejvýraznějším neúspěchům Johna Majora byla tzv. „černá středa“, kdy byla Velká Británie donucena vystoupit z evropského mechanismu směnných kurzů (ERM). Tento krok výrazně oslabil britskou měnu, avšak dlouhodobě jí pomohl (což se však projevilo až po vítězství labouristů v roce 1997). Další léta jeho vlády byla ve jménu třenic okolo nově vznikající Evropské unie, ale také kolem mírového procesu v Severním Irsku. Rok 1995 byl poznamenán soubojem o post lídra Konzervativní strany mezi Johnem Majorem a Johnem Redwoodem. John Major přesvědčivě zvítězil a vedl stranu do voleb v roce 1997. Avšak jeho pozice lídra byla tímto soubojem pošramocena a pověst Konzervativní strany jako ekonomicky nejpovolanější po „černé středě“ také. Ve všeobecných volbách 1. května 1997 vítězí labouristé v čele s Tony Blairem. Ve svém závěrečném projevu John Major uvedl: „Když padá opona dolů, je čas odejít.“ V roce 2001 odešel do ústraní a věnuje se kriketu.

Listy ODS 6/2010

___________________________________________________________________________________