Což takhle dát si Senát?
Pavel Kopecký

Sotva skončí též politicky odpočinkové letní prázdniny, kdy v ulicích i médiích vládl duch okurkové sezóny, bude to tu znova. Agitace supervolebního roku. Po výsledkem překvapivých květnových volbách do Sněmovny PČR přichází další zápasy o moc. Boj o obsazení zastupitelstev a třetiny Senátu, který prezident republiky vyhlásil na polovinu října. Ve vybraných oblastech, kam spadá Brno, půjde o dvojjediné zápolení.

Osob ochotných dát svou hlavu na volební urnu je dle dostupných údajů více než obvykle, to znamená přes dvě stě dvacet uchazečů. Krom zcela neznámých osob jsou nasazovány těžké váhy. Novopečení poslanci, bývalá místopředsedkyně dolní komory, exhejtmani, ale i představitel hejtmana ze seriálu Ordinace v růžové zahradě. Volí se jen ve 27 dvoukolových obvodech, tudíž také tady platí, že jest mnoho povolaných, leč málo bude vyvolených. A to nyní nehovořím o kvalitě či (seriózním) zviditelnění následně zvolených zástupců národa. Poslední zmíněnou kvalitou neoplýval – aniž by si jinak mohl stěžovat na nevalnou pozornost sdělovacích předků – obhájce postu a dvojnásobný senátor, toho času předseda klubu ODS v horní komoře, Tomáš Julínek. Venkoncem zpracovaný lidovou slovesností a zesměšňovaný fiktivní bankocetlí „třicet julínků českých“.
 
Horní komora, ona „rada starších“, není vlivná jako Sněmovna, nicméně její význam přesto roste. Právě v důsledku květnového hlasování, jehož výslednicí se stala rychle zformovaná koalice nebývale silné podpory poslanců. Vzniklo sice uskupení přetínající onu nevzhlednou, ba trapnou šňůru stojedničkových či ještě menších vládních „většin“, jež na sto honů zaváněly nátlakem/úplatky, ovšem současně nevšedně vychýlila pomyslné kyvadlo zájmů. Zde právě tkví jádro pudla. Ovládnutí Senátu buď usnadní páně Nečasovu středopravému kabinetu natvrdo rozjet „hardcore“ reformy, nebo umožní levicové opozici je výrazně pozměňovat, zdržovat, eventuelně úplně zablokovat. 
 
Nejpříhodnější střeleckou pozici, nejmohutnější příležitost k tahu na bránu, má Česká strana sociálně demokratická. Posílená po víceméně neúspěších ve druhé části zákonodárných sborů senátními volbami roku 2008. Pretendenti za ČSSD (v Brně jde o Jana Žaloudka a Václava Božka), chtiví maximálně posílit stávající devětadvacetičlennou skupinu, mohou ztratit jedině ambice. Neobhajují, výhradně vyzývají. Naše nejsilnější partaj si předsevzala dosíci alespoň dvanácti křesel, což není – navzdory obhroublé nestabilitě uvnitř Lidového domu – nerealistický plán.

Ohledně říjnového politického zápasu a jeho podoby v moravské metropoli zvláště nesmíme opomenout úsilí slábnoucí KDU-ČSL. Strany zdiskreditované neschopným, mamonářským předsedou. V Brně však není dvakrát bez šancí, jelikož Stanislav Juránek náleží mezi nejváženější místní postavy veřejného života.
 
Jenže tohle všechno vypadá na účet bez hostinského. Uzříme v říjnu. Velkou říjnovou revoluci totiž skrutinium zaručeně nepřinese a jedním aspektem snad nepřipomene ani malou „revoluci“ jarního klání o Sněmovnu, kdy účast „vykvetla“ v jednu z nejmenších po Listopadu ´89.


V krácené verzi vyšlo v brněnském deníku Rovnost

jsem zvědav, jak dalece

jsem zvědav, jak dalece zafunguje vzájemná solidarita pravice, až do 2.kola senátních voleb postoupí kandidát levice a pravice. Jak z hlediska doporučení stranických funkcionářů, tak i samotných voličů. K postavení společného kandidáta, jako je tomu třeba ve Francii, dosud politický rozhled stranických vedení nedospěl.

Uložit

Uložit