Irakizace a privatizace
Pavel Kopecký

První americký občan Obama prohlásil, že válečné operace jednotek z Nového světa končí. Neděste se, zhruba před dvěma lety sice vyhrál Bílý dům příslibem méně agresivní politiky, jenže takový lidumil pan prezident není. Mluvil výhradně o Iráku. Boje s tamějšími povstalci, kterým je vlastní sektářské násilí, pro USA skončily a basta fidli.

Projev z Oválné pracovny byl nicméně vcelku prázdný, neboť nebylo co nového říci, než že operace Irácká svoboda končí. „Černý otec ve Washingtonu“ tím splnil některé předvolební sliby, jimiž se demokraté vymezovali vůči předchozí Bushově vládě republikánů. 


Svým drahým Američanům tedy definitivně ukončil vojnu v ropou přesycené arabské zemi a oficiálně zahájil „irakizaci“ poměrů. Vede jej k tomu několikero vcelku rozumných příčin. Kromě sedmileté – navzdory pokrokům generála Petraeuse – dosti neúspěšné přítomnosti, která oficiálně stála život necelé čtyři a půl tisíce jeho krajanů a krajanek, jde nesporně o řešení dalšího konfliktu v regionu. O strategicky problematičtější Afghánistán, kam se budou moci přesunout některé kapacity uvolněné v Iráku. Zdroje, na něž si astronomicky zadlužené Spojené státy musely vypůjčit.
 
Dá se z řečeného soudit, že Američané mezi Eufratem a Tigridem definitivně končí? Na první pohled snad. Nicméně zůstává bratru 50 000 příslušníků okupačních jednotek, jež pokud možno nemají mít účast na přímých bezpečnostních operacích. Připadla jim role budovatelů branných opor tamější centrální vlády; od březnových voleb dosud řádně nevytvořené. Vedle této tabulkové přítomnosti v zemi operují privátní vojensko-policejní organizace. Výhodnější peněžně, jakož i propagandisticky, neboť padlí zaměstnanci čili kontraktoři oficiální statistiky míjejí. Cynicky řečeno: žoldáci nezatěžují.
 
Barack H. Obama prohlásil operaci Irácká svoboda za skončenou, poměry za svěřené rozhádaným domorodcům a americké veterány nepříliš slavné invaze za hrdiny. Co mu také zbývalo?


Článek vyšel v deníku E15

Uložit

Uložit