"Sociální systém nesmí být zneužíván, protože tím je zneužívána i naše solidarita. Ti, kteří pobírají sociální dávky, si musí uvědomit, že vedle práv mají povinnosti. Podporu si zaslouží ten, kdo si aktivně hledá práci. Ti, kteří pracovat nechtějí anebo odmítají aktivity, které jim pomohou se postavit na vlastní nohy, dávky nedostanou," uvedl k návrhu předseda ODS i vlády Petr Nečas.


Z uvedeného citátu mi vychází, že pan Nečas, než se vyšvihne na sud, z něhož řeční k voličům, by si měl dopřát chvilku tichého rozjímání.

Pokud se nemýlím, každá výdělečná osoba v tomto státě má povinnost se „sociálně“ pojistit. Až doposud jsem se domnívala, že je to pojistka jako každá jiná, že se jí člověk zabezpečuje, aby přežil pohromu, která jej může potkat. Ztráta zaměstnání je z kategorií pohrom stejných jako požár, či záplavy.

Podle logiky pana premiéra dovedené ad absurdum by se mohlo analogicky zacházet i s nemocnými. Vidím zcela zřetelně, jak chirurg rokuje s adeptem na operaci. Pane Novák, my vám ten žlučník teda odoperujeme, ale nejprve budete muset pár neděl odpracovat v kotelně a pár neděl v ústavní kuchyni. Že si pan Novák platil zdravotní pojištění? No a? To bylo v pořádku jen do chvíle, kdy byl zdravý jak řípa. Teď je ale nemocný a musí si uvědomit, že vedle práv má i povinnosti.

Slovům pana premiéra rozumím tak, že ten, kdo pobírá „dávky“ v nezaměstnanosti (v civilizovaném světě je to plnění pojištění) je zavrženíhodná osoba. Svým prohlášením naházel do jednoho pytle příkladně udřenou kuchařku pracující třicet let mezi těžkými hrnci a párou a programového flákače.

Jak chce tu zmíněnou kuchařku rekvalifikovat? Že by třebas na pedikérku, když chudák ženská pomalu ani tužku pořádně neudrží v revmatických prstech? Jak si představuje, že bude šedesátiletý kardiak a cukrovkář běhat s pometlem po chodnících? A proč by to měli takoví lidé dělat, když si celý život platili pojištění? Co na lidech, kteří ztratili práci a dík svému věku nemohou najít novou, vidí pan premiér tak nepřístojného, že jim musí vyhrožovat?

Pan premiér nabízí nezaměstnaným veřejně prospěšné práce. Docela by mne zajímalo, kde je chce pan premiér najít a hlavně, kde na ně najdou obce finanční prostředky. Větší obce mají na tyto práce uzavřené smlouvy s firmami, které se starají o úklid a zeleň, menší obce jsou rády, že jsou rády.

„Tvrdě chce jít ODS také proti lidem, kteří v práci skončí z vlastní vůle. Takoví nezaměstnaní musí v budoucnu podle ODS počítat s nižší státní podporou.“
ODS neví, že jsou případy, kdy zaměstnanci nezbývá nic jiného, že raději ukončit pracovní vztah z vlastní vůle.  Jak se budou takové situace posuzovat? Komisí, uličním výborem, domovní důvěrnicí?

Rozumím, že slova vyřčená panem premiérem někteří slyší velmi rádi. A teď je vhodná chvilka na taková razantní vyhlášení. Ani mně se nezamlouvají lidé, kteří od chvíle, kdy by se měli začít starat o sebe sami, nastaví dlaň a stát se postará za ně, ale nemyslím si, že problém lze uchopit a pojednat způsobem prezentovaným panem premiérem.

Nic bych za to nedala, že bude muset vzniknout když ne přímo ministerstvo, pak alespoň úřad, který bude řešit případy vymykající se návrhu pana premiéra. Jistě povstanou komisaři, kteří budou zjišťovat, zda osoba opustila práci z bujnosti, či z donucení, komisaři, kteří si budou listovat v chorobopisech nezaměstnaných a budou určovat, zda od dotyčného lze žádat, aby odhrnoval sníh, či se hodí jen na pletí macešek.

Napadá mne kacířská otázka – kam se podějí platby za pojištění po léta odváděné zaměstnancem, kterého stihla ztráta zaměstnání a kterému se stát rozhodne nedat v nezaměstnanosti ani vindru?