Faymann: neznámý muž z Vídně
Petr Sokol

Reflex, 35/2010

Pokud budete zjišťovat, kdo vládne v sousedních zemích, vyjde z toho určitě nejhůře Rakousko. Skoro každý slyšel o německé kancléřce Angele Merkelové. Většina si vzpomene i na šéfku slovenské vlády Ivetu Radičovou. Někteří si vybaví polského premiéra Donalda Tuska. Ale slyšeli jste někdy o Werneru Faymannovi?

Tento padesátiletý socialista vládne již skoro dva roky u našich jižních sousedů. Kromě malé známosti najdeme u Faymanna ještě jeden zajímavý rys: díky němu Rakousko patří mezi pouhých pět členských zemí Evropské unie, které mají v čele vlády socialistického politika. Vzhledem k tomu, že Faymanna v tomto klubu doplňují tři premiéři krizí nejvíce postižených zemí z jihu Unie (Řecko, Španělsko, Portugalsko) a předseda vlády relativně malého Slovinska, je dnes Faymann vlastně evropskou socialistickou jedničkou.

NÁJEMNÍK Č. 1


Úřadující rakouský kancléř pochází z Vídně, která je pro rakouské socialisty dlouhodobě tím, čím bylo pro ODS hlavní město Praha – hlavní voličskou baštou. Faymann sice pochází ze středostavovské rodiny, ale už jako mladý se zapojil do socialistických studentských organizací. Krátce po maturitě již byl šéfem socialistické mládeže ve Vídni a bavil se akcemi typu demonstrace proti návštěvě papeže Jana Pavla II. Na studium už ale asi nezbývalo tolik času a Faymann práva nedodělal.
V pětadvaceti letech ho zvolili jako poslance do vídeňského zemského sněmu a krátce nato i předsedou vlivného Svazu vídeňských nájemníků. Ve 34 letech postoupil ještě o stupínek výš, když vstoupil do vídeňské zemské vlády a dostal na starost jemu dobře známou oblast bydlení. V resortu si vedl dobře, a to ho postupně pozvedlo mezi klíčové vídeňské politiky.

VĚČNÝ ČEKATEL

Následně se Faymann stal jakousi "kádrovou rezervou". Roky se o něm spekulovalo jako o vhodném kandidátovi na nejrůznější pozice ve spolkové vládě, ale nikdy to nevyšlo. "Věčný čekatel" navíc začal být stále častěji zmiňován jak možný nástupce vídeňského starosty a mocného muže celé socialistické strany Michaela Häupla, kterého je možné vnitrostranicky přirovnat třeba k Pavlu Bémovi, když byl před čtyřmi roky v plné síle.
Právě možnost, že by se mohl stát Häuplovým vyzývatelem, mu podle mnohých pomohla do spolkové vlády. Vídeňský starosta ho totiž nechal "vykopnout nahoru" a na začátku roku 2007 jej socialistický kancléř Alfred Gusenbauer jmenoval ministrem infrastruktury a překvapivě i hlavním vládním vyjednavačem s koaličními lidovci.

STRÝČEK Z BULVÁRU

Faymannovi na politické cestě vzhůru výrazně pomáhal jeho vztah s majitelem nejvlivnějších rakouských bulvárních novin Neue Kronen-Zeitung. S letos zesnulým Hansem Dichandem se znal od mládí, a dokonce mu prý říkal "strýčku", což však veřejně popřel. Faymann do Dichandových novin rozhodně psal sloupky a ony na něj nikdy neútočily. Byly to právě tyto noviny, v nichž Faymann už jako stranický šéf v červenci 2008 neobvyklou formou čtenářského dopisu zveřejnil své rozhodnutí změnit evropskou politiku socialistů na méně prointegrační a napříště požadovat referendum o všech evropských smlouvách.


Na vrchol stranické hierarchie se Faymann dostal v polovině roku 2008, kdy série porážek v zemských volbách otřásla pozicí kancléře Gusenbauera. Při pokusu o vnitrostranický převrat, který chystal vídeňský starosta Häupl, odmítl Faymann jeho nabídku, aby nahradil kancléře v čele strany a podpořil veřejně Gusenbauera. O měsíc později mu kancléř sám nejprve předal předsednickou pozici a po pár dnech i post kancléřského kandidáta pro podzimní předčasné volby, v nichž Faymann dokázal předehnat favorizované lidovce, i když s nejhorším výsledkem v historii socialistické strany. Faymann v nynější roli zůstal věren svému politickému stylu: není žádným politickým vizionářem, ale spíše pragmatikem s talentem pro práci s médii. Navzdory tomu socialisté pod jeho vedením ztratili podporu ve všech zemských volbách a dosáhli několika "negativně" rekordních zisků. Faymann byl teprve rok ve funkci, když se po propadáku v evropských volbách v létě 2009 poprvé začaly ozývat hlasy o potřebě změny v čele socialistů. Kancléř kritiku a volání po změně kursu odmítl a letos obhájil na stranickém sjezdu předsednickou funkci se ziskem přes devadesát procent hlasů. V době krize se Faymann v Rakousku zviditelňuje zejména návrhy na zvyšování daní, například pro bohaté. Jak tato taktika funguje, ukážou už podzimní zemské volby ve Vídni.