Mýty jako berlička TOP 09
Petr Sokol

Lidové noviny, 13.9.2010

Souboj o hegemona pravice se rozhořel a Bohumil Doležal se dal ve svých posledních komentářích jasně na stranu TOP 09 (mj. Štvanice pokračuje, LN 6. 9.). Jeho komentáře se snaží představit jakoby ucelenou teorii o tom, proč TOP 09 musí předstihnout ODS. Jenže jeho teorie v mnohém stojí na mýtech a mylných představách.

Mýtus první: klausovská ODS Bohumil Doležal opakovaně uvádí názor, že za pádem Mirka Topolánka před sněmovními volbami stál Václav Klaus. To ale jednoduše není pravda. Uklidnění vztahu mezi Hradem a současným vedením ODS přece není zpětným důkazem, že za odvoláním Topolánka stál prezident. Poměr, jakým o odchodu Topolánka rozhodly orgány ODS, totiž jednoznačně dokazuje, že za pádem stála drtivá většina regionálních organizací a proudů, a nikoli jen Doležalova „klausovská část“ strany, ať už tato nálepka dnes znamená cokoli. Pro Topolánkův odchod tehdy hlasovali i mnozí jeho do té doby jednoznační příznivci. Navíc určitě neplatí, že by dnešní ODS ve všem souhlasila s názory prezidenta. Nejlépe je to vidět na snaze Bohumila Doležala podsunout novému vedení ODS prezidentův vztah k Rusku. Zde totiž bezpochyby existuje rozdíl mezi Hradem a vedením ODS.

Mýtus druhý: topolánkovská TOP 09 Překvapivě zní i tvrzení Bohumila Doležala, že TOP 09 je pokračovatelkou linie bývalého šéfa ODS Mirka Topolánka. Není totiž vlastně jasné, v čem by tomu tak mělo být. Vlivem křehkých poměrů v Poslanecké sněmovně naopak nemohla ODS v plné míře prosazovat svůj reformní program, který časem blokovala především část lidovců, a výrazně se dokázali prosadit i zelení. ODS přitom byla obviňována, že se programově posunula do středu. „Topka“ se ve snaze vymezovat se vůči ODS podobá spíše bývalé ODA nebo Unii svobody, které se pokoušely jít do ODS „zprava“, ale vždy po úvodním vzmachu postupně zahynuly v politické bezvýznamnosti, protože si nevybudovaly lokální základnu.

Mýtus třetí: Klaus jako rozložitel pražské ODS Podobně v rozporu s realitou se zdá názor Bohumila Doležala, který tvrdí, že součástí „klausovského“ spiknutí v ODS je rozložení pražské organizace strany. Představa, že Václav Klaus a jeho údajní spojenci rozkládají vždy spíše „proklausovskou“ pražskou organizaci ODS, zní jako naprostá fikce.

A ve výčtu případů, kdy je Bohumil Doležal v rozporu s realitou, by šlo pokračovat. Uveďme třeba představu, že by dnešní vedení ODS chtělo místo dnešní koalice raději spolupracovat s ČSSD. A proč to tedy neudělalo, když početně mohlo?

Zároveň neplatí dojemný příběh o štvanici na „ubohého“ a „nevinného“ Kalouska v podání „zlé“ ODS. Je nutné si uvědomit, že s okopáváním kotníků Petra Nečase začal Kalousek už před volbami a kontinuálně v něm pokračoval i po volbách.

Stejně lichý je poněkud jednostranný výklad o porušování koaliční smlouvy ze strany ODS. Našla by se řada příkladů, kdy právě TOP 09 diplomaticky řečeno ne zcela přesně interpretovala koaliční smlouvu nebo předběžné dohody (změny v zákoníku práce, snížení rodičovské, snížení podpory pracujícím důchodcům, dodržení principu škrtů deset miliard v letošním roce, nezvyšování přímých daní, evropská agenda koordinovaná premiérem a jemu podřízeným útvarem atd.). Nezbývá než věřit, že odpovědnost všech tří stran nakonec převáží v rozumném kompromisu nad všemi důležitými tématy, která skutečně povedou k reformám a dosáhnou většiny hlasů v Poslanecké sněmovně.

Je možné, že někomu vždy připadá jako lepší „jiná“ pravice (ODA, US, čtyřkoalice, SNK-ED, TOP 09...), než je ODS. Ale určitě kvůli tomu není třeba kouzlit s fakty, a to se v komentářích Bohumila Doležala, jak jsme viděli, v mnoha případech bohužel děje.

Bohumil Doležal je známý

Bohumil Doležal je známý klausobijec. Jeho komentáře mají hlavu a patu jen do okamžiku, kdy se netýkají Klause a odsunu Němců.

V tom druhém případě jaksi chápu, že situace Němců těsně po válce byla silně problematická, ale situace Čechů za války byla daleko problematičtější.

A navíc: mám takový dojem, že Bohumil Doležal v tomto případě nepřipouští kolektivní vinu Němců za války, ale velmi silně se bere za kolektivní vinu Čechů těsně po válce.

Je třeba si uvědomit, že holá

Je třeba si uvědomit, že holá fakta a důkazy zbavená tajemna jsou mnohem méně pro veřejnost zajímavá než spekulace všeho druhu od zcela zjevně vymyšlených až po silně ptavděpodobné. Např. účast "hradu" na nezvolení Topolánka do vedení ODS je spekulací s průměrnou pravděpodobností(logika slabá, Topolánek by stejně skončil po prohraných volbách), zatím co účast "hradu" na pádu Topolánkovy vlády znamená spekulaci hraničící s téměř jistotou pro logické okoilnosti, zejména s přímým vlivem na rozhodování 3 klíčových poslanců.Doležal spekulace mixuje nehledě na pravděpodobnost, a proto s ním někdy souhlasíme, někdy odmítneme jako šunt.
Víra ve kvaliti vznikajících stran je ovšem povrchní blud, jelikož strana nemá charakter lidského chování a vlastností, takže současná deklasace ODS s neschopností změny je hloupoučká, protože obsah politiky se mění "přes noc" příchodem jiného vedení. Zločinnost a jiné neduhy živené opozicí i médii nemá žádná strana v sobě geneticky zakotveny. To jistě vědí i v baště demokracie a svobody v USA, kde již přes 200 let je doménou demokratická strana a o 30 let méně Republikáni, což všem, dnes již přes 250 milionům voličů nijak nevadí a mají z čeho vybírat, přestože v čele Demokratů stál i pravičák Truman, stejně jako liberál "Ike" u Republikánů, což prokazuje, že americká veřejnost už přišla o naivitu, že změna je hlavním předpokladem pro příchod rajských očekávání.
Je přece jasným nesmyslem kochat se nadějí na dokonalost nové pravice pod taktovkou TOP - strany bez členů, bez funkcionářů, bez zázemí všeho druhu, bez sebekratší historie, nikdo neví, kdo tam naleze, co bude prosazovat s předsedou sympatizujícím s Havlem, iktelektuální ODOU, Bursíkovými brčály atd., bude zárukou vyšší pravicové politiky. Jde zřetelně o marketinkový tah politického velmistra Kalouska, jenže po střetech s praktickým politickým životem nelze předpokládat překročení zenitu morálky i neduhů všech ostatních stran,
Nechme ovšem maličkým naději, i jim (i Pražákům) to časem dojde.

___________________________________________________________________________________