TESAŘÍKŮV AKORD

Říká se, že jižní národy jsou temperamentnější a projevují se poněkud hlučněji. Upřímně řečeno, nikdy jsem v Srbsku na tenisu nebyl, tak nevím. Na tenis většinou chodí kultivovanější publikum, ne jako ve filmu Blues brothers. Tedy - tam šlo o hudební publikum. Nebojte se, nebudu vyprávět děj filmu, jenom tu malou zápletku. Kapela přijela do hospody, kde měla hrát. Před pódiem byla natažená drátěná síť. Když se mládenci zeptali, na co to je, hostinský odpověděl, že to poznají večer. Večer se tam sešli samí kovbojové, a když kapela spustila bluesovky, začaly létat z publika lahve, které zadržela ta síť. Když hoši viděli, že s blues tam asi nevyjdou, začali hrát country. Kovbojové zařvali nadšením a začali házet lahve ještě víc. Koncert skončil a před sítí ležela tak metrová hromada střepů. Když se dožadovali honoráře, hospodský řekl: Domluvili jsme se na dvou stech dolarů, vy jste vypili za tři sta, tak mi ještě sto dolarů dáte.

Tak tohle na tenise neuvidíte. Myslím, že ani na koncertě, bylo to jenom ve filmu. Na fotbale ale ano. V Srbsku jsem nebyl nejen na tenise, já tam vlastně nebyl nikdy. Připomnělo mi to ovšem anabázi mého známého Petara Introviče, šéfa kapely Bluesberry, který se rozhodl se svou chotí, že to vezmou „za kopečky“ takzvaně přes Jugošku. Jenomže choť povolení dostala, a on ne. Domluvili se tedy, že on to zkusí přes Maďarsko. To byl ovšem zoufalý pokus a milý Petar skončil ve vazbě, kde si odseděl sedm měsíců. Když ho propouštěli, z podpatku dřeváků mu vzali tři tisíce marek, které tam měl na cestu. No a my jsme z toho počátkem 80. let vyvařili první hit Horký vzduch a písek, který vytvořili Dan Fikejz a Ivan Hlas pro pásmo Eman Ventil. Pásmo bylo o anabázi našeho kamaráda při pokusu emigrovat.