Zahraniční tisk ocenil.......,
Aleš Knapp

že laureát Nobelovy ceny za literaturu Mario Vargas Llosa je příznivcem liberalismu a tržního hospodářství.

Působením nakladatelské politiky byla u nás latinskoamerická literatura před rokem 1989 ve velkém spojována se jménem tvůrce kultovního románu Sto roků samoty, kolumbijského autora Gabriela Garcíi Márqueze. A po listopadu seká nakladatelství Odeon jeden překlad Márqueze do češtiny za druhým. Letošní udělení Nobelovy ceny za literaturu, jejímž laureátem je v Česku o poznání méně propagovaný Peruánec Mario Vargas Llosa, komentoval zahraniční tisk bez rozpaků.
 
„Před rokem 1989,“ napsal německý deník Frankfurter Allgemeine Zeitung, „to byl Gabriel García Márquez. Po listopadu je to Mario Vargas Llosa. Oba velcí latinskoameričtí romanopisci a nositelé Nobelovy ceny stojí na protilehlých stranách. Zprvu přátelé, pak protivníci, jsou dva ztělesněné protiklady v chápání politiky. Na jedné straně magický realista Márquez a jeho ohnivě vzývaná fantaskní říše Macondo, jeho přátelský vztah k Fidelu Castrovi a jeho nezvratná víra v demokratický socialismus. Na druhé straně Mario Vargas Llosa a jeho literární analýzy zneužívání moci, analýzy korupce, jeho obrana tržního hospodářství kousavý výsměch oškubaným ideálům revoluce.“ Letošní nositel, uvádí deník Frankfurter Allgemeine, získal Nobelovu cenu za literaturu oprávněně, jelikož píše o oné ´druhé polovině´ dějin. A rovněž z literárního hlediska mu nelze vytknout nic. Některým prý ovšem nestačí, že Mario Vargas Llosa je už dlouhou dobu vůdčí intelektuální postavou jihoamerického kontinentu. Nelíbí se jim, že vystupuje v obleku střiženém na míru a jednou prohlásil, že si váží Margareth Thatcherové. „Řekněme to jasně,“ pokračuje německý list: „Mario Vargas Llosa je nejnemilosrdnějším praktickým politikem na svém kontinentě. Je to jasnozřivý analytik a nebojácný narušitel pořádku. Zjistil totiž, že jihoamerický kontinent přivede sám sebe na mizinu, bude-li propagovat utopii revoluční cesty (ať už je to utopie spojená s Fidelem Castrem nebo Chávezem, jméno nehraje roli). A zjistil také, že každý spisovatel, který bude jejich utopii ve svých spisech obhajovat, je jejich spoluviníkem.“

Španělský deník El País věnoval hned nazítří po vyhlášení Nobelovy ceny za literaturu jejímu letošnímu laureátovi obsáhlý materiál. Kromě jiného se v něm praví, že po dvacetileté pauze po roce 1990, kdy cenu získal Mexičan Octavio Paz, je letošní rozhodnutí ze Stockholmu obrovskou podporou španělskému jazyku na celém světě. Radostná zpráva zastihla autora v New Yorku a den letošního vyhlášení ceny, napsal deník El País, tento den je svátkem jazyka, který halasí v newyorských uličkách a za teplých večerů tu zaznívá z oken. „Španělština sice zatím nedorazila až do úřadoven na Wall Street. Denně však získává prostor ve sdělovacích prostředcích a v projevech politiků, kteří se v USA zajímají o 40 milionů obyvatel této země hovořících jazykem, jímž píše Mario Vargas Llosa.“

List El País upozornil na „osvěžující humor“ autorova vynikajícího
románu Pantaleón y las visitadoras (česky vyšlo s názvem Pantaleón
a jeho ženská rota) i na to, že Mario Vargas Llosa, jehož dosavadní
literární dílo čítá na 50 svazků a má rozměr téměř „balzakovský“, je
zastáncem politiky neoliberalismu: „Mario Vargas Llosa není zrádcem
společné věci, za kterého jej prohlásila ´levice´, ale naopak je
mužem zcela věrným svému přesvědčení. A to hned v několika
ohledech: Je zastáncem svobody individua. Je odpůrcem
donucovacích prostředků ze strany státu. A je odpůrcem diktatur, ať
už ´pravicových´, anebo ´levicových´. Nikdy nesouhlasil s názorem
spisovatele Julia Cortázara, jenž tvrdil, že zločiny ´levice´ nejsou
stejně závažné jako zločiny ´pravice´. Neztotožnil se ani s tím, že
spisovatel Jorge Luis Borges byl ochoten přijmout ocenění od
Pinocheta. Jeho vzorem v politickém myšlení není nikdo menší než
Karl Popper a jeho obrana ´otevřené společnosti´.“ - napsal o
letošním nositeli Nobelovy ceny za literaturu, jímž je peruánský
spisovatel Mario Vargas Llosa, španělský deník El País.

(Vzhledem k tomu, že redakce ranní Mozaiky ČRo 3 – Vltava
s platností od 1.1. 2010 neposkytuje informace, jak o kulturním dění
ve světě i u nás píše zahraniční tisk, dal jsem citace ze zahraničních
novin čtenářům k dispozici na Virtually.)

Uložit

Uložit