Nezdolné bezpráví
Jan Suchánek

Nyní jedna z nejznámějších obětí justiční konkurzní mafie získala podruhé rozhodnutí, že rozhodnutí o konkurzu jeho rodinné firmy se ruší. Proč podruhé?  Protože, když tak rozhodl odvolací soud, pak zapomněl ochránit ty, co si majetek oběti od správce konkurzní podstaty výhodně koupili. Takže se zinscenovala hra na rozhodování o rozhodnutém, v které byly potvrzeny všechny nevýhodné obchody, které pod dohledem zkorumpovaného soudce zkorumpovaný správce s jeho majetkem udělal. Takže soudy mohou okrádat beztrestně a okradený zůstane okradeným. Můžete namítnout, že má skvělou možnost dosáhnout satisfakci od Ministerstva spravedlnosti. Navíc má účetnictví z doby toho nezákonného rozhodnutí o konkurzu a ověření úspěšného podnikatelského záměru novými majiteli, takže je jednoduché spočítat, o kolik přišel.
 
Protože o tom něco vím, tak je na tom stále hůř než okradený kulak z první poloviny 50tých let, kterým byl jeho táta. Navíc po dlouhých letech devastace nezákonným trestním stíháním je bez peněz na advokáty a znalce. Taky je sedlák a ne ekonom či právník. Aby věděl, co jej čeká, tak mu i Vám tady odpresentuji příklad takového marného snažení o spravedlnost. Použiju k tomu komentování protokolu z nedávného prvního jednání o deset let staré škodě, kterou taky způsobila konkurzní mafie:

„… žalobce žádá soud, aby si mohl pořizovat zvukový záznam z tohoto jednání. Soud žalobci vyhovuje.“ Už tohle dává tušit, že to nebude v souladu s platným procesním právem. Soud to může vzít jen na vědomí a žalobce jej nežádal, jen mu to oznámil.

„… Soud žádá žalobce, aby přednesl žalobu. Žalobce namísto toho klade otázku soudu, z jakého důvodu neproběhla příprava jednání v této věci. Soud sděluje žalobci, že příprava jednání je na úvaze soudu, zda jí nařídí či nikoliv.“ Vidíte, na počátku tohoto tisíciletí zákonodárci bolševický občanský soudní řád novelizovali, aby to na vůli soudce nebylo, ale byla to jeho povinnost. A náš soudce to vůbec nevzal na vědomí a demonstrativně lhal. Ono to má význam pro zkorumpované soudce, prokurátory a jiné zástupce státu. V našem případě by oběti nezákonného konkurzu stačilo, že zástupce ministerstva spravedlnosti není schopen prokázat, že ten konkurz a na něj navazující trestní řízení byly zákonné, a oběť sporu by soud vyhrála. Takže nezákonný postup jednoho soudu je kryt nezákonným postupem ministerstva i druhého soudu.

Nikdy jsem nepotkal soudce, který by dle zákona přípravu řízení udělal proti státu či pěšákům justiční konkurzní mafie. Jenže to ustanovení dvou paragrafů občanského soudního řádu soudci znají, protože proti oběti konkurzní mafie jej neváhají použít. Pak můžete dát odpor proti platebnímu rozkazu, napsat soudu, že se jedná o fiktivní pohledávku a jste odsouzen platit, protože jste neprokázal, že žalobci nic nedlužíte.
 
„Žalobce je seznámen s tím, že soudce se neoslovuje „ctihodnosti“, ale „předseda senátu“.“ Je až legrační, že v soudní síni žádný senát není a soud se bránil, že doby, kdy soudci byli ctihodnosti, jsou dávnou minulostí. Škoda, že praktiky třídního práva minulostí nejsou. Když žalobce soudu připomněl, že soudci slibují soudit na svoji čest dle zákonů, soudce zcela mimo možnost pochopit, co čest je, blekotal, že sliboval na čest státu. Asi bolševického!

„Žalovaná (ČR) se vyjadřuje … aby žaloba mohla být úspěšná, musí splnit tři atributy. Jednak musí být prokázáno, že došlo k porušení právní povinnosti, jednak že vznikla škoda, a jednak, že mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody je příčinná souvislost. Žalovaná uvádí, že se domnívá, že ani jeden z těchto atributů nebyl prokázán, navrhuje žalobu zamítnout.“ Jak by mohl být prokázán, když se ještě nic neprokazovalo a ČR tvrzení žalobce zcela ignoruje. Tady jde jen o správný pokyn pro soudce, jak žalobu odmítnout. Žalobce chce korupci prokázat a soudu a ministerstvu jde o to, jak mu v tom zabránit. A vidíte, žádný pokus ze strany státu jen naznačit, že by ke korupci a k nezákonnému jednání nedošlo. Oni o nezákonnostech nepochybují, jsou odhodláni nechat konkurzní mafii, aby si své zisky užila a její trestné činy se promlčely. Podle úmluv o korupci, zejména té proti praní špinavých peněz, je tohle trestný čin zástupce ministerstva i soudce, který dělá, že nic nechápe. Na to reaguje „žalobce se vyjadřuje k vyjádření žalované tak, že pokud žalovaná tvrdí, že v konkurzu nebyl shledán nesprávný úřední postup, pak je toto tvrzení účelové a nepravdivé a zakládá to skutkovou podstatu trestného činu České republiky a soud je zavázán takové trestné činy trestat.“ Bylo to žalobcem formulováno lépe, ale co naděláte, aspoň, že tohle protokolovali. Už z protokolování je zřejmé, že soudce nemá žádný cit pro právo a lezou mu z úst totální nesmysly. Správně mělo být, že „je toto tvrzení účelové a nepravdivé a zakládá to skutkovou podstatu trestného činu a Česká republika a soud jsou zavázány takové trestné činy stíhat.“

„Žalobce předkládá soudu stanovisko žalované (ČR) ze dne ... 2010 ve věci žadatele ... žalovaná uznala, že v trestním řízení vedeném u Krajského soudu v … došlo k vydání nezákonného rozhodnutí a tomuto žadateli přiznala v důsledku toho i náhradu škody. Žalobce se domáhá svého práva z čl. 1 a 4 Listiny základních lidských práv a svobod a žádá, aby s jeho právy bylo naloženo stejně jako s právy …“ V tomhle konkurzu a s ním spojených trestních řízení je obětí celá řada. Jen jedna dostala satisfakci. Nomenklaturní kádr ÚV KSČ zastoupený advokátem, který na právech byl předsedou SSM. Opět a už druhá příležitost, aby spravedlivý a na zkorumpovaném státu nezávislý soud rozhodl ve prospěch žalobce. Co na to žalovaná ČR? „Zástupkyně žalované uvádí, že pokud měla v nějakém řízení uvést, že nesporuje konkurzní řízení, pak se jednalo o to, že nesporuje konkurzní spis a nikoliv samostatné konkurzní řízení, resp. interpretaci žalobce o konkurzním řízení.“ Jak říkal Šlitr, když hrál ševce: „třetí (do páru) támhle letí“. Takže asi ČR nerozporuje jen to, že konkurzní spis má spisovou značku ale co rozporuje, neřekne. Prostě soud po ČR nechce jedinou logickou větu k věci.

„Soud sděluje účastníkům, že provede k důkazu listinné důkazy. K tomu žalobce uvádí, že ctihodná paní předsedkyně zřejmě přeskočila část občanského soudního řádu a má nejdříve sdělit výsledky přípravy jednání.“ Takhle hloupý žalobce není, jen soudkyni upozornil, že další novela občanského soudního řádu soudci nařizuje, aby účastníkům sdělil, co je sporné a nesporné. Protože ČR nic konkrétního netvrdí, soud by musel konstatovat, že nesporné ve skutečnosti není nic a zase rozhodnout ve prospěch žalobce. A co se nestalo. Soudce si vzpomněl, co mu mafie uložila, co se pan ministr u Kindla naučil:

„Soud sděluje účastníkům řízení, že v současné době nemá prokázán nesprávný úřední postup státu ani vznik škody a samozřejmě ani příčinnou souvislost mezi nesprávným úředním postupem. Uvádí, že žaloba je velmi obsáhlá, soud chápe, že žalobce měl v úmyslu situaci, která nastala, dopodrobna popsat, nicméně je nepřehledná v tom smyslu, že není zřejmé, jakým konkrétním postupem a jakým konkrétním orgánem mělo dojít k pochybení státu a v souvislosti kterého vznikla žalobci škoda.“ To je jednoznačné a protiústavní odmítnutí žaloby, aniž byla projednána, provedeny důkazy a pokud by soud měl pravdu, pak to měl udělat před lety, kdy žaloba na soud přišla. Navíc již odvolací soudy několikrát rozhodly, že v takových případech musí soudy vysvětlovat a žalobce poučovat. A to ani náhodou. Dokonce dle zvukového záznamu soudce chtěl, aby nová žaloba byla pouze na jedné stránce. To se korupčníci mohou radovat, na ně justice nemá.

„Žalobce se vyzývá, aby svou žalobu ve lhůtě 30 dnů od dnešního jednání doplnil tak, že jednoznačně a vyčerpávajícím způsobem …“. Tohle je ten nejjednodušší způsob, jak se ČR prostřednictvím závislého, tudíž zkorumpovaného soudu, zbaví odpovědnosti, dělá se, že není žaloba. Vedle pěšáků mafie, jako jsou konkurzní správci, v tom téměř vždy figuruje finanční úřad, policie, prokuratura, soud. A když chcete poslechnout takový nevinný pokyn soudu, který je v právním státě nemyslitelný, protože máte právo na obranu svých práv a satisfakci škody i když je zavinění multikauzální, musíte některá zavinění vyloučit a oni pak řeknou, že žalobu odmítají, protože to zavinili ty z žaloby vyloučené státní orgány. Tady je jediná obrana, žalovat každý z těch státních úřadů zvlášť. Možná, že se nakonec vzájemně usvědčí a vám se satisfakce škody zmnohonásobí. Ale na tohle tu nejsou advokáti.

„Zároveň žalobce je poučen o tom, že v případě nesplnění této výzvy bude žaloba zamítnuta pro nedostatek neunesení důkazního břemene a neunesení břemene tvrzení.“ Teď už žalobce, oběť konkurzní mafie, věděl, že je vše ztraceno. Proto soudce na jeho nezákonné korupční jednání upozornil. A soudce se leknul. Místo stanovení dalšího termínu k projednání nové žaloby, zapomněl na to co před chvílí usnesl a začal rychle provádět dříve odmítnuté důkazy žalované korupce a nezákonností. A všechny:
   
„Sdělen obsah listin:
-    uplatnění nároku poškozeného na č. l. 81,
-    …
-    úplný výpis z obchodního rejstříku společnosti … na č. l. 114,
-    přípis Vrchního státního zastupitelství ze dne 4. 8. 2004 na č. l. 117,
-    obžaloba podaná Krajským státním zastupitelstvím v … na č. l. 120,
-    …
-    úplné znění rozsudku Krajského soudu v … na č. l. 273,
-    …“


Tohle je zase nezákonným způsobem, protože soudce jen poukazoval na interpretaci žalobce, důkaz ani nevzal do ruky. Podstatné je, že se ČR k žádnému důkazu nevyjádřila, to znamená, že jak důkaz, tak jeho interpretaci akceptovala za nesporné. ČR akceptovala jako nesporné, že zde krajské soudy a krajské prokuratury ve zločinném spolčení praktikují společný útok na oběti konkurzních mafií. Zas by v právním státě u spravedlivého na zkorumpovaném státu nezávislém soudu tohle stačilo k rozhodnutí ve prospěch žalobce. Navíc osvobozující rozsudek na č.l. 273 potvrzuje, že vše, co do té doby Policie, Finanční úřad, konkurzní soudce a správce udělali k usvědčení pachatelů, padělaní podvrhů důkazů a k financování trestního řízení majetkem žalobce bylo nezákonné.

K rozhodnutí ve prospěch žalobce by soudu měl stačit jednoduchý nástroj. Říká se mu logický součin. Ten nám vládne mimo justici téměř ve všem. I těm televizím, před kterými konzumní voličský dav ovládaný Moravcem, Drtinovou a Železným vegetuje. Soudci by měl stačit jediný důkaz nezákonnosti, aby věděl, že nezákonné je pak všechno. Z amerických filmů a seriálů víme, jak důsledně je to v právním státě důsledně aplikováno proti chybujícím policajtům.

Jenže tady příště budou nesporné prokázání korupce a nezákonitostí desinterpretovat a ve spolupráci soudu a ministerstva to popřou. Jaká ta korupce musí být, když zákony naši soudci nemusí znát z lenosti nebo absence informačních technologií v justici, ale proč logický součin popírají a proč se za to nemusí ani stydět? Až nepustí státní maturita takové pitomce na práva, pak bude důkaz korupce nesporný! Zatím mi někteří soudci připadají jako ty babičky, co chodili pěšky mezi Mírákem a Karlákem a postavili jim do cesty dálnici bez přechodů pro chodce. Rozum to nepobral, tak šli, ať se stane cokoliv. Ty babky byli nevěřící budovatelky socialismu stejně jako ti soudci, proto nemohu říct, že šli a svěřili se do rukou Božích.

V sobotu večer jsem na Public TV viděl vysvětlení, pracovnu nejvyšší státní zástupkyně. Žádný počítač, jednou vázaný trestní řád a jednou brožovaný trestní zákoník. Takhle můžou konkurzní mafii jen tolerovat, protože jak se chudák prokurátor dostane k trestnímu řádu a trestnímu zákoníku ve verzi, které platila v době, kdy konkurzní soudci a správci zrovna kradli. O co přístup k zákonu o konkurzu, insolvenčnímu, obchodnímu zákoníku, zákonům o daních a účetnictví, k rozhodnutím Ústavního a Nejvyššího soudu, které všechny mají v těchto souvislostech význam. Ne pro státní zastupitelství, oni musí jen skrýt, že zákony neznají a ani nemají jak je znát! Musí skrýt, že nepoužívají počítače ani k sledování efektivnosti své práce.

___________________________________________________________________________________