01.11.2010, Lidové noviny

Ačkoli na rozdíl od svých kolegů neplní ministr zemědělství Ivan Fuksa titulní stránky celostátních médií, naznačují jeho dosavadní kroky zásadní a potřebné změny, k nimž neměl za celých dvacet let nikdo odvahu. Nejde přitom jen o skutečnou vůli k dokončení majetkového vyrovnání bývalých zemědělských družstev s držiteli majetkových podílů nebo státu s církvemi, to by mělo být u současné politické garnitury samozřejmostí.

Na první pohled nenápadné, ale o to důležitější změny se totiž zřejmě odehrají v poněkud nižších patrech "velké politiky", ale s daleko větším dopadem na reálný život a podnikání na našem venkově.

Opticky nejviditelnější je nebývale jednoznačná identifikace Fuksy jako ministra podporujícího produkci a propagaci regionálních potravin. Nikdo z jeho předchůdců, kromě exministra Jana Fencla v rámci propagace projektu školní mléko, se osobně při prezentaci tuzemských potravin neangažoval tolik jako současný ministr. Pro zemědělce i drobné výrobce potravin je to přitom potřebný signál pro pocit, že má stát o jejich produkty skutečný zájem. Pro venkov a ekonomiku je to navíc impulz jednak pro vytváření vyšší přidané hodnoty, ale také k vytváření pracovních příležitostí.

Od roku 1992 také nenašel nikdo odvahu k výraznému zpoplatnění pozemků vyjímaných z půdního fondu k nezemědělských účelům. Nyní se připravuje, byť ve spolupráci s ministerstvem životního prostředí, zásadní změna. Od příštího roku se také výrazně rozšíří uplatňování zásad správné zemědělské a environmentální praxe (GAEC) na erozí středně ohrožené zemědělské pozemky, což představuje téměř polovinu orné půdy v Česku, na které nebude například možné pěstovat kukuřici a takzvané širokořádkové plodiny. To je významný krok v prevenci proti povodním.

Také záměr nabídnout lidem v záplavových oblastech státní pozemky k výstavbě obydlí mimo dosah rozvodněných řek a potoků je nový a představuje lepší řešení než stěhovat zejména starší občany před povodněmi do paneláků. Odvahu dosud neměl nikdo ani k vytvoření střešních institucí pro nakládání s půdou (Národní pozemkový úřad) nebo pro kontrolu kvality potravin (Národní úřad pro bezpečnost potravin). Je samozřejmě otázka, nakolik se tyto ambice podaří naplnit. Veřejně deklarovaný zájem je ale základní podmínkou - a ta již splněna je.

Vzhledem k plánovaným škrtům části zemědělských dotací lze přitom jistě očekávat protesty zemědělců vůči těmto krokům. Pro budoucnost našeho zemědělství bude ale spíše důležitější účelná obhajoba jeho zájmů na půdě EU. "Odpracovat" dobře evropskou agrární diplomacii je tak fakticky největší výzvou pro vedení resortu - a v tomto smyslu plánovaný tah na branku zatím poněkud chybí.