04.11.2010, Právo

Je o vás známo, že často "úřadujete" mimo Prahu. V posledních týdnech jste byl mezi bramboráři na Vysočině, na Frýdlantsku postiženém v srpnu povodněmi, navštívil jste několik podniků a farem. Seznamujete se s resortem?

Nechtěl bych znát resort jen od stolu, z podkladů, které mi připraví úředníci. Každý týden se proto snažím alespoň jeden den věnovat výjezdům. Objíždím farmáře, zemědělské podniky, zelináře, vinaře, ale i výrobce hnojiv či krmiv. Chci znát z první ruky jejich problémy a starosti i představu o tom, jak by jim stát a ministr měli pomoci. Zajímají mě jejich zkušenosti s byrokracií, s pozicí na trhu, s tím, jak se jim daří prodávat jejich produkty.

Zastavme se u oné někdy přebujelé administrativy. Hned po nástupu jste oživil práci tzv. antibyrokratické komise, která se za vašeho předchůdce rozpadla. Proč ten spěch?

Jednou z mých priorit je podpora konkurenceschopnosti českého zemědělství. Byrokracie zemědělce zbytečně zdržuje a zatěžuje. Proto jsem se do ní hned pustil. Nejednou shledávám, i při svých setkáních se zemědělci, že při včleňování unijních předpisů do našich zákonů si k nim naši zákonodárci a úředníci leckdy přiřadili ještě další a další povinnosti. Jsme často papežštější než sám papež. Antibyrokratickou komisi mám za užitečného partnera, má status připomínkového místa ke všem novelám zákonů i dalších norem a předpisů. Ještě do konce roku chci představit několik výstupů její činnosti, jež přinesou ulehčení pro zemědělce.

Výrobci potravin si opakovaně stěžují na přísné normy hygieny a kvality, které je na evropském trhu dlouhodobě znevýhodňují. Nedávno s tím přišli producenti drůbežího masa, kteří se dožadují větší ochrany před méně kvalitními, zato lacinějšími dovozy. Co s tím podniknete?

Před dvaceti lety jsme převzali normy z éry socialismu, které byly velmi přísné a tvrdé. Což je pro zákazníka na jednu stranu dobře, pro české výrobce je to ale složité. Uvedu to na příkladu typicky českého masného výrobku – špekáčků. V dohledné době připravíme změnu zmíněných norem tak, že je poněkud změkčíme. Tím chceme umožnit, aby i čeští výrobci mohli cenově konkurovat dovozcům. To je ale pouze první krok. Zároveň chci motivovat výrobce k tomu, aby nadále produkovali i vysoce kvalitní špekáčky. Aby se měřítka kvality z dnešních norem promítla do podmínek značky kvality Klasa. Tak, aby český spotřebitel věděl, že si na trhu stále může koupit i kvalitní český výrobek. Prioritou číslo jedna je pro mne větší zastoupení českých potravin na pultech obchodů i v supermarketech.

To zní uším zemědělců a potravinářů určitě libozvučně. Jak toho ale chcete docílit, když se vývoj ubírá spíše opačnou cestou a podíl dovážených potravin neustále roste?

S tím souvisí i druhý krok, jímž je identifikace výrobků. Dnes se může uvádět jako původ výrobku EU. To chci změnit tak, aby se na etiketě objevila skutečná země původu. Než tady vymýšlet vymyšlené, považuji za účelnější převzít to, co už jinde ve světě funguje. Na české potravinářské výrobky by se tak dostalo logo s českou vlajkou obdobně, jako je tomu třeba v Belgii, ve Francii či v Německu. Zákazník tak původ zboží okamžitě pozná a už nebude muset nic složitě studovat a luštit s lupou v ruce.

To ale samo o sobě větší podíl českých potravin na trhu nezaručí, nebo snad ano?

Těch kroků musí být více. Svolám kvůli tomu k jednání představitele největších obchodních řetězců, přizvu i zástupce Potravinářské komory. Zamýšlím řetězce veřejně a otevřeně vyzvat, aby odebíraly větší objem a podíl zboží od českých producentů. K argumentaci nám poslouží údaje o tom, jak velký podíl v jednotlivých zemích mají právě národní potraviny. Zároveň je chci požádat, aby českým dodavatelům umožnily umisťovat na jejich výrobky české vlajky. Úspěch tohoto snažení ovšem bude záležet nejen na chování řetězců, nýbrž v prvé řadě na chování kupujících. Čeští zákazníci v minulosti dávali jednoznačně přednost ceně na úkor kvality, což umožnilo až neuvěřitelný růst diskontních prodejen a supermarketů v porovnání s okolními státy. Z nedávných průzkumů přitom vyplynulo, že až 80 procent dotázaných by při nákupu upřednostnilo kvalitnější, tím pádem i o něco dražší potraviny. Koneckonců právě chování kupujících, nikoli úřední nebo ministerské nařízení musí přesvědčit řetězce, že Češi chtějí a vyžadují české potraviny.

Několik let existuje projekt na podporu kvalitních domácích potravin Klasa, letos byl zahájen obdobný regionální projekt. Chystáte ještě něco dalšího?

Klasa bude pokračovat. Dobře se od letoška rozjíždí i nový projekt Regionální potravina, orientovaný na menší a střední výrobce potravin. Kromě nich chci rozjet ještě projekt Česká potravina, o němž jsem se již zmínil. Moji plnou podporu má i takzvaný prodej ze dvora. Ten umožňuje prodávat například sýry či další výrobky s vyšší přidanou hodnotou přímo od farmáře bez zbytečné byrokratické zátěže. Právě takové výrobky by se měly objevovat i na stále oblíbenějších farmářských trzích.

Jste v úřadě už déle než 100 dní. Co se vám za tu dobu podařilo vykonat přínosného? Uměl byste vybrat tři takové počiny?

Jako první bych zmínil nikterak populární úsporná opatření. Vládou předepsané úspory splnilo nejen ministerstvo zemědělství, ale i resort jako celek, včetně třeba Lesů ČR. Za velmi důležitý krok považuji výrazné přitvrzení pravidel správného hospodaření na půdě, jejichž cílem je chránit půdu před erozí. Již bych nechtěl na polích vídat hluboké strouhy vymleté vodou, která odnesla nesmírně cennou ornici kamsi do potoka. Za třetí takový počin považuji to, že jsme za dva měsíce připravili základní rámec a pozici České republiky pro diskusi o podobě a podmínkách společné zemědělské politiky EU po roce 2013. Za úspěch považuji už to, že pozice ministerstva je v právě probíhajících diskusích podporována jak Agrární komorou či Zemědělským svazem, tak také Asociací soukromého zemědělství.

Národní pozice je jedna věc, dosažený výsledek bude věc druhá. Vzpomeňme si na přístupové rozhovory před vstupem ČR do EU, vzpomeňme na Kodaň…

Souhlasím s tím, že je zapotřebí vnímat realitu. Pravidla hry určují především ti, kteří v Unii nejvíc platí. To jsou velké země – Británie, Německo, Francie. Na druhou stranu tak propastné rozdíly ve financování zemědělství mezi starými a novými členskými státy nemohou zůstat beze změn, musejí se zmenšovat. Nemůžeme si znovu nechat vnutit kritéria, která by poškozovala české zemědělce, jako je třeba omezení dotací v závislosti na velikosti podniku.

Menší spokojenost je mezi zemědělci s návrhem státního rozpočtu na rok 2011. Nelíbí se jim, že na dorovnání přímých plateb z národních zdrojů (tzv. top-up) není v rozpočtu vyčleněna ani koruna. Teoreticky by dorovnání mohlo činit okolo 4,5 miliardy Kč. Nebojíte se ani případných protestních akcí?

Nebojím se toho, nevylučuji je, jen připomenu dvě věci. Příští rok nás čeká úsporný státní rozpočet – a prioritou dotační politiky je Program rozvoje venkova, který slouží i pro zemědělce. Přednost dostal především proto, že každou korunu od tuzemských daňových poplatníků v tomto případě doplní další tři koruny od Evropské unie. Takže kdybychom tyto projekty zkrátili například o miliardu, přijdeme o další tři miliardy z evropských zdrojů. Pochopitelně nevylučuji, že pokud se česká ekonomika a rozpočet budou vyvíjet příznivě, že se nějaké peníze, třeba na podporu chovu přežvýkavců, nemohou nalézt. Příští rok to ale zřejmě ještě nebude. Dotace by měly sloužit především na to, aby se s jejich využitím zemědělcům dorovnávala ztráta. Ne aby se jim z nich tvořil zisk. Za posledních sedm let je tento základní zemědělský účet v plusu a bude tomu tak i za letošní rok.

Jedna z vašich prvních cest vedla do státního podniku Lesy ČR. Označil jste je za "černou ovci" resortu s tím, že se fungování podniku musí podstatně změnit.

Krátce po svém nástupu jsem se sešel s vedením Lesů ČR a oznámil jsem jim základní úkoly, které chci, aby v letošním roce splnili. První se týkal úspor a zeštíhlení rozpočtu ve zbytných projektech, které neohrozí fungování podniku. To se už stalo, Lesy ČR snížily své výdaje o 390 miliónů korun. Další podmínka se týkala toho, aby podnik zlepšil své hospodaření. I to se daří plnit, výhled zisku podniku na letošní rok se pohybuje okolo dvou miliard korun. Třetí zadání bylo, aby se Lesy ČR staly transparentní a otevřenou společností. Tady mi prozatím některé signály a mlčenlivost managementu potvrzují, že se to příliš nedaří. Poslední, ale nejpodstatnější úkol se týkal zpackaných tendrů na práce ve státních lesích. Lesy ČR dostaly za úkol připravit jednoroční tendr na příští rok tak, aby se těžba dřeva ani další práce nezastavily. První výsledky tendrů ukazují, že stát za dřevo dostane v příštím roce o tři miliardy více než letos, což bych pokládal za mimořádný úspěch. Do konce roku by měla být připravena koncepce dalšího rozvoje Lesů ČR, včetně parametrů těžby dřeva, z nichž budou vycházet tendry pro příští období. Tuto koncepci chci prezentovat poslancům i senátorům a měla by ji i schválit vláda. Z těchto úkolů vyplývá má podmíněná podpora současnému managementu Lesů ČR. Pokud tato zadání splní, bude moci pokračovat. Pokud ne, budu hledat jiné zásadní řešení.

Jaké máte další plány s Budějovickým Budvarem?

Budvar nemám v současné době v úmyslu privatizovat. Záměr převést tento národní podnik na akciovou společnost zkoumají právníci a experti už několik let. Existuje však mnoho protichůdných názorů na to, jak přitom uspokojivě vyřešit a náležitě ošetřit známkoprávní problémy. S přihlédnutím k současným problémům v pivovarnictví přitom Budvar dosahuje, myslím, slušných hospodářských výsledků. S jeho managementem v tuto chvíli nemám problém.

(Autor: Stanislav Ptáčník)