Zdravotnictví i v hodině dvanácté chybí reforma
Pavel Páral

MF Dnes 6.11.2010

Bez peněz

Cílem reformy zdravotnictví by mělo být poskytnutí větší jistoty dostupnosti zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění a také větší výběr z nabídek zdravotních pojišťoven. Zatím se však zdá, že si nový ministr zdravotnictví dává na čas.

Kdyby ve standardní soukromé firmě hospodařil management s tím, že příjmy v minimálně příštích třech letech budou hluboko pod nutnými výdaji, a nedělal by žádná opatření, asi by rychle skončil na dlažbě. Ale v českém zdravotnictví je to už po dvě desetiletí stav, který nikoho nevzrušuje.
Když je malér, navýší se platby ze státní kasy. Když ve státní kase nejsou, omezí se zdravotní péče, což vyvolá silný politický tlak a navýší se peníze ze státní kasy. V tom excelovaly sociálnědemokratické vlády. A to tak, že jeden čas dokonce i socialistický ministr financí Bohuslav Sobotka prohlašoval, že do zdravotnictví nenalije ani korunu, pokud nedojde k nějakým reformám, které stabilizují systém. Zaministra zdravotnictví Davida Ratha a krátce před volbami na to dost rychle zapomněl. Teď je státní sekera zatnuta hluboko, ale vypadá to, že se bude postupovat osvědčenými cestičkami.

Chybí základní diskuse o problému

Onkologičtí pacienti musí čekat na účinnou léčbu a doktoři utíkají léčit do Německa - daňový poplatníku, sáhni do kapsy, nebo bude zle! Julínkova reforma se nekonala kvůli výprasku ODS v krajských volbách, oslavovaná prozatímní vláda, přestože věděla, kam se financování zdravotnictví ubírá, neučinila ani pokus o nějakou nápravu.
Proto když do funkce ministra zdravotnictví nastupoval Leoš Heger, dost lidí točících se kolem zdravotnictví zaplesalo. Zkušený a osvědčený ředitel hradecké nemocnice je v odborných kruzích vysoce ceněn pro svou znalost problematiky a schopnost hledat konsenzuální řešení.
Dnes je sice ve funkci teprve něco přes sto dní, neměl by se tedy na něj brát tak přísný metr. Nicméně alespoň základní obrysy toho, jak by mělo v budoucnu fungovat financování zdravotní péče, by asi každý čekal. Zejména v situaci, kdy si ministr sedá do křesla krizového manažera.
Místo toho jsme byli svědky tanečků kolem zvyšování a nezvyšování poplatku za pobyt v nemocnici a pramálo zásadní diskuse, zda by se měly hradit z pojištění obyčejné plomby, které se nakonec hradit budou.

Headhunteři kontra vláda

Pak se také dozvídáme, že když ti lékaři, kteří vyhrožují odchodem do Německa, opravdu odejdou, tak zřejmě dojde k rušení některých malých, málo efektivních nemocnic. To už by člověk skoro vyskočil z kůže. Rozčilením, proč není možné ty malé, málo efektivní nemocnice zrušit rovnou a ušetřené prostředky zčásti použít na uhrazení deficitu v systému a zčásti na zaplacení lékařů, a především středního zdravotnického personálu na efektivních a hodně vytížených pracovištích.
Optimalizovat počet nemocničních lůžek jistě není nic snadného a nedá se to udělat za čtrnáct dní a vždy to vyvolává silný politický odpor, ale čekat, až k tomu českou vládu donutí headhunteři německých nemocnic, je přece jenom něco trochu jiného než rozvážný přístup k řešení problémů českého zdravotnictví. A v situaci, kdy se snižují platy hasičům a škrtá se sociální příplatek, by to snad nebylo až tak překvapivé a neprosaditelné rozhodnutí.
Je však také třeba řešit nízké využití nesmírně nákladného přístrojového vybavení ve velké části nemocnic, o předražených nákupech techniky amateriálu nemluvě.
Ale není to jenom záležitost šetření. Zdravotnictví potřebuje dodatečné peníze, o tom také není pochyb. Ministerstvo nyní vpašovalo do takzvané technické novely zákona o zdravotním pojištění značně netechnické a výsostně politické téma placení nadstandardu. Ten je dnes nesmyslně omezen.

Nestandardní přístup ke standardům

Je třeba zavést možnost, že si lidé budou moci připlatit za operaci robotem či za špičkovou kloubní náhradu. Do systému se tak dostanou další peníze - třeba na platy doktorů či na rozšíření léčby podle nejnovějších vědeckých poznatků. Ale v této novele nejsou nadstandardy vymezeny, a co je standardní a nadstandardní, mají si nemocnice určovat samy, což je poněkud nestandardní. Kromě toho, že v jedné nemocnici bude jedna kloubní náhrada nadstandard placený pacientem, tak ve druhé se bude počítat celá na účet pojišťovny. Navíc o takto citlivém politickém tématu neproběhla žádná politická diskuse, takže je velmi pravděpodobné, že novela zákona ve Sněmovně narazí na hráz nepochopení.
Vláda je ve funkci krátce, musela připravit rozpočet a projít komunálními a senátními volbami, což ji jistě brzdilo v rozletu. Ale dál už nemá ani minutu. Změny týkající se zdravotní péče jsou vždy nepříjemné a veřejností zejména zpočátku špatně přijímané. Proto se špatně prosazují krátce před volbami. Další, tentokrát krajské, nás čekají na podzim 2012. Do té doby by měla být zdravotní reforma hotova. Ministr Heger by měl velmi rychle předvést, co s tím zdravotnictvím vlastně chce dělat.

Tuhle reformu téměř nikdo

Tuhle reformu téměř nikdo nechce, včetně dnešního ministra zdravotnictví. A to je malér, na který dojedeme.

___________________________________________________________________________________