Konec irského snu
Petr Sokol

Reflex, 47/2010

Před dvěma lety přestala irská ekonomika poprvé od roku 1983 růst. Irský HOSPODÁŘSKÝ ZÁZRAK se propadl do recese, která je ničivější než v jiných evropských státech.

Z Irska odcházely po staletí tisíce lidí za obživou, díky čemuž žije dnes několikrát více Irů v cizině než v zemi svatého Patrika. Emigrace skončila před čtvrt stoletím a trend se začal obracet. Bohatnoucí stát začal lákat cizince a po rozšíření Unie se stal doslova zemí zaslíbenou pro pracovníky z východu Evropy, zejména z Polska. Každý, kdo nedávno nakupoval třeba v centru Dublinu, potvrdí, že zastoupení Poláků, Slováků i Čechů mezi prodavači umožňovalo i nákup bez znalosti angličtiny. Litevci zase ovládli irské doky a přístavy. Jenže v době krize imigranti postupně mizí a od roku 2009 znovu ze země odcházejí také Irové. Důvod? Obrovská nezaměstnanost. 


UŽ ANI NEP? Í

Ekonomický propad se projevil i v odvětví, které celý svět spojuje se zeleným ostrovem - v tradičních irských hospodách. Stoupající nezaměstnanost i zmrazení platů vedly k tomu, že Irové přestali chodit na pivo a začali víc pít doma. Podobně se zachovali i sázkaři, kteří místo tradičního sázení v restauracích začali tipovat přes Internet.

"Můj příjem během krize poklesl o 50 procent, prodal jsem dokonce auto," řekl Reflexu zvukař Daren Flynn (39) z městečka Navan v západním Irsku. "Manželce zkrátili pracovní dobu a snížili plat, takže jsme museli požádat o sociální dávky. Nižší jsou i přídavky na naše dvě děti. Rodinné výdaje jsme museli zredukovat zhruba o polovinu. Šetříme na věcech, jako jsou telefony, elektřina nebo poplatky za televizi," popisuje Daren Flynn problémy, do kterých se dostala většina irských rodin. Skoro polovina Irů si myslí, že krize měla dopad na jejich zdraví, a více než třetina zažila okamžik, kdy měla problém zaplatit své každoměsíční náklady na domácnost a potraviny. Téměř 40 procent z nich má příbuzného nebo blízkého přítele, který už ostrov z ekonomických důvodů opustil. Každý pátý obyvatel Irské republiky uvažuje o emigraci.

Krize se projevuje i v nárůstu sebevražd, které v zemi v počtu úmrtí dokonce převažují nad smrtelnými dopravními nehodami. Úřady proto přikročily k rozdávání brožurky, jak předejít sebevraždě. 

VOJÁCI OSUDU 

V krizi se nachází také irská politika. Premiér koaliční vlády Brian Cowen dovedl největší vládní stranu s poetickým jménem Vojáci osudu (FF) k historickému minimu v podobě aktuální podpory 18 procent. To by nebylo v jiné zemi až tak šokující, ale v Irsku platí, že středopravicoví Vojáci osudu byli nejsilnější ve všech volbách od roku 1933 a jen občas je z vlády dostala široká koalice opozičních stran.

Cowenova vláda trochu připomíná poslední dny Topolánkovy koalice u nás, a to nejenom proto, že v sobě spojila pravici se zelenými. Postupně ji totiž opouštějí poslanci a její většina v parlamentu se scvrkává. Cowen proto využívá jinde neexistující ústavní zvyk, kdy po rezignaci poslance rozhoduje jeho politická strana, kdy budou v příslušném obvodě doplňovací volby. V jednom z obvodů Cowenova strana s vyhlášením doplňovacích voleb čeká již 19 měsíců a opozice se domáhá voleb soudní cestou. 

IRSKÝ KMEN 

Nelze se jí divit, protože pravděpodobné vítězství opozice by zemi ještě více přiblížilo k předčasným volbám a převzetí moci koalicí opozičního středopravicového uskupení s názvem Irský kmen (FG) a levicových labouristů. V době před krizí působili jako evropská rarita, protože jako největší levicová strana byli ve volbách vždy až na třetím místě. Díky tomu se v premiérském křesle sedmdesát let střídali jen představitelé dvou středopravicových stran. Krize jim ovšem pomohla a labouristé se na jaře poprvé v dějinách země dostali alespoň na chvíli do čela voličských preferencí. Teď už zase vede Irský kmen, ale ani na něj není pěkný pohled. Uvnitř strany stále bojují dvě křídla, z nichž jedno chce domluvu s vládou na řešení krize, druhé, a zatím převažující, razí politiku nulové tolerance. To vše vede k tomu, že jen 25 procent voličů věří, že opozice by dokázala pomoct irské ekonomice.

To vše se dosud odehrávalo ve stínu řecké krize a problémů jihoevropských států. S krizí na jihu jsme asi tak trochu počítali. Když "zbankrotovalo" Lotyšsko, ještě se bylo možné odvolávat na postkomunistické prostředí. Irský finanční kolaps však odhalil, že krach ekonomiky může přijít i v západoevropské zemi.

___________________________________________________________________________________