Revue Politika 11/2010

Jak už to v české politice chodívá, událost, jakou je současná velká koalice na pražské radnici, obvykle podnítí nejprve vzrušenou reakci idealistů, kterou posléze vyváží ohlasy střízlivější, nebo dokonce zcela „reakční".

První tábor reprezentuje sjednocující názor, že pražská velká koalice mezi ČSSD a ODS je korupčním kartelem a zradou na voličích. Chladné hlavy dí, že velká koalice není sice žádná sláva, ale že nevznikla jen v Praze a že výsledek povolebního vyjednávání není ničím jiným než ukázkou standardního mocenského mechanismu, nad nímž se netřeba pohoršovat; nevycválaná a arogantní TOP 09 si za opozici může sama a demonstrace na Václavském náměstí je vážně trochu moc.

Druhý tábor většinou tahá za delší konec, ale ne v tomto případě. Praha je výjimečná, tamní politika má ideový potenciál a koalice ČSSD a ODS je krátkozraká, zbabělá a antistrategická.

Chybí logické zdůvodnění velké koalice

Pražští socialisté vyjdou z uzavření koalice s čistším štítem. Před volbami byli outsidery a nemají takový cejch odpovědnosti za minulé období pražské samosprávy, přinejmenším se neukazují jako ti, kdo chtějí udržet moc za každou cenu. Pokud jde o čistě komunální rozměr, obraz ODS trpí hlavně tím, že nikdo z vyjednavačů nedokázal rétoricky uchopit podstatu nesouladu s TOP 09. Nevíme, kolik z těch voličů, kteří ODS v Praze zbyli, volili ODS z principu a/nebo se specifickou vyjednavačskou vizí, proto je odvážné hovořit o zradě na voličích. Na druhé straně by mělo být cílem pražské ODS obnovit dialog právě s „exilovými" voliči. Apologetika výsledku vyjednávání ze strany ODS je však velmi sporou intelektuální stravou: v programu koalice mají obě strany asi 90 % programu, ODS má primátora, s „topkou" to prostě nešlo.

Nemá smysl rekapitulovat komentáře tážící se, jak je možné, že ČSSD a ODS mají v Praze bez 10 % stejný program. Popravdě řečeno, už to je důvod, proč ODS v Praze nevolit. Dozvěděli jsme se v kampani, kolik se zrušilo zbytečných úřednických míst, kolik se zprivatizovalo městských podniků, kolik peněz zůstalo přičiněním nadpoloviční převahy ODS v orgánech Prahy v peněženkách daňových poplatníků? Dozvěděli jsme se, proč je tak strašně nutné postavit metro na Petřiny? Je politika více než milionového města ideová, nebo ne? S „nejakčnějším" programem vůbec přišel na billboardech náměstek primátora Rudolf Blažek: Tvrdší tresty za prodej drog dětem... Co tak strašného dělala ta TOP 09? A čím ODS tak strašně ohrožuje? Šlo by uvést nějakou detailnější analýzu rozpadu komunikace s přirozeným, byť jistě konkurujícím ideovým partnerem? Je vážně nutné ji srazit za cenu ideového scestí?

ODS v Praze: izolovaný ostrůvek?

Nebýt historické situace, v níž se Česká republika nachází, celé by to snad ani nestálo za komentář. Pražská radnice koneckonců oplývá jakousi prohnilou magií už od středověku. Vedle toho, že je Praha největším městem (existují i menší státy), jako každé hlavní město určuje trend, jde příkladem, strhává. Argument, že velká koalice zde je stejná jako v Plzni, neplatí i proto, že TOP 09 masivně zabodovala a ODS k výběru mezi koalici (chceme-li přímým soubojem) a lstí přinutila jen v Praze. Zdá se, že vyjednavači ODS, zaměření na racionální výsledné propriety, zapomněli i na kurz, na jehož vlně se do popředí pražské kandidátky dostal například Bohuslav Svoboda. Strana jako celek slábne, ztrácí důvěru, a za cíl bylo proto označeno ideové vzchopení se. Uzavření koalice s ČSSD v Praze bez precizního zdůvodnění, proč se ODS vyhnula ideové koalici s TOP 09, je protipohyb svědčící o neschopnosti a nezájmu navázat na toto úsilí.

Ptejme se, co pražská volba může udělat s vládní koalicí, potažmo s Českou republikou, před níž jsou teoreticky čtyři roky reformování. Že nejde o povzbuzení, to už konstatovali Karel Schwarzenberg i Petr Nečas, kteří mezi TOP 09 a ODS udržují zatím korektní křehké vztahy. Na jedné straně táhne pražský pakt ODS doleva a povzbuzuje negativní stereotypy s ní spojené. Na straně druhé napíná struny ve vztahu k TOP 09 i k Věcem veřejným, které už ohlašují revizi reformní důslednosti. Vše nasvědčuje tomu, že v souvislosti s reformami a očekávaným odporem odborů a opozice se blíží velká politická rvačka a s ní i prověrka vyžadující co největší nezávislost ODS a vysoký standard vztahů uvnitř koalice. Stát se může prakticky cokoliv. Uskromnění ODS v Praze mohlo být sympatickou podporou dynamických změn celé země. V matce měst však volba padla na bezčasí.

Text vyšel ve zkrácené a upravené podobě 23. listopadu 2010 v Lidových novinách.