Nyní již úspěšní architekti Jiří Slezák, Martin Laštovička a Zdeněk Hirnšál řekli jasně, že se omlouvat nehodlají. A ani nemusí, protože rozsudek není pravomocný a oni se proti němu jistě odvolají, pokud to už neudělali.

Soudní verdikt je nesmyslný už z toho důvodu, že dotyčná trojice pouze podepsala za stávkový výbor prohlášení asi stovky posluchačů architektury, takže správně by se pan Snášel měl soudit se všemi, kteří se zúčastnili tehdejší valné hromady.

Je smutným vysvědčením pro české soudy, že tento spor se vleče už téměř dvacet let. Přitom je to tak jednoduché, Snášel nemá na omluvu žádné morální právo a soudy by mu to měly dát jasně najevo! Protože jako aktivní komunista byl kolaborantem s okupačním režimem. Ano, Československo bylo od roku 1968 okupovanou zemí a člen KSČ Snášel musel podepsat prohlášení, že souhlasí s násilnou okupací vlastní země.

Přitom je jasné, že byl kariéristou, když po roce 1968 se dal do Komunistické strany Československa. Naivní snílci o spravedlivé společnosti z padesátých let většinou prozřeli po vpádu vojsk Varšavské smlouvy a jejich rodná strana je odkopla. Vystřídali je obyčejní kariéristé bez páteře, pro které byla stranická legitimace jenom výtahem k moci a dobře placeným místům.

Soudruh Snášel se rovněž podílel na komunistickém devastaci vysokého školství, které dostalo za normalizace po Únoru 1948 druhou tvrdou ránu. Spousta skvělých odborníků musela za protesty proti sovětské okupaci opustit VUT i další vysoké školy v Husákově říši. Zůstali jenom servilní Snášelové, kteří odbornost nahrazovali bezcharakterností a stranickou loajalitou.

Věřím tomu, že naše soudy si toto nakonec uvědomí a panu soudruhu Snášelovi to dají jasně najevo. Jiné řešení nepřichází v úvahu.