Přiznám se, že mě formát diskuse zaujal. Dotazy přicházejí z různých komunikačních kanálů a politik relativně nemá šanci se na ně dopředu připravit. O hlas lidu se však jedná jen zdánlivě. Otázky totiž musí někdo vybírat (v Americe se tomu říká gatekeeper, čili ten, který určuje, zda zpráva půjde dál, nebo zůstane nevyslyšena). Je tak vlastně editorem celé diskuse a nahrazuje v této pozici moderátora, který je rozhodující postavou v klasickém formátu diskusí.


   Ani toto by však nemuselo být na závadu, pokud by editor vybíral otázky z různých oblastí, pozitivní a negativní, sofistikované i útočné a jednoduché. Minimálně v diskusi s Ivanem Langerem jsem tento pocit neměl – dotazy byly vybírány selektivně, a to bohužel nejen editorem ve studiu, ale i moderátorkou v terénu, která si „náhodou“ vybrala tazatele z řad skupin a priori vůči hostovi nepřátelských. To by se dalo pochopit jako snaha veřejnoprávní televize trošku podusit kontroverzního politika, ačkoliv jako příjemci koncesionářských poplatků a médiu, které má diskutovat vyváženě a nestranně, jí to úplně nepřísluší.
  
Fatální selhání
I tohle by šlo s omluvou, že šlo o ojedinělý exces, přehlédnout, co je ale jednoznačně za hranou nezávislého a nestranného přístupu, zvlášť když je tento pořad součástí předvolebního vysílání, je opakovaný nekorektní výběr diskutujících.


   Pravidelný divák pořadu jistě zaznamenal pravidelně se vyskytující dotazy tazatele se jménem „madqwert idnes“. Není to neznámá postava, zvláště účastníkům internetových diskusí pod články s politickou tematikou, kde se vyznačuje často zvláště radikálními názory. I Mladá fronta DNES si jeho fenoménu všimla, když o něm 5. února 2009 napsala: „Diskutováním se prý živí, tráví tím běžnou pracovní dobu, tedy 40 hodin týdně, aby měl na nájem. … Pro levicové názory ho diskutéři nemají příliš v lásce a někteří jsou přesvědčeni, že pod přezdívkou se skrývá Ondřej Macura, šéf PR a marketingu ČSSD. On sám to však popírá.“


   Jestli Česká televize není schopna si o tomto člověkovi zjistit základní informace, je to výrazem její neprofesionality. O tom však lze s úspěchem pochybovat, zvláště když dotazy tohoto člověka jsou hostům pokládány se železnou pravidelností, často dokonce mezi prvními (ve zmíněné diskusi s Ivanem Langerem padl dotaz stejného člověka dokonce dvakrát). Pokud si podobné „náhody“ moderátoři či editoři nevšimli, je to asi otázka pro vedení televize, zda takhle opravdu vypadá odpovědná žurnalistika. Pokud to není horší varianta, tedy že o tom vědí a poklesek záměrně kryjí…