Právo na informace opět posílilo – soudci a členství v KSČ
Petr Kolman

Ministerstvo spravedlnosti, Městský soud v Praze i Nejvyšší správní soud doposud žadatelům o informace  upírali právo vědět , zda  ten který soudce  byl  před rokem 1989 členem nedemokratické KSČ. Připomeňme si, že podle veřejně dostupných zdrojů činil kupříkladu k 1.lednu 1989 počet členů a kandidátů komunistické strany (patrně)  1 701 085. 

  
Nicméně blýská se na lepší info-časy, brněnský Ústavní soud ČR poslední listopadový den   zrušil  rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, který aktivistovi T. Pecinovi (jinak členovi Konzervativní strany)  požadované informace o členství soudců v KSČ  nepřiznal.

Máme tedy právo vědět,  zda byl soudce či soudkyně v  KSČ, nejde zde však o příliš velký zásah do jeho (jejího) soukromí? Stejně jako ÚS mám za to, že pomyslný vpád  občanské společnosti do této části osobnosti soudce je mj. opodstatněn faktem, že v případě soudů jde nepochybně o demokratické mocenské orgány. Což je přirozeně  spojeno s faktem, že profesní minulost soudce může souviset s realizací moci ve státě, tedy s rozhodováním soudce. Podle zmíněného  nálezu Ústavního soudu může někdejší členství v komunistické strany   dosud ovlivňovat myšlení dnešních soudců. Vstup do KSČ býval začasté  zárukou přímého provádění její politické vůle. Což u právníků platilo  nepopiratelně  ještě silněji než u jiných profesí.

Členství soudce v KSČ před  17. 11. 1989 může kupříkladu vydávat v jisté nebezpečí image soudcovy nestrannosti a nezávislosti, samozřejmě vždy záleží na konkrétním případu.
Rovněž  judikatura Evropského soudu pro lidská práva ustáleně označuje otázky spjaté s fungováním soudní moci za otázky obecného zájmu. Nikoliv tedy jen soukromého.

Nad rámec tohoto krátkého komentáře uvádím, že velice pozitivně vnímám,  že Ústavní soud ve svém nálezu též připomněl myšlenky emeritního soudce Ústavního soudu V. Čermáka, který mj. moudře napsal : „Všechno právo ve světě bylo vybojováno na těch, kteří se mu vzpírali…Právo není pouhým pojmem, ale živou silou, nepřetržitou prací celého národa. Všechny vymoženosti, jež historie práva může zaznamenat – zrušení otroctví a nevolnictví, dosažení nejrůznějších svobod – byly vydobyty bojem trvajícím i celá staletí…Odpor proti bezpráví je povinnost nejen k sobě samému, neboť je splněním příkazu mravního sebezachování – ale je současně povinností i vůči celku. Hájí-li jednotlivec své právo, hájí tím současně platnost prává vůbec. Odpovědnost nemají pouze ti, kteří zákon přestupují, ale i ti, kteří neměli odvahu jej uhájit.“

Za důležitý zde též pokládám význam  statistický , tedy do jaké míry došlo k výměně soudců po sametové revoluci. Jinak řečeno jaké procento dnešních soudců bylo či nebylo v  KSČ. Tím samozřejmě bezmyšlenkovitě netvrdím, že  soudce - bývalý člen KSČ musí být vždy nekvalitním   soudcem a naopak.

Podtrženo a sečteno: Zastávám silný názor, že informace o členství soudce v KSČ by v  režimu zákona č.106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím  poskytnuta být měla,  proto výše zmíněný nález ÚS vítám.  Stejně tak si myslím, že by měla být i poskytnutelná informace (což naše soudy prozatím neřešily) , zda byl soudce dříve  členem třeba ODS, ČSSD,   či tady u nás na Moravě třeba HSD-SMS. Ani toto nemožno pokládat, dle mého názoru,  za nepřiměřený zásah do jejich soukromí.

Slabinou může být, že tyto

Slabinou může být, že tyto informace nejsou oficiálně sledované. Dovedu si představit argumentaci, která je na tom postavená a která u soudruhů soudců projde.

___________________________________________________________________________________