Nedokážu si představit sebe, že já jako disident, bych šel někam žebrat o peníze
Tomáš Haas

Senátor Dienstbier si neumí představit sám sebe, „jako disidenta, aby šel někam žebrat o peníze.“
Něco tak nevkusného a mám –li použít jeho oblíbený termín „nemravného“, jsem dlouhá léta neslyšel.

Neříká, že v letech, kdy režim popravoval a věznil své politické odpůrce, byl aktivním a dokonce prominentním členem strany, která postavila do role žebráků nejen ty z nich, kteří komunistické kriminály a lágry přežili, ale i členy jejich rodin a rodin popravených, jejich manžele, manželky a děti. Mohou o tom vyprávět ti, kterým bylo znemožněno vykonávat svá povolání, kteří byli vytrženi ze svých domovů a násilně přestěhováni, jako kulaci, nebo jako „osoby nepřátelské lidově demokratickému zřízení“, s kádrovými posudky které těmto lidem, mnohým z nich s podlomeným zdravím, nedovolily získat jakékoliv jiné než to nejbídněji placené zaměstnání a často ani to ne.

Mám k tomu, jako „emigrant“, který po dlouhou dobu žil v Kanadě ještě jednu připomínku. Po dlouhá léta po vzniku Charty 77 se na každé české akci, ať už to byla taneční zábava, Československé dny, nebo představení českého divadla vybíralo „na Chartu“.

Dva senátory KDU-ČSL, kteří pro stažení zákona hlasovali spolu s KSČM a Sociální demokracií, možná bude zajímat, že na podporu Charty se vybíralo i v českém kostele. Každou neděli, při každé mši, a při každé svatbě nebo pohřbu, ležely na stole v předsíni kostela tři kasičky. Jedna na sociální potřeby farnosti, jedna tuším na misie a jedna na Chartu.

Toronto nebylo jediné, podobně se na Chartu vybíralo snad ve všech českých a slovenských komunitách v celé Americe a v celém světě. Opravdu nevím, kolik se za ta léta vybralo, nikdy jsem se po tom nepídil. Vím jen, že přispívali tu dolarem, tu pěti, někdy i deseti dolary téměř všichni z nás, včetně bývalých politických vězňů. Věděli, že mnozí z chartistů patřili dříve ke straně, jíž měli plné právo nenávidět. Přesto přispívali, nerozlišovali „jejich“ odboj v padesátých letech od odboje chartistů v letech osmdesátých. Přispívali i proto, aby chartisté a jejich rodiny nemusli „chodit někam žebrat o peníze“, aby nemuseli záviset na pomoci přátel, kteří tím sami sebe vydávali vekému riziku, jako mnohdy musely jejich ženy a děti.

Později jsem měl tu čest, a nemíním to ironicky, se seznámit s několika signatáři charty, s těmi, kteří byli vypovězeni z Československé republiky. Měl bych říci vyhnáni, protože nešlo o nějaké formální vypovězení, prostě jim jednou Státní bezpečnost oznámila, že pro ně a jejich rodiny by bylo „bezpečnější“ území ČSSR opustit a to během jednoho či dvou dnů, protože odmítnutí by mohlo mít velmi nepříjemné následky. Jednalo o jiné chartisty, než ty, které jsem znal z tisku a vysílání Hlasu Ameriky či Svobodné Evropy. Nenesli slavná a proslulá jména. Jednalo se o prosté, „obyčejné“ lidi. Přijeli do Kanady, USA nebo do Australie na konci osmdesátých let. Žádný z těch, které znám, pokud vím, žádnou pomoc z příspěvků exilu nedostával. Z jejich vyprávění jsem poprvé zjistil, že i mezi chartisty byli prominenti a ti „obyčejní“. Možná by nám mohl pan senátor říci, do které skupiny patřil on. Pokud patřil mezi ty prominenty, nepřekvapilo by mně to. Byl prominentním komunistou a později prominentním disidentem, prostě prominence se s ním táhne celý jeho život.
Není divu, že si sám sebe neumí představit v roli žebráka.

Přiznám se, že si ho v té roli neumím představit ani já.

Překvapuje mne, že někoho

Překvapuje mne, že někoho překvapuje, že ten bolševickej ... hlasoval, tak jak hlasoval.

Spíš by mne překvapilo, kdyby ten bolševickej ... nebyl při příští volbě kandidátem na prezidenta.

Vůbec by mne nepřekvapilo, kdyby ten bolševickej ... nebyl zvolen prezidentem.

Oprava: A ani moc by mne

Oprava: A ani moc by mne nepřekvapilo, kdyby ten bolševickej ... BYL zvolen prezidentem.

Mnozi uz asi zapopmeli kdo

Mnozi uz asi zapopmeli kdo vlastne Senator Diensbier je.
Jiří Dienstbier (*1937) – český politik a disident. V letech 1989–1992 byl československým ministrem zahraničí a místopředsedou federální vlády, odroku 2008 je senátorem za volební obvod Kladno. Po vzniku Občanského fóra (OF) v listopadu 1989 se stal krátce mluvčím jeho koordinačního centra.Už v prosinci téhož roku byl jmenován ministrem zahraničí. Do rozdělení ČSFR byl místopředsedou vlády a poslancem Sněmovny lidu Federálního shromáždění za OF, později za Občanské hnutí. Od roku 1993 do 1996 vedl
středovou liberální stranu Svobodní demokraté, která se později spojila s Liberální stranou národně sociální, ale nikdy nezískala významný podíl voličů. V 90. letech působil jako hostující profesor na řadě vysokých škol. V letech
1998–2001 byl zvláštním zpravodajem Komise pro lidská práva OSN proFR Jugoslávii, Bosnu a Hercegovinu a Chorvatsko, později pracoval a stále pracuje pro Reuters Founders Share Company. Jeho období na ministerstvu
provázelo několik skandálů týkajících se dosazování bývalých agentů StB, většinou ze sekce zahraniční špionáže, do pozic velvyslanců po celém světě. Dienstbier vystudoval na novinářské fakultě Karlovy univerzity v letech 1955–1960 a získal titul doctor honoris causa na Burgundské univerzitě
v Dijonu ve Francii. Do komunistické strany vstoupil jako student v roce 1958. Jako novinář procestoval celý svět. V letech 1958–1969 pracoval jako redaktor a politický komentátor v Československém rozhlase. V letech
1964–1967, v době pokusu o komunistický převrat, působil jako korespondent v Indonésii. Aktivně se účastnil hnutí Pražského jara v roce 1968.
John Bok o nem rika v knize REVOLUCE 1989:
"Já věřím, že Charta 77, přestože založena Václavem Havlem a panem Patočkou19, že ten nápad nebyl z jejich hlavy. A kdo jiný v tom měl prsty? Jiří Dienstbier, který byl agentem pro První správu StB, což je zahraniční rozvědka. On byl korespondentem v OSN během komunismu a byl také v Indonésii v době velkého masakru komunistů. Když jsem mu řekl, že je agent, tak se rozzuřil a požadoval, abych se mu omluvil. Já jsem odmítl a řekl jsem mu, že to může dát klidně k soudu, a že mu to tam dokážu, fuck you! A tento člověk se stal po pádu komunismu prvním ministrem zahraničí této země".

Pane Havranek, vas postoj

Pane Havranek, vas postoj "nevjericiho Tomase" na toto tema je mi znam. Treba kdybyste se hloubeji poohledl po informacich zvenci tak byste to zacal videt trochu jinak. Zkuste pro zacatek treba tohle:
http://financialsense.com/contributors/jr-nyquist/twenty-years-after-the...

Vážený pane Havránku, až do

Vážený pane Havránku, až do nedávna, jsem všechny spiklenecké teorie a priori odsuzoval. Nyní si už tak jistý nejsem. A vycházím tak trochu i z vlastní osobní zkušenosti. Vytyčil jsem si několik témat, které podporuji. Pokouším se o možné i nemožné. Není obtížné si představit, že na světě existují lidé, kteří mají obrovské finanční a jiné zdroje. Pokud se tito lidé spojí ve skupinu, ta "síla" musí být ještě větší.
Možná, že se u mě také začíná projevovat projevovat paranoia. Přes M.Jehličku, ředitele Změň politiku, boj o radnice, Listopadové výzvy a j., jsem se dostal k SOROSOVI a k jeho Open Society Fund Praha.

Včera MFDNES uspořádala diskusní pořad s primátorem Svobodou. Seděl tam také M. Jehlička. Ptal jsem se ho, jestli jeho funkce je placená. Je to příjemný mladý muž, bez zábran mi potvrdil, že ano. Před chvílí jsem mu odesla mail, v kterém jsem ho požádal, jestli by v několika větách mi popsal, o co SOROSOVI "skutečně" jde. O reformu globálního kapialismu? Tu Sorosovu knihu jsem nečetl a tak jsem zvědavý, co a jestli se něco dozvím od člověka, který by to měl mít v malíčku.

Snad si to ještě dobře pamatuji, Soros dává každoročně 500 milionů dolarů na různou nadační činnost, nadace jsou asi v 60 zemích.

Nebyli jsme jako oni,ačkoliv

Nebyli jsme jako oni,ačkoliv jsme měli být, po 40 leté vládě totality jsme měli být bdělí a ostražití, měli jsme dávat pozor na nově získanou svobodu a ještě zelenou demokracii, ale my jsme si pozor nedávali. Domnívali jsme se, že "se to tady, tak nějak ošetří samo". A ono se to ošetřilo, ale jinak nežli jsme čekali, ani jsme si nestačili všimnout a u kormidla naší republiky se ocitli a usadili staří kormidelníci..Jinými slovy,nebyla žádná revoluce - pouze komunisté vyměnili svoji politickou moc - za moc ekonomickou, která byla dokonána - zákonem 92/1991 Sb.o převodu majetku státu na jiné osoby..Hlavně ten "fofr", jakým to bylo převedeno - hned v dubnu 1991 A to na všech vysokých postech, ještě seděli soudruzi generální ředitelé.. No a ti z rukou státu, přebírali majetek, který možná oni sami před lety znárodnili..Takže se nyní nemůžeme nad ničím pozastavovat, je to naše vina, nebyli jsme jako oni - a nedávali jsme si pozor!

Marie, mate pravdu. Ale i

Marie, mate pravdu. Ale i kdybyste si davali sebelepsi pozor na vysledku by to nic nezmenilo. "Sametove revoluce" byla jen mala cast velke globalni hry ktera stale jeste probiha. Vetsina Cechu si dodnes mysli, ze meli tenkrat neco v rukou a pritom meli v rukou jak se rika prd. Dodnes netusi ktera bije.

Říkáte, Robe, že "většina

Říkáte, Robe, že "většina Čechů dodnes netuší která bije", ale pokud si všichni, či minimálně většina, neuvědomí o co se tady vlastně hraje, bude to tady jen a jen horší.

Co Vy jste za disidenta pane

Co Vy jste za disidenta pane Dienstbiere st. - za komunistů, říkáte, že jste "disidentoval", tedy že jste se aktivně účastnil odporu proti komunismu - a nyní 21 po tzv. pádu totality jste hlasoval pro stažení zákona o protikomunistickém odboji, tak co jste zač pane senátore, prosím?

Tohle Dienstbierovo nežebrání

Tohle Dienstbierovo nežebrání má v levicových sférách dlouhou tradici. Ani Marx nežebral, ovšem nebýt nevratných půjček od Engelse a jiných, nepřežil by.

Po dohodnutém a částečném

Po dohodnutém a částečném předání moci v r.1989, které bylo ještě stvrzeno naivním heslem pseudohumanistů "Nejsme jako oni" se nelze divit, že si poslanec zločinecké organizace Kováčik může se škodolibým úsměvem dovolit beztrestné prohlášení " Přece nebudeme vyznamenávat vrahy". K zákonu, který měl být přijat před 20 lety, současně se zákonem, který by vyloučil nositele ideologie vedoucí k tyranii a pošlapávání všech svobod z účasti na politickém soupeření a řízení státních organizací a institucí. Tato naivní tolerance měla za následek, že od moci nebyli odstaveni mazaní komunisté, ale také nebyla omezena moc tzv.disidentů, kteří neprošli stranickými čistkami, kteří špatně odhadli vývoj v r.1968 a kteří přes maximální snahu se nedostali zpět pod křídla Strany se dostali na druhou stranu a stali se bojovníky proti ní, přestože řadu let zneužívali její nedemokratické postavení. Co jim zůstalo, bylo jejich vidění světa, takže potom lze snadněji pochopit jejich pokřivený názor, jak ho sdílí Pithart, Dientsbier a další 68., kteří několikrát vyměnili dres, aby zůstali stále u toho bez ohledu ke komu vlezli. Oni také dobře vědí, že zákon je jen symbolikum, aby formálně byl oceněn odpor k diktatuře a pitominky v podobě různých připomínek slouží pouze jako záminka.

Vážený Gardnesi, na naivní

Vážený Gardnesi, na naivní heslo "Nejsme jako oni" jsem slyšel. Přiznám se, že jsem stále naivní, a nejsem proti ani po víc jak dvaceti letech. Asi jenom blbci nemění některé své názory. Ten důvod je celkem jednoduchý. Nechtěl jsem, aby vznikalo něco podobného, jako byly Akční výbory v Únoru 48. Nechtěl jsem, aby děti rodičů, kteří se provinili třeba jenom členstvím v KSČ /do toho mlýna by spadla spousta rodin, která se neprovinila ani tím/ číhali celý život a snažili se pomstít. Tím ovšem neříkám, že orgány k tomu příslušné neměly konat, v případech kdy byl porušen platný zákon...

Já Vás vážený Zeolite zcela

Já Vás vážený Zeolite zcela chápu, ale neměl jsem na mysli šikanu, jak byla prováděna proti oponentům komunismu, ale hlavně zákaz KSČ, když to jejich potentáti téměř jako jedinní v Evropě nepochopili a aby rozhodující instituce neřídili protagonisté z KSČ, jako jsou ministři, ústavní činitelé a další představitelé moci. To je základ drzého výsměchu lidem, kteří dávali v šanc svoje zdraví i životy od lidí pochybného charakteru. Člověk, který se stal straníkem, jen aby mohl pokračovat ve svém povolání pochopitelně do společnosti morálních zvrhlíků nepatří. Koncem komunistického bezpráví bylo z cca 12 mil.dospělých obyvatel 1,7 mil.straníků + O,5 mil.vyloučených či vyškrtnutých + rodinní příslušníci, což znamenalo, že nejméně 1/3 populace měla vazbu na KSČ, aniž by se nějak negativně projevovali. Takový altruista, že se má zlu ustupovat, zlo tolerovat a zlo netrestat ovšem nikdy nebudu. Důležité je zlo správně definovat.

Gardnesi, já jsem asi

Gardnesi, já jsem asi "divnej". Byl jsem proti zákazu kom. strany a ani v tom svůj názor neměním. Nejsem sám, který říká, že by to neřešilo to zásadní. Komunisté by buď podporovali soc. dem., nebo by vznikla strana nová. Takhle jsou všichni zaregistrovaní, mají možnost se veřejně vyslovovat, víme kolik % lidí jim věří. A volby jsou nejlepším průzkumem veřejného mínění, i to je snad cenné. V jiných státech se přejmenovali a dostali se do exekutivy. U náš k tomu došlo k daleko menší míře. A řeči o tom, že v ODS je spousta komunistů, bylo vyvráceno tím, že mezi poslanci ODS se našli snad dva komunisté. /Na Vinohradech nikdo jako bývalý člen KSČ se ani nemohl stát členem.../

no, já ten zákaz aspoň

no, já ten zákaz aspoň zkusil, proti vůli VK. Ten můj paragraf v 91. prošel ve slovenské části, neprošel v české části. Hádejte, kvůli komu neprošel....

Už aby bylo načase vše dát do

Už aby bylo načase vše dát do pucu.Nepamatuji se,že by můj známý někdy dostal od chartistů nějakou almužnu,tedy jeho manželka,když sám seděl v kriminále.Pokud ale dobře vím,tak je pravdou,že na konta předních disidentů za celá ta léta přišlo na stovky tisíc dolarů,či marek.A teď ještě jednu doplňující událost.Psal jsem to tu nedávno,ale stále to platí.Když jsem koncem roku 1977 přišel za svým dědou se zněním Charty 77 abychom ji společně podepsaly,tak mně děda seřval,že pokud bych něco takového udělal,tak mně nechce nikdy vidět.Vyjmenoval mně jména chartistů,kteří byli na seznamu a pak vzteky zahodiv celý pamflet řkouc,že většina těch údajných "hrdinů" byli komunisti,kteří se podíleli na zavírání odpůrců režimu v padesátých letech a také hlasovali pro smrt paní Horákové a spol.S takovými parchanty se nedá do jedné kopy,a nechtěl,abych se k nim přidal i já.Pak mně dlouze vykládal jaké to bylo v Gulagu(3 roky) a v UD(7 let).

Jo, chtělo by to prošťourat,

Jo, chtělo by to prošťourat, znal jsem jednoho a ten se domáhal vstupu mezi třetí odboj a pak se ukázalo, že seděl za kradež slepic a králíků.

To je jako v tom ruském vtipu

To je jako v tom ruském vtipu o vězni, který o sobě tvrdil, že je političeskij. A za co jsi seděl? Nu vot, ja malčika pojebal. A proč tvrdíš, že jsi politický? Malčik - pioněr.
Ale vážně: Přes Chartu dostávala řada lidí, kteří nesměli uplatnit svoji kvalifikaci a pracovali, aby nebyli stíháni jako příživníci, jakýsi vyrovnávací příspěvek. Ze Stockholmu peníze posílal pan Janouch. Ví Bůh, že to mnohým lidem hodně pomohlo, a nebyli to jen bývalí komunisté nebo levičáci.Tahle věc je mimo diskusi, ale že si Jirka Diensbier dnes až tak nevidí do huby, je nejen tristní, ale i trestuhodné,

Vypadal sešle, disident.

Vypadal sešle, disident. Třeba má hlad a stydi se žebrat.

Stejný dojem jsem měl i já,

Stejný dojem jsem měl i já, když jsem ho po delší době viděl, ale skoro jsem si myslel jestli není pod vlivem.
Je to pokrytec a pan Haas má stoprocentní pravdu. On ten disent možná komunistům vyhovoval protože vlastně umožňoval i jiné opoziční názory (ne v tisku, Hlas Ameriky se dal poslouchat slušně). Disidenti (Dientsbír, Pithart, a pod. hlavouni) strádali v kotelnách a západní emigranti a jiné nadace jim posílali na přilepšení finanční podpory.
Holt, bývalý komunista je něco jako bývalý černoch

Souhlas, přestože absurdní

Souhlas, přestože absurdní přestup Pitharta do strany katolické církve byla záležitost Josefa Velikého, který chtěl aby šéfoval straně větší a větší, až by se stala největší. No a charakter Pithart co by neudělal, aby mohl opět získat moc?

Aby bylo jasno, jak to

Aby bylo jasno, jak to vlastne probihalo:
"Během období 1980-1989 Nadace Charty zaplatila 376,000 dolarů za akce Charty 77 v Československu a 1milion 341 tisíc dolarů na osobní výdaje členů Charty. Tato suma nezahrnuje peněžité odměny které někteří členové Charty obdrželi ze yahraničí ve formě grantů a odměn. Dalších 6 milionů dolarů bylo převedeno na soukromá bankovní konta vedoucích osobností Charty. Bankovní konto Charty – Nadace Charty – bylo zpravováno Františkem Janouchem (poznámka 35) ve Švédsku. Když konto dosáhlo výše milionů dolarů penize byly převedeny do Kommerzbank v Hamburku. Příjímáni nových členů Charty 77 skončilo 17.listopadu 1989. V té době měla asi 1,900 členů. Většina z nich v podstatě neměla tušení jak tato organizace funguje a jaké jsou její cíle. Vedení Charty bylo v rokou asi 70-85 lidí, většinou bývalých komunistů. V současné době přibližně 180 jejich rodinných příslušníků působí na vysokých místech ve vládních orgánech a ekonomice. Tato skupina byla prověřena a schválena jak sovětsky tak američany. Během 13 let své působnosti Charta 77 nedosáhla žádného politického vlivu a nic takového nebylo od ní také očekáváno. Úkolem Charty bylo obeznámit československé občany se jmény lidí o kterích by jinak nikdo nic v listopadu 1989 nevěděl. System řízení Charty 77 byl spletitý. Operace byla pod vedení KGB za spolupráce se CIA. Celkem 43 příslušníků StB dohlíželo na aktiviy Charty. Každý z nich dohlžel na 5-7 operačních agentů. Když minister vnitra Richard Sacher v květnu 1990 objevil, že některé materialy o činnosti Charty 77 a osobní spisy jejích vedoucích představitelů by se mohli dostat na veřejnost a odhalit spojení mezi Chartou a bývalým režimem, přikázal v květnu 1990, na příkaz Václav Havla, odstranit tzto dokumenty z archiců. Tak vznikl Fond Z".
Robert Buchar: Revoluce 1989
http://www.brana-knihy.cz/revoluce-1989/

To jsou věci, díky.

To jsou věci, díky.

Skvělé, pane Robe. Děkuji.

Skvělé, pane Robe. Děkuji.

Skvělé, pane Haasi. Děkuji.

Skvělé, pane Haasi. Děkuji.

___________________________________________________________________________________