Oranžový Senát se otočil k hrdinům zády
Petr Tluchoř

10.12.2010, Právo

Rozhodnutí Senátu, který včera hlasy sociálních demokratů a části lidovců stáhnul z Poslanecké sněmovny senátní návrh zákona o protikomunistickém odboji, považuji za špatné a ostudné. Sociální demokracie svým krokem potvrdila, že rozdíl mezi pravicovou Sněmovnou a levicovým Senátem není a nebude jen v pohledu na ekonomické otázky, ale i na otázky mravní. Svým krokem se levicoví senátoři otočili zády k lidem, kteří zaslouží naši úctu a kterým měl zákon o protikomunistickém odboji vyslovit veřejné uznání.

Jsem si samozřejmě vědom kritických názorů, které na jeho adresu od začátku zaznívají. Přesto ho stále považuji za dobrý a správný. Argumenty jeho kritiků jsou často rozporuplné a budí dojem, že jejich autoři návrh tohoto zákona ani nečetli. Pokud by navíc senátoři zákon nestáhli, mohli jsme vést standardní diskusi ve výborech a na plénu a dílčí pasáže případně vhodným způsobem upravit. O to ale očividně nejde. Více než kde jinde tu platí, že kdo chce něčeho docílit, hledá vhodné způsoby, kdo naopak nic dělat nechce, hledá důvody.

Vůbec poprvé jsme měli šanci explicitně ocenit osobní nasazení lidí, kteří se aktivně vzepřeli komunistickému režimu a riskovali tak svůj život nebo věznění. Návrh zákona nijak nevybočuje z dosavadního zákonného rámce, ale naopak svou logikou navazuje na již přijatou legislativu a polistopadový vývoj.

Nevidím jediný důvod, proč bychom na statečné muže a ženy, kteří se postavili komunistické totalitě, měli nahlížet jinak než na příslušníky odboje během druhé světové války. Očividná zločinnost komunistického režimu byla možná v našich očích v běhu času otupena, až do svého hořkého konce to byl ale režim, který své občany nespravedlivě zavíral do žalářů a posílal do dolů.

Ano, postihnout literou zákona stovky či tisíce různých osudů je vždy obtížné. To je ale obecná potíž práva a do určitého zobecnění se museli pustit autoři tohoto zákona. Ale i to jeho kritici dobře vědí. Vždyť jednou žádají přesnější definice, podruhé ho naopak kritizují za přílišnou obecnost.

Nemohou a možná nechtějí pochopit, že tento zákon má být především morálním gestem. Nikdy nemůžeme napravit zničené životy bojovníků s totalitou. Ale můžeme napravit vlastní svědomí, vzdát úctu hrdinům a ukázat našim dětem dobrý příklad. Především budoucím generacím musíme jasně deklarovat, že odpor proti zlu není marný.

Proto je správné, aby zákon o protikomunistickém odboji nezůstal v propadlišti dějin, ale aby se vrátil na parlamentní půdu, byť ve formě poslaneckého návrhu zástupců koaličních klubů. Je to zároveň signál, že česká pravice sdílí více než jen snahu o reformy. Ocenění třetího odboje a politická podpora všem, kteří měli odvahu postavit se komunismu, posílí naši svobodu a demokracii. A napomůže k tomu, aby naše děti nemusely projít totalitní zkušeností.

___________________________________________________________________________________