Už slyším mnohé stoupence rudého bratrstva, jak nadávají na poměry na dnešních silnicích, a že prý dříve to nebývalo. Lžou jako vždycky.
Mně samozřejmě se také nelíbí to, co se na naších dálnicích a silnicích děje. Je hrozné, že někteří psychopati ohrožují svoje okolí a neštítí se de facto ani pokusu o vraždu. Naštěstí agresivní pan Lacina půjde na pár let za mříže a pan Trpišovský se ze svého kousku a poškození auta jinému člověku také jen tak nevyvlékne.
V naší zemi je jistě mnoho věcí v nepořádku a je nutné je trvale kritizovat. Ale to je důležité, je možné nešvary ostře tepat. Výsledky se dostavují, troufám si říct, že i zásluhou mediální kampaně skončil pirát Lacina tak, jak skončil. A jihočeská média se kdysi postarala o to, že jistý policista, který na přechodu v Českých Budějovicích srazil dítě byl nakonec potrestán a kauzu se nepodařilo ututlat.
Shodou okolností čtu v současné době vynikající román estonské autorky žijící ve Finsku Sofi Oksanenové Očista, která kromě jiného popisuje i život v bývalém Sovětském svazu. Píše také o tom, jak ve Vladivostoku ( a jistě i jinde v SSSR) jezdily černé Volhy s bolševickými papaláši šílenou rychlostí bez ohledu na své okolí. Jednou taková Volha srazila a zabila malou holčičku, která byla jediným dítětem svých rodičů. Ti to šli hlásit na milici, ale milicionáři jenom pokrčili rameny, že vládní vozy vyšetřovat nemohou a nebohé tátu s mámou nakonec s nadávkami ze stanice vyhnali.
To, že by se za bolševiků ujali této aféry novináři, tak tomu asi uvěří jen totální cvok. Holt, jak hlásali naši komunisté, „Sovětský svaz, náš vzor“. K tomu je zbytečné cokoliv dodávat. A znám i u nás jistého nyní už bývalého příslušníka StB, který jezdil za komunistů se svým soukormým autem daleko hůř než mnozí současní piráti a všechno mu prošlo.
Díky Bohu, v současné době není již možné zahrávat takové nehoráznosti jednoduše do autu.
Vážený pane Zieglere, jezdím
Vážený pane Zieglere,
jezdím aktivně od roku 1949 a prakticky bez vážnějších nehod. Takže, na rozdíl od Vás, dobře pamatuji dobu "za komunistů" na silnicích
Měl jsem tehdy FORD V8 3,6 l s maximální rychlostí 160 km hod. A v té době nebylo mnoho aut s vyšší rychlostí. Dnes mám Octavii RS s maximální rychlostí 270 km/hod., což je na našich silnicích prakticjky již nevyužitelné.
Dovoluji si upozornit, že tehdy
1. Maximální rychlost většiny aut nepřesahovala 140 km/hod
2. Hustota automobilového provozu byla mnohonásobně nižší.
3. Věkový průměr řidičů automobilů byl vyšší.
4. Počet zaregistrovaných aut byl mnohonásobně nižší.
5. Počet "pirátů" byl mnohonásobně nižší.
Takže nevím, že by se na našich silnicích prohánělo příliš aut se "šílenou rychlostí". Při cestě z Prahy do Brna po staré silnici jsem potkal maximálně dvě nebo tři tatrovky a jedno nebo dvě silná auta z první republiky. A kilometry a kilometry byla silnice úplně volná.
V Praze na křižovatkách stála na světla tak tři až čtyři auta a slovo "štrůdl" bylo prakticky neznámé.
A to také bylo "za komunismu". Takže zobecňovat, dokonce na zákládě jednotlivých případů nebo dokonce zkušeností z SSSR není příliš dobré. Naopak je dobré o tom, o čem píšeme něco solidního vědět.
Pravdou je, že koncem osmdesátých let se situace poněkud pohoršila, ale ve srovnání s dneškem to byla naprostá pohoda.