O cestě na periferii zájmu USA
Tomáš Grulich

Jsem velmi potěšen, že v Lidových novinách byl uveřejněn článek Víta Smetany Jaltská konference a její mýtus (LN 13. 2.). Bohužel je v článku jen málo prostoru věnováno Československu a jen ojediněle je poukázáno na úlohu československé politické reprezentace ve směrování zahraniční politiky na Východ.

Bezprostředně po válce nepatřilo Československo do sféry vlivu SSSR. Administrativa USA přiřkla, sice naivně a nikoliv bez vlivu Edvarda Beneše, Československu roli jakéhosi mostu mezi Východem a Západem. Měli jsme se stát vzorem pro další země střední a východní Evropy, které zůstanou demokratické, ale budou ve smluvním přátelství se SSSR. Byli jsme jedinou zemí v této oblasti, kde proběhly, sice okleštěné, nicméně svobodnější volby.

USA se obávaly nástupu komunistů v celé Evropě, nejen v jejím středu a na východě, ale i na západě. Proto Amerika přistoupila ve dvou fázích k hospodářské pomoci Evropě s vědomím, že ekonomické potíže evropských zemí by mohly otevřít cestu ke komunizaci Evropy.

Pro Československo se vedle půjček pro obnovení dopravní infrastruktury stala známou akce UNRRA, sestávající z dodávek válečných přebytků. Československo se nezachovalo k tomuto plánu vstřícně a polovinu této pomoci předalo již komunistickému Rumunsku bez dohody s USA, ale po dohodě se SSSR. To byl impulz k přehodnocení vztahu USA k ČSR. Státní tajemník James Byrnes 13. září 1946 nařídil zastavit finanční pomoc Praze mimo jiné s odůvodněním, že se Československo na mezinárodním poli zapojuje mezi země, které veřejně Spojené státy očerňují. V představě geopolitického uspořádání se Československo ocitlo v zájmu zahraniční politiky USA v pozici jakési politické periferie. USA nás tedy nechtěly ztratit, ale jejich iniciativa v záchraně ČSR byla omezena.

Poslední zkouškou, zda zůstaneme ve středu Evropy, nebo definitivně zmizíme na Východě, byl Marshallův plán. Všichni víme, jak to dopadlo. Dělo se tak ještě za spoluvlády demokratických stran. Únor 1948 již byl jen vyvrcholením naší cesty na Východ.

V současné době se nám v souvislosti s odložením výstavby amerického radaru jeví jasná historická paralela. I dnes existuje nebezpečí, že se ocitneme v geopolitické sféře na periferii amerického zájmu.

___________________________________________________________________________________