Ministr vnitra Radek John s bojem proti korupci vstává i uléhá. Alespoň tedy verbálně.  Třeba se ale nyní konečně místo na exkolegu Janka Kroupu  začne obracet na ty, co mají vyšetřování korupce  v popisu práce.

(Ne)činnost protikorupční policie sice může připomínat ten starý vtip z Literárních Listů po invazi „spřátelených armád“ 21. srpna 1968 („Haló to je Reuters? Tady je ČTK. Mohli byste nám prosím zaslat poslední aktuální zprávy o dění v Československu ?“ ), protože bez vyšetřování švýcarské policie bychom se asi nikdy nedověděli, jak to bylo s privatizací Mostecké uhelné společnosti a jakou roli v ní hrála bývalá naděje české politiky (dle Václava Havla), pozdější ministr vnitra, nejmladší evropský premiér, geniální akciový investor, milovník plyšáků a absolvent plzeňských práv, nynější advokát a exčlen ČSSD pan Stanislav Gross.

I když...  Vzhledem k tomu, že Mladá fronta Dnes zveřejnila informace známé více než dva roky, jeví se to spíše tak, že česká policie dělala vše proto, aby se švýcarskými důkazy poukazujícími na možnou korupci vedoucí do nejvyšších sfér Zemanovy a Špidlovy vlády, vůbec nemusela zabývat a mohla celý případ co nejdříveč odložit.

O provizi ve výši pěti milionů dolarů (170 milionů Kč dle tehdejšího kursu) , totiž švýcarská strana  informovala českou policii již v roce 2008.  Při prodejní ceně 650 milionů, za kterou tehdejší vláda státní podíl v MUS prodala je to provize více než 25% z prodejní ceny. Několik článků týkajících se podivné privatizace a švýcarských důkazů upřesňujících cestu pětimilonového úplatku  otiskl v říjnu 2008 týdeník EURO:

„...Podle dokumentů švýcarské prokuratury dostal Pavel Musela a Foulques de Quatrebarbes v souvislosti s privatizací Mostecké uhelné společnosti honorář ve výši pěti milionů dolarů...“

Ovšem stejně jako s britskými nálezy korupce kolem prodeje Gripenů, stejně jako v případě Pandurů a stejně jako v případě předání IPB do rukou belgické KBC je nečinnost české policie do očí bijící.  K odložení všech jmenovaných případů většinou stačí bagatelizující výroky zainteresovaných politiků a bezzubé sdělovací prostředky, pro něž je mediálním kusem masa hrozící korupce, kdežto ta zjevně dokonaná je nechává víceméně lhostejnými.

Těch 170 milionů korun, které byly následně vyčištěny dočista dočista, by žádný skutečný investor v normální soutěži o nejvyšší cenu nemohl zaplatit. Na 25% úplatek by už neměl prostor.   Tehdejší nabyvatel prodal svůj podíl za 10 miliard.  Kupní cena + úplatek = 820 milionů. Prodejní cena 10 miliard. Sociálně demokratické vlády připravili stát v tomto jednom jediném případě o více než 9 miliard.

Vsadím se, že se naši žurnalisté opět budou zajímat jen o těch pět milionů dolarů, co přistálo na účtech lidí blízkých Stanislavu Grossovi a způsob nakládání se státním majetkem tehdejšími vládami pro ně  zůstane opět někde v pozadí.  Ostatně když byly ty samé vládní party ochotny věnovat 10 miliard z veřejných rozpočtů Ronaldu Laudrovi, nebo společně s IPB i 200 miliard bianco šeku pro belgické majitele ČSOB, proč by neměly nechat 9 miliard lidem kolem MUS, že?

******************

Ke shora odkazovanému článku z roku 2007 o akciové investici pana Grosse - ještě jeden doplňkový.