Po čtvrteční premiéře Hotelu mezi dvěma světy má nuselské Divadlo Na Fidlovačce ve svém repertoáru další hru současného francouzského - v Belgii žijícího - romanopisce a dramatika Erica-Emmanuela Schmitta. Proslulý autor ve hře, již napsal na konci minulého tisíciletí, svým způsobem vytváří instituci z toho, z čeho Raymond A. Moody vychází při svých úvahách o životu po životě. Schmittovi nejde o „nevědeckou“ scifi, ale o moralitu - zrcadlo nastavené představám o smyslu a ceně našich životů.

Kde je instituce, tam se ovšem úřaduje. Scénu tvoří interiér tajemného hotelu, v němž se ne o vlastní vůli ocitají jednotlivé postavy, nacházející se zde na zemi ve stavu klinické smrti. Brzy se však přesvědčí o tom, že ani vystoupit nelze, kdykoli by se jim zachtělo. Do hotelu přichází mladý sportovní novinář a bonviván Julien Portal, který se přizabil při autonehodě. Zjišťuje, že v čekárně na výrok - Boha? Vah osudu? - není sám. Stejně jako on si i další čekatelé přinášejí své pozemské charakteristiky, ať již jde o prostou a skromnou ženu z lidu, prezidenta společnosti, nebo „mága“. Kde jsou a co je možná čeká, to všem sděluje Doktor(ka) S. provázený(á) dvěma asistenty - gesty i kostýmy trojice zčásti připomíná postavy ze Star Treku, odosobněnou dikcí i Eliška Pazderková v roli „doktorské“ bytosti, již mají jedni vnímat jako muže, jiní jako ženu, ale může se také jevit jako anděl, jednou Gabriel, jednou Rafael. Rozruch v hotelu způsobí příchod Laury - i v „předvěčnu“ je místo pro lásku: Julien a mladá dívka (v pozemsku čekající na dárce orgánu, jímž je srdce) se do sebe stihnou zamilovat.

Navracejí-li se postavy zpět či odcházejí-li v „neznámo“ se dozvídáme z pohybu výtahu, ač sedíme zády k němu: světelné pruhy promítající se na scénu prozrazují, jde-li o pohyb vzhůru či dolů. Největším problémem představení Na Fidlovačce jsou patrně herecké výkony - přesný a jiskřivý smysl textu v jejich pozadí často pláče a skřípe zuby. Nepohoršující průměr předvádějí Denny Ratajský (Julien) a Ludmila Molinová (uklízečka Marie), zatímco Laura Vandy Chaloupkové dívčí ztřeštěnost zbytečně přehrává a Mág Rádžapúr je vlídně nevýrazný. Nejvíce je vidět Václav Svoboda v roli neurvalého Prezidenta Delbeka, ale v podstatě si vystačí s grify, které denně předvádí v podvečerním seriálu Ulice. Zdá se tedy, že ani režisér Pavel Šimák neučinil vše pro to, aby nezůstalo jenom u legrace, a mezi řečmi se divadelně neztratilo docela vážné poslání Schmittovy morality: život je dar a Bůh v něm nefunguje jako zásilková služba pro naše přání.

Divadlo Na Fidlovačce - Eric-Emmanuel Schmitt: Hotel mezi dvěma světy. Překlad Michal Lázňovský. Režie: Pavel Šimák. Scéna Pavel Borák. Kostýmy Jana Kubešová. Psáno z premiéry 13. ledna 2010.

Hodnocení: 50

(Vyšlo 18. ledna 2011 v MFDnes.)