Jaký ministr vnitra takový policejní prezident?
Ivan Langer

Má mít vláda právo veta při jmenování policejního prezidenta?

(Plné znění textu pro časopis Týden)


Službu u policie jsem vždy vnímal a vnímám jako něco víc, než jenom jako práci přinášející obživu těm, kdo vlastní služební průkaz policisty. Považuji ji za celoživotní poslání. Je to služba 24 hodin denně, 365 dní v roce. A každý, kdo k ní takto přistupuje si zaslouží naši úctu a respekt.

Aby tomu tak bylo, stojí základní právní předpis, upravující služební poměr policisty, na několika pilířích:
1. Motivace ke kvalitnímu výkonu služby: za dobrou službu odměna – okamžitá (plat) a dlouhodobá (výsluhy).
2. Odpovědnost za výkon služby: za selhání postih, a to včetně nejpřísnějšího – nucený odchod bez nároku na výsluhy.
3. Kariérní řád: možnost kariérního růstu, mám-li o něj zájem, mám-li pro něj předpoklady, má-li za sebou výsledky.

Vedle těchto principů je nezbytné připomenout, že policie je vysoce hierarchizovaná organizace, chcete-li pyramida, na jejímž vrcholku stojí policejní prezident. A jakkoli je tato pyramida složena z dalších, menších pyramid, v jejichž v čele stojí ředitelé celorepublikových útvarů a služeb, krajští ředitelé, ředitelé územních odborů, vedoucí obvodních oddělení…, stále platí, že tím, kdo má první a poslední slovo (při respektování zákonů) je policejní prezident.

Policejní prezident ve své osobě tedy koncentruje velkou pravomoc a ještě větší odpovědnost. Policejní prezident je svým způsobem instituce a jako s takovým (s takovou) je nutné k němu (k ní) přistupovat. Není to hračka ani loutka. Pokud ovšem k této instituci přistupujete zodpovědně a uvážlivě. Pokud si umíte za jeho osobou představit osudy desítek tisíc lidí, kteří svůj život zasvětili službě této společnosti, ochraně životů, zdraví a bezpečí občanů.

Platná právní úprava (na níž jsem se podílel) posílila postavení policejního prezidenta tak, aby byl co nejvíce „odolný“ proti možným tlakům, včetně těch politických. Chrání policejního prezidenta a policii před tím, aby s každým novým ministrem vnitra neodcházel starý a nepřicházel nový policejní prezident. A to jen proto, že to ministr vnitra (nebo jeho kmotr, například z bezpečnostní agentury) chce.

Policie (třebaže ozbrojený bezpečnostní sbor) je velice křehký organismus, v němž jakákoli nestabilita na jeho vrcholu má dalekosáhlé dopady na kvalitu jeho výkonu.

Policie je současně velký organismus, který je konzervativní a pro svoji existenci potřebuje (vedle zákonem stanovené hierarchie) i přirozený respekt a úctu podřízených vůči svým nadřízeným. Ale neobejde se ani bez úcty nadřízených k těm, kteří jsou v první linii v boji proti zločinu.

Policie je i živý organismus, který velmi citlivě vnímá, zda ti, kdo rozhodují o jiných, jdou jim sami příkladem.

Očekávat přirozený respekt a úctu vůči tomu, o jehož férovosti a zákonnosti jmenování do funkce existuje důvodná pochybnost, je obtížné. A to tím spíše, jde-li o samotného policejního prezidenta. Očekávat ochotu ztotožnit se s někým, kdo za více než 200 dnů ve funkci nepochopil, že práce ministra vnitra není televizní reality show, je nemožné. A to tím spíše, jde-li o samotného ministra vnitra.

Nese-li policejní prezident věcnou odpovědnost za kvalitu práce policie, pak ministr vnitra nese odpovědnost politickou. Úkolem, chcete-li posláním, ministra vnitra je definovat vizi policie, tuto vizi obhájit a vytvořit pro její realizaci odpovídající podmínky a předpoklady.

Právě proto je policejní prezident odpovědný ministrovi vnitra a ten pak vládě, parlamentu a veřejnosti. Nese-li ministr vnitra odpovědnost za kvalitu práce policie, musí mít i pravomoc rozhodnout o tom, kdo má na vrcholu policejní pyramidy stát.

Ministr vnitra má mít (a má) personální pravomoc při rozhodování o osobě policejního prezidenta. Tato pravomoc ale není (a nesmí být) neomezená. Její limity určuje (a má určovat) služební zákon.

Služební zákon a jeho principy mohou (a měly by) sloužit jako ochrana před hloupým anebo všehoschopným ministrem vnitra. Ovšem jen za předpokladu, že zákon je ctěn a jeho principy respektovány.

Neochrání-li policii před takovým ministrem zákon, neochrání ji ani vláda. A to tím spíše, je-li její existence postavena právě na hloupém nebo všehoschopném ministrovi vnitra, respektive jeho kmotrovi!


Dvě poznámky na závěr:

1. Ke změně způsobu jmenování policejního prezidenta došlo v souvislosti s tzv. služebním zákonem v roce 2003 (zákon č. 361/2003 Sb). Současně s přijetím nového zákona byla přijata i novela tehdejšího Zákona Policii České republiky (zákon č. 362/2003 Sb.), která vypustila původní kompetenci vlády při jmenování policejního prezidenta a přesunula ji výhradně do působnosti ministra vnitra. Jde tedy o právní úpravu, která platí více než 7 let! Tyto změny předkládal tehdejší ministr vnitra Stanislav Gross. U vlády byla sociální demokracie a nikdo nemohl tušit, jak dopadnou volby v roce 2006, kdo bude ministrem vnitra a kdy a za jakých okolností bude tento mechanismus jmenování použit.

Škoda, že tuto skutečnost současný ministr vnitra nezná. Ušetřil by si další ostudu a nepodal by další důkaz své nekompetentnosti, když tento způsob jmenování policejního prezidenta označil jako „Langerovu fintu“, která musí být napravena.

2. Ke jmenování tehdejšího náměstka policejního prezidenta plk. Oldřicha Martinů policejním prezidentem došlo v květnu 2007. Přestože politická situace byla tehdy velice vyhrocená, nebyly žádné pochybnosti o dodržení služebního zákona, nedoprovázely ho žádné tahanice, ani hra na komisi složenou z „nezávislých odborníků“ personálně závislých na ministrovi vnitra tak, jak jsme tomu byli teď svědky.

Zřejmě i proto vedl úspěšný a výkonný tým, který připravil a z velké míry i zrealizoval reformu policie a změny v její struktuře, technickém vybavení a v podmínkách práce policistů, možná největší za posledních 50 let.

Ad "Nese-li ministr vnitra

Ad "Nese-li ministr vnitra odpovědnost za kvalitu práce policie, musí mít i pravomoc rozhodnout o tom, kdo má na vrcholu policejní pyramidy stát. Ministr vnitra má mít (a má) personální pravomoc při rozhodování o osobě policejního prezidenta".

Moje řeč. Autor však, jistě jen náhodou, zapomněl objasnit, jak za tohoto právního stavu mohli prezident a někteří představitelé ODS opakovaně požadovat souhlas předsedy vlády s ustanovením policejního prezidenta, odvojávajíce se na "koaliční dohodu" (v níž ovšem nic takového obsaženo není) a bohorovně přehlížejíce zákon :

¨Václav Klaus : „Pro mě je klíčové to, že v koaliční dohodě, která byla uzavřena v půlce loňského roku, došlo k evidentní dohodě, a já jsem přesvědčen, že je podepsána, že v této konkrétní věci, a to sice ve jmenování policejního prezidenta, nebude rozhodovat sám ministr vnitra, ale musí to být schváleno předsedou vlády” (novinky.cz, 20. 1. 2011).

Jan Vidím : „Neumím si moc představit, že by ministr vnitra kohokoliv jmenoval, aniž by před tím vyslovil s tímto souhlas předseda vlády, protože tak praví koaliční smlouva, prostě není možné se chvíli tvářit, že koaliční smlouva platí a chvilku se tvářit, že neplatí … extendovat to tiskovými konferencemi, na kterých já předkládám veřejnosti nějakou osobu aniž bych předtím toto diskutoval s tím, s kým to diskutovat musím, to je s předsedou vlády, to já si myslím, že je hodně nešťastné … já si nedovedu představit, že by mohlo dojít k jmenování policejního prezidenta v situaci, kdy nebude dán souhlas předsedy vlády, tak jak je to uvedeno v koaliční smlouvě” (ČT, Události, komentáře, 19. 1. 2011).

S tím souvisí i podobný požadavek předsedy vlády, který navíc ještě v den ustanovení policejního prezidenta veřejnosti sdělil, že nemůže "převzít spoluodpovědnost za za právně zpochybnitelnou proceduru výběru policejního prezidenta" (ct24.cz, 24.1.2011). Proč by měl, na základě jakého právního předpisu ? :-)

Škoda, že autor blogu, který je nejen právně vzdělanou, ale nadále i velmi informovanou osobou, neosvětlil čtenářům, jak to bylo s protizákonnými a dokonce s protiústavními požadavky výše uvedených představitelů státu. Třeba by to čtenáře zaujalo více než popis pyramidy policejní hierarchie.

P.S.: Souhlas ale s napisem

P.S.: Souhlas ale s napisem článku. Jaký ministr vnitra, takový policejní prezident. Pan Martinů například, jak je dobře známo, implantoval do české policie pravidla, která institucinálně umožňovala snadné odhalení případné snahy o vyšetřování případů hodných zájmu jako jsou korupční či jiné delikty politiků. Protikorupční policie se za jeho "prezidentování" stala symbolem neschopnosti odhalit jakýkoliv podstatný případ. Martinů byl tedy horlivým zastáncem předpisu, podle něhož musejí všichni detektivové nahlásit jakékoliv vyšetřování korupce řediteli své jednotky. Šéfové pak byli povinni informovat policejního prezidenta, na čem jejich podřízení pracují. Sám Martinů přiznal Respektu, že chodil informovat ministra (kteréhopak ministra, no ano, toho ministra, který m.j. považoval za nutné zrušit finanční policii a do civilu poslal Kubiceho) a to i se šéfem protikorupční jednotky. Nakonec, jistě není náhodou, že pan Martinů přišel informovat premiéra o právě probíhajících výsleších v kauze "Drobil" a že se opisy těchtýž výslechů již po pár hodinách objevily u pana Hrbáčka v časopisu EURO. Ano, ano, jaký pán, takový krám.

Ke jmenování tehdejšího

Ke jmenování tehdejšího náměstka policejního prezidenta plk. Oldřicha Martinů policejním prezidentem došlo v květnu 2007 (BEZ VÝBĚROVÉHO ŘÍZENÍ). Přestože politická situace byla tehdy velice vyhrocená, nebyly žádné pochybnosti o dodržení služebního zákona, nedoprovázely ho žádné tahanice

Ke jmenování nynějšího policejního prezidenta došlo v lednu 2011 (PO VÝBĚROVÉM ŘÍZENÍ). Přestože nebyly žádné pochybnosti o dodržení služebního zákona (shodli se na tom legislativci úřadu vlády s legislativci MV),politická situace byla vinou poslanců ODS (Vidím, dokonce byli v osobním konfliktu zájmů - Černochová) velice vyhrocená

Omluví se předseda VeVerek za

Omluví se předseda VeVerek za "Langerovu fintu"? Možná, že mně to uniklo a už se tak stalo. Potom, pane ministře, omlouvám se...

Jsem velmi rád, že je Langer

Jsem velmi rád, že je Langer znovu slyšet, má co říci a dnešní vláda by mu měla bedlivě naslouchat. Byl asi jediným ministrem vnitra, který aspoň částečně rozrušil stranická hnízda v policii. Samozřejmě narazil, soudruzi drží pospolu. A lecos naznačuje, že našli zdatného ochránce v novém ministrovi.

A nejen to, paní Haslingerová

A nejen to, paní Haslingerová ve svém blogu píše, že Ivan Langer má lví podíl na vzniku ústavu pro zkoumání totalitních režimů.

U nás přeci nikdy žádná totalita nebyla, jen došlo k vítězství pracujícího lidu, takže žádný takový zbytečný úřad nepotřebujeme a I. Langer tudíž na to plýtval státními penězi.

Měli by se na to ti čačtí VeVerkoví bojovníci s korupcí podívat, bůhví, kam všude I. Langer peníze zašantročil.

Osuš slzy Ivane a vzmuž se.

Osuš slzy Ivane a vzmuž se. Bílek nevyšel a jak vám bylo přitom fajně. Na mysli mám váš plavecký billboardový mariáš do Splitu. Staré dobré Chorvatsko, Bílková a příhodné lajničky rudodřevu...

Je mi líto, ale nedokázal

Je mi líto, ale nedokázal jsem si všimnout popisovaných změn. Naše policie je stále dokonale postkomunistická - buzeruje za nenové lékárničky a za tisíce banalit tak, že to nestíhá ani řešit, přitom miliardové kiksů našich potentátů absolutně neřeší, řešit neumí.
Vlastně je výsledek Langrových reforem jen ten amerického nápisu na dveřích komunistické policie. Jedno z těch nejhorších zklamání, jaké jsem od ODS dosud utrpěl. Ale ještě se asi dočkám věcí.

Dovoluji si oponovat:

Dovoluji si oponovat: buzerování kvůli lékárničkám jsem zažil jen v připitomělé reklamě na Fio banku a to, co píše Kmenta nebo vysílá Volner se ve většině případů liší od pravého stavu věcí stejně jako "Dichtung" od "Wahrheit".

Pokud já mohu posoudit, tak policie změnou prošla a chování policistů se setsakra liší od chování příslušníků.

___________________________________________________________________________________