Útěk před realitou
Jan Suchánek

    Když sleduji, jak i tato redakce reaguje na problém s lékařskou revoltou, pak je zřejmé, že nikdo nebude chtít pochopit, že revolta v Tunisu a Egyptě je jen navázáním na 11. září 2001, když již před 40 lety mně jeden okultista předpověděl na přelom tisíciletí zahájení války jihu proti severu. Jde o to, že populační exploze mudžáhidů v pouštích, které je neuživí, musí vést k migrační vlně na sever. Tam u nich je lhostejno, kdo jim vládne, nový vládce, ani když Mubaraka nahradí sebesvatější imán, je stejně neuživí. Prostě hlavou obilí z modlitebního koberečku nevymlátíš. Podstatné je, že ani manipulování tamní veřejnosti k nenávisti vůči židům a Američanům nevydrželo dlouho, jako ventil frustrace z toho, že ti mudžahedíni mají hlad. My to nejsme ani schopni přijmout jako aktuální hrozbu. My dokonce v konfrontaci s jejich hladem na našich polích pěstujeme předraženou naftu a elektriku.
 
    A jsme na tom finálně stejně jako pouštní hladovci v severní Africe. My navíc opustili Boha, jeho Desatero a od víry v Boha odvozené pravicové nazírání na svět. Jejich Bůh jim říká, že naše má být jejich. Ta stejnost je v tom, že obojí, u obou tak rozdílných civilizací, vytváří stres. U jedněch z hladu, u druhých z hříšné přežranosti, okrádání nadprůměrných a budoucích generací. A ten musí být ventilován. Je to ilustrováno i tím, že stres z vědomí, že sociální stát nám nezajistí zdravotní péči, jsme ochotni iracionálně brojit proti doktorům medicíny. Je až legrační, že brojící patří nezřídka mezi ty „kulichy“, známé známých, kteří se domáhají lepší zdravotní péče. Znám jednoho takového kulicha, bývalého milicionáře, a žasnu, jak o něj naše zdravotnictví perfektně a často pečuje. A znám takové, co je kousne komár, a upalují k doktorovi za kopečky.

    V tomhle opuštění pravicových idejí všichni zapomínají, že jak v socialismu, tak v regulovaném zdravotnictví sociálního státu musí být zákonitý nedostatek. Stejně zákonitě jako hlad v severní Africe, stejně jako v starém Římě, když prožrali vojenskou sílu k importu obolí z Egypta. Absolutní nedostatek pravicových politiků a pravicových voličů vede k tomu, že tahle domnělá pravicová vláda bude utužovat centrálně plánované zdravotnictví, platové třídy, počty lůžek a podobně, když jde jen a jen o zachování korupce. Ten ředitel z Motola ty primáře a přednosty vybízel k omezení jejich korupce ve smyslu zachování a centralizace jeho vlastní korupce, když on musí obsloužit kulichy za státní dotace a primáři mají „kulichy“ za obálky. A ten „kulich“, známý známých, je jen prověření toho, že je známým instruován, kolik minimálně v té obálce má být. A my všichni bojujeme o to, být „kulichy“. Jen ne kapitalistické zdravotnictví s nadbytkem zdravotních služeb, jako mají naši psy a kočky.
 
    On taky motolský ředitel říkal, že to dělá stejně, jako to dělal ministr v Hradci. Proto za ním ministr stojí a za ministrem celá vláda. On ten ministr taky musí tu korupci obhájit, protože nemá žádný důkaz o tom, že to dělal jinak, než to dělají v Ústí nad Labem a Motole. Bolševickou duši ministra (a vlády) odhalil dokonce i sám Moravec v souvislosti s těmi socialistickými normativními tarify lékařských mezd. Ministr hovořil tak, jak se praktikuje s dodavatelem nového nemocničního pavilonu do doby, než dodavateli dojde, že se v rámci dodávky musí i panu řediteli postavit rodinný domeček a akceptovat, že pak pan ředitel pravděpodobně někomu nařídí podepsat fakturu na fiktivní vícepráce se zlacenou omítkou ve výtahové šachtě toho nového pavilonu v nemocnici. Stejně pravděpodobně prý přidá lékařům a je zvyklý, že se mu musí věřit. Tohle doktoři, co v těch korupcích nejedou, neumí. Ještě průkaznější byla ministerská slovíčka o znárodňování a vzorečcích přerozdělování pro pojišťovny. Umí si někdo představit, že by tomuhle člověku kapitalisté nebo pravicoví politici cokoliv svěřili?

A pro tohle totální zmatení, které možná bude potrestáno jako v případě Babylóňanů, je možno korupci obhájit s až neuvěřitelnou lehkostí. Významný zástupce Havlových socialistů a dřívější Havlův alkoholický parťák ve vládě je podezřelý z obrovského plýtvání, které je vzhledem k tomu, že plýtval penězi nás všech, korupcí z principu. Tomu čelí tvrzením, že on o ničem nevěděl. Přispěchá mu na pomoc šéf firmy ProMoPro. Prý díky panu ministru bylo významně ušetřeno. Tím ale popírá ministrovu obhajobu a usvědčuje jej jako lháře. To mi ale nepřipadá jako nejpodstatnější. On ten šéf měl tvrdit: „Ta částka, kterou jsme fakturovali vládě, je zhruba 492 milionů. 140 milionů jsme měli faktury, které jsme dobropisovali, a 140 milionů jsou dobropisy. To je proti sobě nula, ale pokud vezmete 492 milionů, k tomu dáte 140 milionů a přičtete 140 milionů dobropisů, tak to dělá 766 milionů. Ale nevím, kdo a kde to takto spočítal.“ Jak se tam objevily ty faktury za 140 miliónů, když (zkorumpovaný) audit žádnou nekalost neodhalil, a proč nikomu nescházela jejich úhrada? Přiznaná čistá a usvědčující korupce.

Pokud budete považovat můj text za nesmyslné strašení, pak si uvědomte, že život ve lži tu měl skončit v listopadu roku 1989. Neskončil už tím, že jsme si nepřiznali všemi účastníky, které u nás Sověti sametovou revolucí pověřili, že socialismus zkrachoval. A to má významný apel na dnešek, protože socialismus u nás zkrachoval proto, že nás Sověti nechtěli dál ropou úvěrovat. Bolševici jednali hospodárněji než současné elity. To je dnes pokrok do pekel, když vládnoucí socialisti všech barev jedou na dluh jak diví. A ti dnešní socialisti (i ti naši vládnoucí) jsou o tolik horší než tehdejší bolševici, že roztáčejí rotačky státních tiskáren cenin, že by to ani brigády socialistické práce „imeni Stachanova“ nedokázaly. Jak krachnul socialismus, tak krachne sociální stát. Třeba i pod tlakem severoafrických mudžahedínů a hůř, protože tu žádná síla, která by záchranou nového Gorbačova pověřila, není.
 
Pak se není možno divit tomu, že zmatení pojmů a život ve lži využívá organizovaný zločin. Už několikrát jsem zažil, že advokát najatý organizovaným zločinem nebo dokonce samo ministerstvo (ne)spravedlnosti před soudem argumentují paragrafy a judikáty Nejvyššího a Ústavního soudu v naprostém opaku psaného textu. Mnohokrát byli soudci vyzyvání k tomu, aby dokonce některé paragrafy zákonů absolutně popřeli. S účastí ministerstva (ne)spravedlnosti na téhle demontáži zárodků právního státu souvisí i to, že dnes už voličům premiérovi někdy snad pravicové strany nezbývá než víra, že jim novináři a policie nechají aspoň nějakého premiérova muže s iluzí nezkorumpovanosti.

Díky této praktice organizovaného zločinu jsem vyladil argumentaci ve prospěch obětí justiční konkurzní mafie tak, že když soudce, který měl hájit svého zkorumpovaného a vypitého kolegu, jednal v souladu se zákonem, ten advokát té justiční konkurzní mafie konstatoval, že ten soudce se mne snad musí bát. On si ten advokát zákonnost vůbec nepřipouští jako možnou a ani nechápe, že mi to nezkorumpovaní soudci vlastně kazí, když náš zahraniční investor vlastně sbírá důkazy tuzemské korupce pro mezinárodní arbitráž, které hrozbu dokonce ministerstvo financí odmítá přiznat a tají před novináři, i když řádnou výzvu a daleko lépe vyargumentovanou než v mnoha dalších ministerstvem přiznaných a mně známých případech dávno dostalo a s investorem korespondovalo. Dnes se to vyvinulo i tak, že sem tam dostanu od anonymního sympatizanta odkaz na nějaký judikát, který justiční konkurzní mafii usvědčuje.

Jste u soudu, kde jiný soudce už dlouhá léta marně hledá čeho se chytit, jak obhájit svého téhož zkorumpovaného a vypitého konkurzního kolegu, který ve prospěch žalovaného nechal nezákonně zpeněžit majetek žalobce v konkurzu dlužníka žalobce. Advokát žalovaného tu zlodějinu legalizuje jako člen výboru věřitelů, do kterého žalobce jako většinového konkurzního věřitele nezákonně nepustili. Jen tahle nezákonnost již trvá 3,5 tisíců dnů. Jsou presentovány důkazy korupce v podání justiční konkurzní mafie. Žalovaným je firma, která od konkurzní mafie kupovala suroviny v hodnotě stovek miliónů, které byly prostřednictvím konkurzu dlužníka ukradeny justicí z dolu největšího konkurzního věřitele za asistence policie a prokurátorů, kteří zástupcům okradených celou dobu hrozili uvězněním. Protože čtvrtina vytěženého nebyla žalovaným vůbec oficiálně vykázána, tak asi tržby za ní skončily jako provize justice.

Ta firma žalobě čelí tím, že tvrdí, že to, že do konkurzní podstaty zaplatila jen pouhý zlomeček ceny těch surovin jako nájem zemědělské půdy, je odvozeno od toho, že musí mít uhrazeny náklady toho, že ty suroviny musely být nejdřív s velkými náklady z dolu vytěženy, k čemuž prý byl žalovaný konkurzním správcem najat, a taky má nárok na zisk. Když pominu, že s pomocí soudu lhal, tak přiznává zkreslování účetnictví a daňové podvody, protože nejdřív mělo být zaúčtováno získání té suroviny do konkurzní podstaty, zaplacena žalovanému těžba, pak to mělo být z konkurzní podstaty prodáno a státu zaplacena DPH a pak později i daň z příjmu. Neexistuje jediný důkaz o zaúčtování a placení nevyhnutelných desítek miliónů korun za DPH. Soudce, totální ekonomický ignorant, to nebyl schopen vzít vůbec na vědomí a zaprotokolovat takové přiznání. Zaprotokoloval nakonec aspoň protest žalobce. A to si představte, že ten soudce má ze zákona povinnost iniciovat trestní řízení a dle čl. 10 Ústavy a čl. 14 Evropské trestněprávní úmluvy o korupci je to korupce mimo jakoukoliv pochybnost. Žalovaný dokonce nijak nepopírá, že se se správcem konkurzní podstaty navíc účastnil protokolované defraudace 700 miliónů z konkurzní podstaty, a soud to nechává klidným.

Protože jde stále jen o život ve lži, v iluzi sociálního státu bez omezení a ekonomických pravidel, bude hůř. Umí si někdo z těch, co se nepovažují za socialisty a podporují minstra zdravotnictví, co by znamenalo, kdyby doktoři prohráli? Jak by posílila moc státní byrokracie? Umí si někdo představit, co způsobí státní regulace počtu nemocničních lůžek. To je stejné, jako by vláda omezila počet pokladen v hypermarketech, protože jsou ve všední den dopoledne nevyužité. Pak si je představte v sobotu a v neděli! Je to přímo učebnicový příklad nesmyslnosti vládní ideologie. A podíl na socialistických zvěrstvech zavazuje i dnes stejně jako dřív zavazoval při zabavování majetků sudetských Němců a českých kulaků! A jak dlouho jsme se z toho vymotávali a nebýt Rusů samotných, tak se nám to asi nepovedlo dodnes! To, co potkalo mne, bude potkávat stále víc lidí i když třeba ne každého s takovými následky.

Před lety jsem byl napaden rodinou bývalé manželky, že dům, kterého nákup od rodiny jsem bývalé financoval, nebyl zaplacen, i když smlouva podepsaná před notářem zaplacení potvrzovala. Výsledek je, že současně po mně šla justiční konkurzní mafie a tak ani Nejvyšší soud ani Ústavní soud na mém odsouzení k zaplacení mnoha miliónů s 19% úrokem neshledaly nic nezávadného, aby teď v jiném řízení ti spiklenci protokolárně přiznali, že dlužná částka byla vymyšlena, což bylo zřejmé od samého počátku. A zrovna, když to píšu, mi přišla exekuce na důchod, v které se exekutor ani nenamáhal zabývat ze zákona neexekutovatelným životním minimem mne samotného a mojí vyživovací povinností na děti, aby jiný soudce v té souvislosti rozhodl, že mi ten exekuovaný důchod stačí na náklady právního zastoupení, a exekutora na to, že jsem si již o důchod požádal, sám upozornil. A na nic z toho tu není obrana, když se proti vám spojí justiční konkurzní mafie s bývalým předsedou ZO KSČ na odvolacím soudě a v tajném justičním informačním systému vygenerují spoustu záznamů o tom, že jste zločinec. A vždy mi dávali šanci, okrást své DIKy, šábnout se s konkurzní mafií atd., které jsem ke své smůle odmítl.

___________________________________________________________________________________