Projev premiéra na konferenci Ronald Reagan - státník svobody
Petr Nečas

09.02.2011, Praha, Senát PČR, Konference Ronald Reagan, státník svobody – 100 let od narození Ronalda Reagana

Vážený pane 1. místopředsedo Senátu Parlamentu, vaše excelence pane velvyslanče, dámy a pánové,

je mi ctí a potěšením vystoupit na konferenci oslavující zásluhy Ronalda Reagana u příležitosti 100. výročí jeho narození.

Jak mnozí z vás víte, Ronald Reagan je nositelem nejvyššího českého vyznamenání, Řádu bílého lva I. třídy, který mu udělil in memoriam prezident republiky v listopadu 1999 u příležitosti 10. výročí návratu svobody do této země.

Je to tak patřičné a správné, neboť Ronald Reagan se zasloužil o naši svobodu jako málo státníků v dějinách, domácích či zahraničních.

Je tudíž i naprosto správné, abychom si u příležitosti 100. výročí jeho narození připomněli jeho principy a úspěchy.

Klíčem k jeho politice i k jeho úspěchům byla vhodná kombinace realismu a idealismu, které v sobě spojoval. Jeho realismus nebyl cynickou, hodnotově vyprázdněnou Realpolitik, prostou idealismu. Jeho idealismus nebyl naivním hlásáním zbožných přání, nepolíbených realismem.

Naopak, Reagan v sobě spojoval idealismus a realismus ve správném poměru a to byl jeden z klíčů k jeho úspěchu.

Tento jeho přístup lze shrnout do několika bodů:

  1. Nebýt nepřátelštější vůči spojencům, byť z hlediska lidských práv někdy neideálním, než k nepřátelům, kteří jsou z hlediska lidských práv katastrofální.
  2. Být vždy loajální vůči tradičním spojencům, především liberálním demokraciím.
  3. Největším nepřítelem lidské svobody, důstojnosti a lidských práv v 2. polovině 20. století nebyly prozápadní autoritativní režimy, nýbrž totalitní komunismus, opírající se o mocenskou základnu Sovětského svazu a celosvětově z ní expandující.
  4. Komunistický systém je sám o sobě nepřirozený, je však udržitelný za cenu brutálního násilí; avšak při vnějším tlaku na něj se jeho ekonomická neefektivita ukáže v plné nahotě a on se začne hroutit.
  5. Svoboda a demokracie mají být nejen bráněny a udrženy tam, kde jsou, ale navíc i rozšířeny tam, kde zatím nejsou, leč sensibility místního obyvatelstva jsou náchylné je úspěšně přijmout za své. Což byl v 80. letech 20. století případ nikoli celého světa – to není ani dnes - avšak určitě východní Asie, latinské Ameriky, a především střední a východní Evropy.
  6. Obrana, obhajoba a šíření těchto ideálů mají být podloženy věrohodnou politickou, ekonomickou, morální, ale i vojenskou silou. Smyslem vojenské síly je především odstrašování protivníka od agrese a expanze, nikoli nutně její přímé použití proti němu.



    A konečně:


  7. Vnější tlak na komunistického protivníka prostřednictvím závodů ve zbrojení vede k jeho krizi, potížím, a následně i kolapsu, zvláště je-li zároveň doprovázen morální ofenzivou, v níž je obyvatelům zemí zotročených komunismem jasně sdělována pravda o jejich vlastních režimech, o jejich vlastní situaci a o tom, že Západ už nechce k tomuto faktu "diplomaticky" mlčet, či jen přihlížet, nýbrž je ochoten přesně a jasně pojmenovat, že černá je černá, bílá je bílá, říše zla je říše zla – a na základě této skutečnosti i konat.

Tuto jasnou a zřetelnou řeč o podstatě komunismu sděloval Ronald Reagan ve své době příměji a otevřeněji než kterýkoli státník jiný. Stal se tak mluvčím a politickým reprezentantem nejen Američanů, ale i milionů svobodymilovných na východ od Železné opony. Stal se tak symbolicky i jejich prezidentem. Mluvil i za ně – tedy za nás. Byl – symbolicky - i naším prezidentem.

 

Britský liberální myslitel Isaiah Berlin kdysi dělil státníky na lišky a ježky. Jak se liška a ježek od sebe liší?

Liška ví mnoho věcí, ale ježek ví jednu velkou, důležitou věc.

Typickými liškami byli např. Richard Nixon či Bill Clinton. A typickými ježky byli např. Winston Churchill a Ronald Reagan.

Reagan věděl, že je nutné soustředit se na nejdůležitější otázku své doby: oživení americké ekonomiky prostřednictvím snížení daní a zatlačení a následný kolaps sovětské moci prostřednictvím závodů ve zbrojení.

Správně identifikoval tu nejdůležitější politickou prioritu: vítězství ve Studené válce. Již v roce 1976, když se neúspěšně ucházel o republikánskou nominaci na prezidenta, sdělil svému příštímu poradci pro otázky národní bezpečnosti Richardu Allenovi: "Má strategie pro studenou válku zní: my vyhrajeme, oni prohrají."

Jako prezident pak tuto strategii po roce 1980 realizoval. S výsledkem: Ronald Reagan vyhrál, Sověti prohráli.

Díky tomu - a především díky němu - se dnes tady můžeme svobodně, ve svobodné zemi a jako svobodní občané, sejít a připomínat si jeho dědictví a jeho úspěchy.

A já jako politik, státník a premiér si v poslední době často připomínám i jeho jedno další rčení:

"Je neuvěřitelné, jak mnoho toho můžete dosáhnout, když umožníte někomu jinému si za to připsat zásluhy."

Děkuji vám za pozornost a přeji vám úspěšnou slavnostní konferenci.

Ano, protože důsledky

Ano, protože důsledky politiky RR jsou ojedinělé, ať už se ho snažili různí nýmandové sebevíce znevěrohodnit, takže Nečasova politika nemůže být předmětem porovnávání.

Mirku, vzít si příklad z RR

Mirku, vzít si příklad z RR je jedna věc, to by u mnohých nebyl problém, ale dotáhnout to do koncovky...

Nechci se Vám plést do Vašeho

Nechci se Vám plést do Vašeho komentáře. Jsou zde podobní dva účastníci. mmirek ale nejsem já. Tak to prosím v případě potřeby rozlišujte. Zde Vám jedno "m" vypadlo.

Mirku, zdravím, přehlédl

Mirku, zdravím, přehlédl jsem, mea culpa.

RR dovedl strhnout k činu i

RR dovedl strhnout k činu i ty lidi,kteří jej vůbec neznali.To se týká i velké části bývalého Československa v době totality.Čest jeho památce.

___________________________________________________________________________________