Nepřekonatelný příběh dvou muzikantů, jež smrtelná „nouze naučila housti“ v přestrojení v ryze dívčí kapele, natočil v roce 1959 Billy Wilder. V roce 1972 se film Někdo to rád horké, považovaný za nejlepší filmovou komedii století, dočkal muzikálového převodu, nazvaného Sugar! Pro Stanislava Mošu je to už čtvrté setkání s tímto dílem: dvakrát je nastudoval v zahraničí, jednou v pražském Divadle pod Palmovkou.

Jako při jízdě, jako na moři
Těžko si lze i čistě hypoteticky představit slavný muzikál cílevědomě režírovaný bez nejmenší relace k předloze, taková je kultovní síla filmového díla. Stanislav Moša se také při svých inscenacích snažil muzikálovou verzi co nejvíce přiblížit originálu, aniž by výsledkem byla otrocká replika. A není vyloučeno, že až na své domovské scéně nalezl soubor, který mohl naplnit jeho představy téměř beze zbytku.
Autorem scény je podobně jako v Divadle pod Palmovkou Jaroslav Milfajt, i děj se odehrává v „dvojrozměrných“ komiksových kulisách. Stylizovaní gangsteři perfektně stepují, ozvláštněné podoby se dostalo slavné scéně z garáže na Clark Street v Chicagu, kde Charlie Párátko, jeho druhové při hře v karty a posléze i jejich vrazi mluví jako zločinné obludky z nějaké počítačové hry. Lůžkové kupé, kde probíhá mejdan, se cestou do Miami na Floridě třese „jako“ při jízdě, na pláži pak dívky skáčou do orchestřiště „jako“ do moře, což docela funguje.
O to více spočívá na hercích, aby navodili dobovou atmosféru a zpřítomnili postavy, které drtivá část obecenstva zná díky oscarovému filmu zpaměti – nejznámější repliky si někteří diváci dokonce potichu předříkávají. Volá Sladká Sue (Pavla Vitázková) na manažera Bienstocka (slušně mimoňovitý Michal Isteník) v prvním pádu kvůli předloze, nebo proto, že jako bývalá vojanda pátý pád v češtině jednoduše nezná?

Ve stopách Marilyn
Sugar Kaneová v podání Márie Lalkové (alternuje Ivana Skálová) není jenom typ zvaný naivka, ale její představitelka jí kromě křehkého půvabu propůjčila i onu zvláštní bezbrannou nevinnost, kterou postavě vtiskla právě „božská“ Marilyn. Všechny figury se dají ostatně snadno poznat podle svých ikonických atributů – a potřebné stylizace. Z dvojice Joe alias Josefína (Roman Vojtek) a Jerry alias Dafné (Milan Němec) se jako výraznější jeví druhý jmenovaný. Jeho rozklácený mužský neohrabanec je v ženském zapření více než přesvědčivý, ale pozor: na večírku s osudovým Osgoodem Fieldingem (Jan Apolenář) suverénně předvádí graciézně dívčí taneční krok. A při zpěvných částech (nic na půl dechu!) s živým orchestrem je na protagonistech znát, že muzikálové herectví nemusí být jakési od všeho něco, ale plod plné všestrannosti.
Při natáčení filmu Někdo to rád horké se prý všichni málem povraždili, přitom paradoxně vzniklo nesmrtelné dílo. Kdyby něco takového mělo být pravidlem, museli se v Brně také slušně řezat.

80 %
J. Styne, P. Stone, B. Merill Sugar! Městské divadlo Brno. Překlad J. Josek, režie a úprava S. Moša, hrají M. Lalková, I. Skálová, R. Vojtek, M. Němec a další.
Psáno z obsazení při první premiéře 5. února 2011

Vyšlo v sobotní příloze MFDNES