Třeštíkova operace Picasso v podání ČTK a jiné pikantérie
Jana Dědečková

     „Proč bych to neřekl, já jsem novinář, píšu, tvořím. Dělám také marketing a podobné věci,“ řekl pan Drahoš Lustig ve čtvrtek 3. února 2011 reportérovi Novinek.cz (viz článek Picassa měl Třeštík propagovat, nechtěli jsme ho prodat, tvrdí jednatel firmy InterpointZDE). Nelhal. Novinářem v minulosti Drahoš Lustig skutečně byl, a to ne ledajakým. Ukazuje se, že právě profesní minulost mohla sehrát značnou roli při pokusu ututlat skandál, spojený s pokusem nezákonně vyvézt z České republiky jeden z nejcennějších obrazů Pabla Picassa z bývalé Kramářovy sbírky. Abychom pochopili souvislosti, musíme se v tomto případě vrátit hluboko do minulosti. Některé zarážející momenty aféry, spojené s pokusem propašovat Picassovu raně kubistickou malbu do zahraničí, pak uvidíme ve zcela jiném světle.

     Jak jsem psala už minule (ZDE), v pátek 21. ledna 2011 byl na ruzyňském letišti v Praze při pokusu o nelegální vývoz zadržen jakýsi Picassův obraz. Ve středu 26. ledna 2011 už o celé kauze, byť bez přesných informací, věděl nejen mezi galerijními a muzejními pracovníky, ale i mezi novináři doslova kdekdo. Vědělo se rovněž, že vývozní povolení podepsal ředitel GASKu Jan Třeštík. Připusťme však, že vzhledem k přehnané opatrnosti Tomáše Vlčka, ředitele Sbírky moderního a současného umění Národní galerie v Praze, který vytrvale odmítal prozradit, o jaké konkrétní dílo se jedná, zatím informace nevzbuzovala takový zájem novinářů, jaký ve skutečnosti zasluhovala. V pondělí 31. ledna 2011 dopoledne však už mnozí zainteresovaní věděli, že se pokus o nelegální vývoz týkal Picassovy Sedící dívky, tedy díla, které v roce 1911 v Paříži koupil Vincenc Kramář a které bezmála sto let neopustilo území dnešní České republiky. Přesto se první zpráva objevila veřejně až následujícího dne večer a až do středy 2. února 2011 odpoledne se sled událostí podobal spíše frašce. Další dění už je třeba popisovat ne po dnech, ale po hodinách a místy i po desítkách minut.

     Někdy v úterý večer 1. února 2011 server Novinky.cz vydal zprávu, jejíž název zřejmě zněl: „Celníci zmařili pokus vyvézt ze země vzácného Picassa.“ V kolik hodin přesně to bylo, těžko říci, protože tuto původní zprávu server stáhl a nelze ji dohledat. Téhož dne ve 21:12 hodin ji však převzal servis ČTK i s formulací: „Podle Práva lze z náznaků vydedukovat, že jde o prvotřídní dílo z raného kubistického období, což je sběratelsky vůbec nejcennější etapa malířovy tvorby.“  Zpráva však v tomto znění vydržela pouhých dvaadvacet minut. Ve 21:34 hodin byla stornována zvýrazněným upozorněním: „Nepoužívejte tuto zprávu. Server Novinky ji stornoval. Nové znění nevydáme.“ Na Novinkách.cz ji ve 22:28 hodin téhož dne nahradil článek Petera Kováče Celníci zmařili odvezení Picassova obrazu na výstavu  (ZDE), na který už ČTK až do odpoledne následujícího dne neupozornila.

     Nevyužívám servis ČTK, a tak jsem se zeptala novinářů, kteří tyto informace na mou žádost zpětně vyhledali, zda je podobné storno nějaké zprávy časté. Dozvěděla jsem se, že je poměrně obvyklé, ale s jednou důležitou výjimkou: prakticky pokaždé je v takové zprávě upozornění, za jak dlouho (zpravidla do desítek minut, maximálně však během následujících dvou hodin) ČTK vydá opravenou či doplněnou verzi. S formulací „Nové znění nevydáme“ se prý naopak ještě nesetkali.

    Nepřekvapilo mě to. Tyto zprávy jsem si naopak nechala vyhledat už s tím, že jsem něco podobného očekávala. Kolem 10. února 2011 jsem již totiž věděla něco, co dosud uniklo pozornosti všech novinářů, kteří o tomto případu psali, neboť jsem znala profesní minulost pana Drahoše Lustiga. Nemusela jsem kvůli tomu chodit do Archivu bezpečnostních složek, i když i tam by se možná našly zajímavé dokumenty spojené s tímto jménem. Nemusela jsem však ani prohledávat Cibulkovy seznamy. Stačilo se podívat do Malé československé encyklopedie, svazek III., Praha 1986. Na straně 892 snadno zjistíme, že český novinář Drahoš Lustig, narozený 16. února 1938 – všechno nejlepší k narozeninám! -, byl v letech 1971-1977 šéfredaktorem politické redakce ČTK a od roku 1977 nejméně do roku 1986 náměstkem ústředního ředitele ČTK. Pamětníkům jistě není třeba připomínat, že člověk v této funkci musel být dokonale kádrově prověřen, neboť ČTK určovala agendu všech ostatních médií v tehdejším Československu prakticky bez výjimky. Muž, který byl tímto úkolem hned na počátku normalizace pověřen a který ji vykonával nejméně patnáct let, tedy musel patřit k nejspolehlivějším oporám československé normalizační nomenklatury. Stát se šéfredaktorem politické redakce ČTK roku 1971 ve věku pouhých třiatřiceti let, to byl velmi slušný výkon i mezi zdatnými kariéristy.

     Buď je pan Drahoš Lustig neobyčejně zámožný, nebo dosud požívá neobyčejné důvěry mocných a bohatých.  Podle výpisu z obchodního rejstříku je totiž jediným jednatelem společnosti Interpoint spol. s r.o., založené v srpnu 2000, jejímž původním i dnešním předmětem podnikání je „pronájem bytových a nebytových prostor bez poskytování doplňkových služeb.“ Stoprocentním majitelem firmy Interpoint je dnes společnost WANICI LIMITED se sídlem v Nikósii na Kypru. Firma Interpoint má základní jmění sto tisíc Kč. Přitom vlastní Picassův obraz, který před deseti lety pořídila za téměř padesát milionů Kč a jehož vyvolávací cena by se dnes v případě legálního prodeje v některém renomovaném světovém aukčním domě pohybovala minimálně někde okolo pěti nebo šesti milionů dolarů. Poskytnout někomu dispoziční právo s takovým majetkem, to už znamená mít opravdovou důvěru v jeho spolehlivost a schopnosti. Přinejmenším některými schopnostmi je pan Lustig skutečně obdařen.

     Když jsem zjistila, co v 70. a 80. letech minulého století pan Lustig dělal, uvědomila jsem si jednu věc: v čele ČTK dodnes stojí jeho dva bývalí podřízení. Současný generální ředitel ČTK Milan Stibral v agentuře pracuje od roku 1966 a Jiří Majstr, náměstek ředitele ČTK pro zpravodajství, v ČTK působí od roku 1980. Je prakticky vyloučené, že by se s panem Drahošem Lustigem neznali, neboť se s ním kromě pracovního styku museli setkávat i na schůzích KSČ. Samozřejmě, že nejsem natolik pošetilá, abych je podezírala z jakékoliv inklinace ke komunistické ideologii – to by po roce 1968 opravdu museli být na hlavu padlí. Jako platforma pro zajímavé možnosti a společenské kontakty však ČTK jistě byla i tehdy mimořádně užitečná a podle všeho se zdá, že takovou i zůstala. Bylo tedy nasnadě začít pátrat, jak o celé záležitosti ČTK referovala, neboť dodnes navzdory internetu určuje velkou část agendy většiny českých médií. Výsledek už znáte.

     Na základě rešerše se domnívám, že do této party mohu s klidným svědomím zařadit i Petera Kováče, někdejšího prominentního redaktora předlistopadového Rudého práva. Konec konců, i Kováč zůstal věrný své původní firmě. V 80. letech nutně musel mít v ČTK dobré známé. To vyplývalo z jeho tehdejšího postavení. Asi není třeba příliš pochybovat, že impuls k doslova bleskovému stornování původní zprávy Novinek.cz vyšel právě od něho. Jeho zásluhou dostalo zpravodajství Novinek.cz i ČTK o pokusu propašovat Picassovu Sedící dívku z České republiky zpočátku ráz frašky. Stačí srovnat oba titulky, jejichž půvabná kontradikce (stejně jako protichůdný obsah obou článečků) by měla vejít do dějin české žurnalistiky. Původní název zřejmě zněl Celníci zmařili pokus vyvézt ze země vzácného Picassa. Kováčova vylepšená verze už měla zcela opačný smysl: Celníci zmařili odvezení Picassova obrazu na výstavu.

     Zdá se, že to byl večer plný zajímavých telefonátů. Vzhledem k dynamice případu však Kováčův pokus banalizovat celý případ neměl naději na úspěch. Jan Třeštík totiž představoval pro mnoho publicistů kvůli svému spojení s Davidem Rathem příliš lákavý cíl. „Do pokusu o nelegální vývoz Picassa zapleten ředitel Galerie Středočeského kraje,“  hlásal ve středu 2. února v 16:34 článek jiných autorů na Novinkách cz (ZDE); následujícího dne vyšel výše zmiňovaný rozhovor  Novinek.cz s Drahošem Lustigem. Do té doby, tj. do čtvrtečního odpoledne, se však už Lustigovi a Třeštíkovi podařilo zorganizovat v Café Louvre malé představení pro veřejnost, na němž ředitel GASKu Picassovu Sedící dívku ukázal novinářům. Zpráva ČTK, vydaná v rozšířené verzi ve čtvrtek 3. února 2011 v 18:22 hodin, opět celou záležitost bagatelizovala: „Picassův obraz, který chtěl někdo prý vyvézt, je stále v ČR.“  Třeštíkův dramatický výstup měl sice drobnou chybu, neboť už z prvních nejasných zpráv byla zcela zřejmá snad jen jedna jediná věc: zmíněné Picassovo dílo se vyvézt nepodařilo. O to však zjevně nešlo. Organizátoři celé akce chtěli především a za každou cenu negativní zprávy neutralizovat a otupit pozornost novinářů. To se jim do značné míry podařilo.

     ČTK této snaze vydatně napomáhala. Teprve důrazné vystoupení generálního ředitele Národní galerie v Praze Milana Knížáka, který v pátek 4. února 2011 odpoledne jednoznačně sdělil novinářům, že se podle jeho mínění jednalo o pokus o trestný čin, celé záležitosti dodalo odpovídající rámec. ČTK o tom informovala téhož dne v 16:30 pod titulkem: „Knížák: Pokus vyvézt Picassa byl úmyslný, obraz měl být prodán“ – a pak nastalo mlčení. Od té doby se ani v ČTK, ani v mainstreamových médiích neobjevila o tomto případu žádná nová informace. Vzhledem k tomu, že se jednalo o pokus vyvézt dosud nejcennější umělecké dílo, jaké by bylo z České republiky za celou dobu její samostatné existence protiprávně vyvezeno, je to přinejmenším podivné. Vypadá to, že novinář Drahoš Lustig má dosud v médiích obecně a v ČTK zvlášť vlivné přátele. Osvědčené kádry z dob normalizace zřejmě ještě stále pevně drží při sobě. Jenže v Čechách se, jak kdysi podotkl pražský c. a k. policejní ředitel ve známém českém filmu, „všecko rozkecá.“ Je například veřejným tajemstvím, který pražský galerista prodej obrazu z majetku Kramářových dědiců před deseti lety zprostředkoval a za kolik ho tehdy prodal. Látky na další pokračování příběhu Picassovy Sedící dívky je tedy dost a dost.

Vážená paní Dědečková, mlčí i

Vážená paní Dědečková,

mlčí i policie, ačkoliv jde očividně o trestný čin.

Pokud si připomeneme, kam všude rozlezly bývalé nomenklaturní kádry, je snaha o zákaz KSČM dětinským žvatláním. Moc je jinde. Jenom pro připomenutí z poslední doby - Sazka, LST. J

Jinak pro informaci - na ekonomické moci bývalých nomenklaturních kádrů měly významnou zásluhu zahraniční firmy, které je horlivě zaměstnávaly, protože měly "známosti".

S pozdravem

Souhlasím. Pan Koroc to píše

Souhlasím. Pan Koroc to píše přesně i s tím lustračním zákonem. Ale na to člověk přichází až ve chvílích, kdy vidí důsledky. Je to opravdu humus.

A že mlčí policie. Ta je zavalená prací. Stačí si jen spočítat, kolik trestních oznámení na sebe vzájemně podávají členové vlády. Než se dostanou k Třeštíkovi a Lustigovi, zapomenou o co tam šlo:-))

Opravdu hnusná doba. Co ale

Opravdu hnusná doba. Co ale mají ti "chudáci" dělat, když jsou ještě tak plni sil a kreativní a oficiálně je "k lizu" nikdo nechce pustit.

Uložit

Uložit