Revoluce, Egypt, euforie, desiluse, smrt a tyranie
Roman Joch

Liberální demokracie je lepší než Mubarak, ale Mubarak – či někdo jako on - je lepší než Chomejní a jeho klony. Např. Muslimské bratrstvo.

Rok 1789: konec absolutistické vlády bourbonské dynastie, konec Bastily; kdo by se tomu netěšil? Nastane konstituční monarchie, Francie bude jako Anglie... 

Rok 1917: konec carského samoděržaví; nejdřív vláda demokratické pravice (kadetů), pak demokratické levice (Kerenského). Kdo by se tomu netěšil; Rusko bude jako Amerika... 

Rok 1979: šáhova armáda odmítla střílet do lidu; kdo by se tomu netěšil? Írán bude jako – jako co, vlastně? Sekulárně-liberální Švédsko? 

Francouzská revoluce vedla k jakobínskému teroru Marata, Dantona a Robespierra, ke gilotině. Jakobíni zavraždili za pár měsíců hrůzovlády více nevinných, než Bourboni stihli za staletí. Revoluce způsobila zlo mnohonásobně větší, než režim starý. Bastila byla dětskými jeslemi ve srovnání s gilotinou. 

Výsledek revoluce ruské? Totalitní vláda Lenina a Stalina: tisíckrát – ba milionkrát - horší, než režim ubohého Nikolaje II. Čeka a holodomor na Ukrajině vyprávějí ten příběh. A taky gulag a Solženicyn. 

Írán? Fanatický ajatolláh Chomejní - vedle něhož bývalý šáh byl levicovým socialistickým pokrokářem (kterým i skutečně byl) - popravoval starce, děti, ženy. Zhusta a s gustem. 

Bylo lze formulovat „železný zákon dějin“: každá revoluce, jež se odehrála po té americké v roce 1776 – tj. každá od francouzské 1789 včetně až do – (a teď to na chvíli nechám otevřené)... vedla k režimu horšímu, méně svobodnému, tyranštějšímu a krutějšímu, než byl ten, proti kterému tak „idealisticky“ revoltovala. Každá vedla ke zhoršení, každá byla zlem. 

Louis XVI. byl špatný? Dostali jste Marata a Robespierra. 

Nikolaj II. byl špatný? Dostali jste Lenina a Stalina. 

Wilhelm II. a Hindenburg byli špatní? Dostali jste Hitlera. 

Čankajšek byl špatný? Dostali jste Maa a „Velkou kulturní revoluci“. 

Batista byl špatný? Dostali jste Castra a Guevaru. 

Britský kolonialismus byl špatný? Dostali jste Idi Amina. 

Proamerické vlády Jižního Vietnamu a Kambodže byly špatné? Dostali jste Pol Pota. 

Šáh byl špatný? Dostali jste Chomejního. 

Atd., atd. 

Tento „železný zákon dějin“ – každá revoluce či tzv. „národně-osvobozovací“ hnutí povede k režimu větší státní svévole, tyranie a nesvobody, než nedokonalý diktátorský pravicový režim, proti kterému ve jménu těch nejlepších ideálů protestují, aby jej svrhly a pak nahradily peklem – vedl nás, studenoválečné konzervativce, k zároveň mocensko-realistickému i humanisticko-idealistickému přesvědčení tomuto: v severní Americe a v západní (dnes západní a střední) Evropě nejlepší formou vlády jest liberální demokracie, a všude jinde ve světě prozápadní pravicový autoritativní režim. 

Praktické poučení? Ve jménu milionů lidských životů, které takto budou ušetřeny, ale jinak by byly zmařeny, objeví-li se někde ve třetím světě revolta proti prozápadnímu autoritativnímu statu quo, rozkazy mají být vydány: „Revoluci potlačit!“ 

Pak přišel rok 1989. Ukázalo se, že revoluce může být i dobrá. Revoluce může vést i k větší svobodě, k omezení státní moci, k umenšení svévole, k odstranění tyranie a k jejímu nahrazení ústavním režimem. 

Stejně jako se tak stalo v Americe 1776, stalo se tak i ve střední a východní Evropě 1989. Říká se tomu konzervativní revoluce (vůbec první byla ta britská „Slavná“ 1688). 

A nyní otázka za sto milionů: 

Je Egypt 2011 spíše Amerikou 1776 a středo-východní Evropou 1989; anebo je naopak spíše Francií 1789, Ruskem 1917, Německem 1933, Čínou 1949, Kubou 1959, Kambodží 1975, či Íránem 1979? 

Poctivou odpovědí je: „Nevíme.“ 

Ony davy na náměstí Tahrír jsou opojné pro každého, kdo miluje svobodu. A jsou taky mementem pro každého, kdo má rozum (tj. pro každého konzervativce) – který tudíž ví, co následovalo po revolucích 1789, 1917 či 1979. 

Ano, proboha, ať jsou v Egyptu volby. Ale taky ano, proboha a proboha – a proboha a proboha - a  proboha - ať armáda s prozápadním a na Západě vzdělaným generálním štábem v čele má v Egyptě právo veta nad nápady z voleb vzešlých „demokratických“ representací, - a ať má právo i na něco víc, než jen veto. 

Liberální demokracie je lepší než Mubarak, ale Mubarak – či někdo jako on - je lepší než Chomejní a jeho klony. Např. Muslimské bratrstvo.

Ten článek je výborný. Té

Ten článek je výborný. Té armádě rozumím ve smyslu záruky, na západě vystudovaných lidí, kteří by mohli ( ale nemuseli ) zasáhnout proti drancujícím nadšencům.(nemyslím jen obrazy a koberce) V severní Africe a v Africe vůbec máme ještě jeden paradox. Sovětští bolševici potřebovali oslabit "kolonizátory" a organizovali revoluce. Africké národy se zbavily cizáckých "utlačovatelů" kteří byli nahrazeni domorodými vrahy, vraždící vlastní obyvatelstvo. Lid měl poznat jak svoboda bolí a chutná. Dnes se afričtí imigranti s nadějí vrhají zpátky pod ochranu těch "kolonizátorů. Kruh se uzavírá.

Je to možná poprvé, co ve mě

Je to možná poprvé, co ve mě nějaká Jochova myšlenka budí vážné pochyby. "... ať armáda ... má právo veta ...". Tento nápad je přece zcela proti smyslu demokracie a řadím ho na čestné místo vedle Havlovy představy "vlády moudrých". Je až příliš snadné, aby ti moudří propadli iluzi, že v zájmu dobra se musí stát "výborem pro obecné blaho". Důsledky jsme viděli v průběhu francouzské revoluce i jindy. Kromě toho existuje současná zkušenost z Turecka, která ukazuje, že ani takový prodemokratický "dozor" nezabrání nedemokratickému vládnutí, byť na základě výsledku voleb. Nynější stíhání řady armádních velitelů pro údajný pokus o protidemokratický puč je pravděpodobně pokusem (myslím, že úspěšným) současné proislámské turecké vlády zbavit prodemokratické vedení turecké armády jeho vlivu na politiku. Tohle je klasický důkaz křehkosti demokracie a její závislosti na obecně ve společnosti panujících normách, zejména mravních.

S naprostou většinou článku

S naprostou většinou článku vřele souhlasím.

Uložit

Uložit