ČT 24 nám zprostředkovala přímý přenos ideové konference ODS Vize 2020. Všechny poslední kongresy jsem absolvovala osobně, takže jsem unikla všem těm hrůzným komentářům ve studiu. Tentokrát jsem je absolvovala všechny, ale že to nebyl tak úplně ztracený čas dokládá skutečnost, že jsem vyžehlila všechno prádlo, upekla báječný jablečný závin a zlikvidovala veškeré domácí resty, které se hromadí během pracovního týdne. Oběť, kterou jsem přinesla na oltář mé informovanosti poslechem Drtinové s Moravcem, se mi proto nezdála tak velká.

Naopak. Vzhledem k tomu, že už jsem Danielu Drtinovou poměrně dlouho neviděla, byla jsem překvapená zjištěním, že rozhodně už nepatří mezi to nejhorší, čím naše vaše televize disponuje. Její dopolední moderování diskuse ve studiu  bylo mnohem objektivnější, než to odpolední Moravcovo. Rozhodně nepřekvapila analytička ČT Martina Lustigová, která několikrát s nakrčeným čelem a vážným výrazem konstatovala, že jí tedy rozhodně konference připadá málo konkrétní, a nezklamal ani ekonom Aleš Michl, který postrádal především čísla. Vysvětlovat, že konference je jen shrnutím krajských konferencí a základním ideovým rámcem pro volební program květnových voleb, což několikrát v televizních vstupech zaznělo od předsedy Topolánka, bylo poměrně zbytečné. I v závěru Lustigová opakovala, že konference byla málo konkrétní a těžko uchopitelná. Ekonom Michl, tolik postrádající čísla, dokonce pobavil svým prohlášením, že rovná dan či procentíčko daní sem nebo tam je mu šumafuk. Docela by mne zajímalo, co na jeho prohlášení říká zaměstnavatel, kterému procentíčko sem nebo tam, určitě šumafuk není.

Sobotní odpoledne převzal směnu ve studiu Václav Moravec. Lustigová si notovala s nezávislým politologem Burešem, který kvalitu dokumentu Vize 2020 hodnotil podle počtu stránek a ČSSD vítězila na plné čáře. Počet stránek převyšoval ODS o celých 40. Měla jsem radost, že Topolánek v jednom vstupu vysvětlil, kdo že je to Václav Dobrák, protože hrozilo reálné nebezpečí, že po něm ministr Pecina vyhlásí celostátní pátrání. Pochopitelně, že se mluvilo i o Pandurech, což byla jediná otázka našich vzdělaných novinářů na tiskové konferenci po skončení celé akce. Nikdo z těch dobrých kvalitních novinářů si nevzpomněl na skutečnost, že smlouvu za 20miliard na 192 Panduru podepsal poslední den ve svém úřadu ministr Paroubkovy vlády Karel Kuhnl. Ale to je omluvitelné. Jak by to měli vědět.  V novinách o tom tehdy byla jen malá zprávička na desáté straně.

Nedělní OVM s hosty Mirkem Topolánkem a Milošem Zemanem mě po dlouhé době upoutaly. Nebylo to jen tím, že Zeman zcela pregnantně odstavil Václava Moravce a nedovolil mu demagogicky stáčet debatu jinam, ale hlavně proto, že diskuse byla věcná a  mnohem více střetem idejí nežli osobních nevraživostí. Včerejší odpoledne rovněž naprosto jasně potvrdilo, že Václav Moravec v pokládání otázek není schopen žádné invence a jen trapně opakuje mediálně často užívaná klišé.

Proč byla debata tentokrát věcná? Protože, oponenti se navzájem respektovali, přestože spolu v názorech několikrát výrazně nesouhlasili. Proto byl včerejší diskusní pořad pro diváky přínosem. Měli možnost porovnat odlišné představy, které by přispěly k řešení některých ožehavých otázek, bez toho aby se oponenti navzájem obvinovali ze lží či se trumfovali v nejostřejších, nebo nejvtipnějších replikách. Musím přiznat, že Topolánkovi tato role nesmírně slušela a nic se nestane, když už z ní nikdy nevybočí.  I když chápu a věřím, že vůči Jiřímu Paroubkovi je to nad lidské síly. 
Dokonalým fiaskem pro Václava Moravce byla druhá část OVM, kde maloval obrázky, rozkrýval finanční toky, dokazoval neprůhlednost akciové společnosti  Haguess a s hrůzou v očích se zamýšlel nad akciemi na doručitele. Tuhle bublinu velmi rychle propíchnul pozvaný host profesor Dědič. Jak správně v některém ze svých minulých článku konstatoval pan Suchánek, i profesor Dědič potvrdil, že akcie na doručitele jsou zcela normální a změna zákona nic nevyřeší. Kdyby novináři měli alespoň elementární ekonomické znalosti, nemuseli na tento volební trhák socialistům vůbec skočit. Stejně tak finanční toky, kterými operoval Moravec, když bravurně přehazoval miliony z jedné hromady na druhou, se nedají rozkličovat, pokud k těmto částkám nemůžeme nahlédnout do příslušných smluv o plnění, konstatoval profesor Dědič s klidem a přehledem,  aby investigativního a  zmateného Moravce uvedl do reality.


Vizí jsem začínala, vizí končím. Ta moje je po včerejšku zřejmá z titulku dnešního příspěvku.