Korupce byla, je a bude - lze ji pouze omezit
Jiří Krejčí

Korupce (latinsky corrumpere = kazit, oslabit, znetvořit, podplatit) je zneužití postavení nebo funkce v politice, veřejné správě, hospodářství, k osobnímu prospěchu. Korumpovatelný je každý, kdo rozhoduje o cizím.

Při tažení proti korupci lidé často zapomínají na to hlavní - příčinu. Ta není skryta v samotném činu, ale v příležitosti, která dělá zloděje. Tou je možnost rozhodovat o cizím majetku a penězích. S každou korunou ve správě někoho jiného, než je její původní majitel, roste míra příležitosti a tím i reálné korupce. A tento fakt nikdo nikdy nezmění, ani kdyby vydal tisíce metodik, manuálů a pokynů. To se ovšem netýká jen veřejného sektoru a státních peněz.

Korupce v soukromém sektoru se vystkutuje v případě, když někdo rozhoduje o cizím majetku a penězích. I tam se při soutěžích o zakázky podplácí a kdo tvrdí, že se s tím nikdy ani v náznacích nesetkal, pravděpodobně nikdy nerozhodoval z pozice zaměstnance o výsledcích výběrového řízení na stavby, dodávky služeb nebo zboží. Pravdou však je, že v soukromém sektoru jsou ochranné mechanismy daleko propracovanější, protože přirozenou touhou a potřebou vlastníka peněz, o kterých je rozhodováno, je nenechat se oškubat.

Ovšem ve veřejném sektoru už tato síla vlastnictví reálně mizí. Skuteční vlastníci, tedy občané státu, mají možnost ovlivnit míru korupce jen v jednom jediném případě, a tím jsou volby.

Boj s korupcí si do svého programu dává téměř každá politická strana i vláda. Je to líbivé téma a občan na ně slyší. Přesto korupce nemizí. Objevují se další kauzy a ze společné kasy mizí další a další peníze. Důvod je prostý. Je jím příležitost. Dokud ta bude existovat, bude každý boj s korupcí jen pokryteckým postojem a zbytečnou ztrátou času volených a námi placených zástupců, ale i iluzí občanů.
Faktem je, že korupce nikdy úplně nevymizí, ale je možné ji omezit na nejnižší míru. Čím? Maximální svobodou jednotlivce v rozhodování o vlastních penězích, minimálními daněmi, administrativně štíhlým státem zbaveným nadbytečné regulační legislativy. Jedině v takovém případě může dojít k výraznému omezení korupce.

V neukotvené politické

V neukotvené politické situaci, kdy vznikají spousty stran s cílem uplatnit svoje zájmy je zásadní mít úderný tahák na voliče, jak se to povedlo lidem sdruženým do VV hitem "boje proti korupci". Ostatní strany, chtě, nechtě, se musely postavit čelem k tomuto neduhu, který výrazně irituje veřejnost. Přitom nejde o žádný výkyv rozrůstání, jak proti době předchozí, tak i ve srovnání se zahraničím. Dokonce v diktatuře proletariátu korupce zlidověla, široké vrstvy ji musely uplatňovat aby čelily nedostatku všeho zboží, služeb i v důsledku silné podřízenosti státní moci se spoustou razítek. Skutečný důsledek současné vrcholící kampaně ovšem není nikde zvlášť patrný . Ze zvýšené trestní odpovědnosti automaticky nevyplývá pokles korupce, přitom je nebezpečí z narušených relací se závažnými trestnými činy.

Autor má sice pravdu, ale ani

Autor má sice pravdu, ale ani tyhle články by se neměly často objevovat. Stejně jako nářky nad velkou mírou korupce i tohle konstatování je neproduktivní, nezmenší korupci naopak přispívá (byť asi v menší míře) k jejímu dalšímu šíření, neboť v lidech vyvolává přesvědčení, že úplatek je normální.
V té souvislosti je velice zajímavý výsledek průzkumu (STEK/MARK?), podle něhož každý sedmý lékař nepovažuje částku 15 000 Kč za úplatek. Tím to nekončí, jsou další, co se spokojí s menší částkou. Pozoruhodné! A cosi to vypovídá o morálce těchto lékařů.

___________________________________________________________________________________