Hašek kontra Sobotka
Stanislav Balík

LN 7. března 2011

Za čtrnáct dní již budeme tušit, ne-li přímo vědět, co je pravdy na zprávách o mocenské dohodě dvou nejvážnějších kandidátů na sociálnědemokratický předsednický trůn. Podle nich by se předsedou měl stát Bohuslav Sobotka; Michal Hašek pak prvním místopředsedou s tím, že by v předsednictvu měli „jeho lidé“ většinu.

Zdánlivě si není podle čeho vybrat. Oba jsou podobně staří/mladí – Haškovi bylo při listopadových událostech roku 1989 třináct let, Sobotkovi osmnáct. Pocházejí z jižní Moravy, byť vazba k regionu je v současnosti výraznější u Haška, krajského hejtmana. Prošli si komunální politikou, vstoupili do ní volbami v roce 1998; Hašek byl dokonce krátce starostou rodného Drásova. Oba se vystřídali v pozici předsedy stranického poslaneckého klubu.

Když se ale podíváme blíže, několik výraznějších rozdílů nalezneme. Sobotka je se stranou spjat od jejích samotných nových začátků v roce 1989, zatímco Hašek přichází až koncem devadesátých let. Jakkoli jejich vstupy do strany dělilo devět let, v devadesátých letech to byl celý věk. Sobotka vstoupil do strany, která neměla nic jistého a která si ještě dlouho hledala své místo na slunci; prožil vnitrostranické střety let 1992/1993, které vynesly vzhůru Miloše Zemana. Hašek přichází až do strany vládní.

Velmi rozdílná je míra jejich angažmá na vrcholné stranické politice. Sobotka je s ní spojen bez čtvrt roku deset let – v květnu 2001 se stal předsedou poslaneckého klubu, aby se za další rok stal jako ministr financí jednou z nejdůležitějších postav Špidlovy vlády. Po většinu z období 2002–2006, kdy sociálnědemokratická vláda vystřídala tři předsedy, byl jejím místopředsedou. Od jara 2005 do současnosti je statutárním místopředsedou strany, po odstoupení Stanislava Grosse v roce 2005 ji přes půl roku vedl, stejně jako o pět let později po pádu Jiřího Paroubka.

Michal Hašek oproti tomu dosud nikdy místopředsedou strany nebyl. Členem nejužšího vedení byl pouze skrze jiné funkce – po roce 2006 jako předseda poslaneckého klubu a posléze jako předseda asociace krajů. Přesto je s minulou politikou ČSSD spojen mnohem méně než jeho rival. Jakákoli slova o nutnosti změny politického stylu proto znějí věrohodněji od Haška.

Odpovědi na deset otázek Nedávno zformulovalo čtrnáct levicových intelektuálů deset důležitých otázek pro kandidáty na předsedu ČSSD. Pomineme-li, že z jejich samotné dikce bylo lze odvodit charakter očekávané odpovědi, z obsáhlých odpovědí obou hlavních kandidátů lze vyčíst hodně.

Obtížně se posuzuje upřímnost textu, přesto je Sobotkův text jaksi věrohodnější. Zdá se být skutečným odrazem jeho myšlení a politického přesvědčení. Zpětně vysvětluje jeho „špidlovské“ vládní angažmá – svět a politiku vidí obdobně jako jeho první premiér Vladimír Špidla.

Sobotka vychází ze svých odpovědí jako prvotřídní etatista, stát je pro něj vším. Nikoli odpovědnost jednotlivce – tu nezmiňuje vůbec. Slovo individualismus nalezneme jedinkrát, navíc ve spojení se slovem sobecký. Zato bezmála padesátkrát (na každé stránce v průměru třikrát) opakuje slovo neoliberalismus, který viní ze všeho. Málem snad i z dluhů, které nasekal jako ministr financí v čase hojnosti. Téměř nezmiňuje svobodu. Jako velký posun lze vnímat odmítnutí Blairovy třetí cesty či Schröderova nového středu – ty přitom byly při prvním polistopadovém vstupu socialistů do vlády brány jako velká inspirace. Za nejbližšího zahraničního partnera označuje vedle SPD Ficův Směr.

Hejtman Hašek sice po neoliberalismu rovněž několikrát plivne, nicméně působí to spíš jako povinný rituál. Rozhodně se neuzavírá spolupráci s některou z vládních stran, jako to ostentativně činí Sobotka. Jak odpovědi na deset otázek, tak Haškovo Desatero ČSSD nové generace působí mnohem spíš pragmaticky než ideově. Ne náhodou se za ním seřadili všichni hejtmani s výjimkou Davida Ratha, tři straničtí místopředsedové, stejně jako řada nových komunálních tváří ČSSD. Většina z nich přitom patří právě k pragmatikům moci. Za Sobotkou se oproti tomu sešikovali spíše straničtí ideologové.

Ano, každý z kandidátů představuje jiný pohled na politiku, i tu sociálnědemokratickou. Sobotka otevřeně prezentuje vůli k radikalitě, byť z něj tribun lidu schopný postavit se do jeho čela asi nikdy nebude. To by asi paradoxně mnohem lépe zvládl Hašek, tomu se to ale příčí. Prezentuje se jako realista schopný domluvy. Budou-li tito dva po sjezdu tvořit nejvyšší dvojici, čekají stranu dva roky vnitřního napětí, kdy jeden potáhne hot a druhý čehý. Ale třeba delegáti sjezdu objeví, podobně jako před časem v ODS, že mají tajné hlasovací právo, s nímž žádné předběžné dohody nic nezmůžou.

Kdybych si měl vybrat mezi

Kdybych si měl vybrat mezi těmito dvěma jihomoravskými mládenci, byl bych na rozpacích. Sobotka mi připadá jsko méně "vyčuraný". jeho politika odpovídá školometskému sucharovi, vycházející ze skálopevného horování pro dogmatické levicové názory a jak se jim trefně říkalo v době Pražského jara - "konzervy"-
Michal Hašek je více ohebný v názorech, dají se od něj očekávat i nestandartní postoje levicového politika. Tato účelová přizpůsobitelnost může ovšem být i v záporném gardu pro serióznost politiky. Přesto bych se raději přiklonil i přes nedůvěru k Haškovi.

___________________________________________________________________________________