U Agamemnonových v kuchyni by to autor asi nepoznal
Josef Mlejnek

Minulý pátek měla v pražském Divadle Na zábradlí premiéru hodně volná úprava díla antického dramatika Euripida Orestes - pod názvem Orestek, neboť se hned v úvodu ocitáme v době dětství hlavního hrdiny - patrně proto, abychom pak lépe pochopili následné vražedné děje. Autory úpravy jsou dramaturgyně Lucie Ferenzová a Jan Frič, jenž také inscenaci režíroval. Divadelní „zdnešňování“ klasických děl začalo zhruba před padesáti lety a chtělo tehdy diváky upozornit na nadčasovost otázek, jimiž žijí jejich hrdinové. Co však před půlstoletím znamenalo určitý průlom konvence, je dnes už dávno konvencí novou, nebezpečnou v tom, že mnohdy zjednodušuje nebo zastírá, byť často velmi zábavně, základní poslání díla.

Od vážného k nevážnému


Možná si za to tak trochu může i sám Euripides, máme-li věřit filozofu Nietzschemu, podle kterého dramatikovo pojetí divadla znamená odklon od nazírání tragické propasti světa k problémům lidského jedince, například vztahu, jaký má ke společenství, a s tím spojenou relativizaci závazných hodnot. Odtud je potom k relativizaci nebo přímo k rušení časových propastí jenom krůček.
Potomstvo mykénského krále Atrea není na Zábradlí snad ani rodina, ale přímo rodinka. Na scéně vidíme kromě pračky a boxu (možná mrazicího) také dvě vanožidle - na jedné z nich se sourozenci Orestek (Ivan Lupták) a Elektra (Natálie Řehořová) věnují nevinným dětským hrám, jejich sestřenice Hermiona (Natália Drabiščáková) má kolem boků záchranný kruh. „Mamka“ Klytaimestra (Kristina Maděričová) zkouší děti, jak umějí číst, zatímco tatík Agamemnon (Miloslav Mejzlík, jenž ztvárnil i roli Menelaa) mlátí o zem jako obuchem olbřímí chobotnicí a líčí také, jak z ní připravit invenční mňamku.
Od nevážných, shazujících poloh děj často přechází z mosta do prosta k vážným věcem - a zpět. Než například sourozenci řeznicky ubijí matku i s milcem, zvěstuje jí fingovanou zprávu o Orestově smrti třetí ze sourozenců, Pylades (Gabriela Pyšná) - v přestrojení za černožlutého messengera. A u předchozí vraždy si znavený královský otec těsně před smrtí slastně povzdechl: A teď si dám vanu!
Ladislav Hampl to měl ve druhé dvojroli (záletná Helena plus Aigistos) složitější - ohlas u diváků vyvolala především švihlá mondéna ve slušivém kostýmu, která však, zpívá-li, selhává při vyšších tónech. Zpěvné části, ale i zhudebněné texty patří spíše ke slabinám představení. Přecházení od vážného k nevážnému však nejlépe ve svých gestech zvládla Kristina Maděričová, a to i přes „handicap“ cíleně groteskního královského postrojení.

Hodnocení 70
Vyšlo 14. března v MFDnes.

___________________________________________________________________________________