Otřesené Japonsko, sjezd socanů, utopený Knut a jiné katastrofy
22.03. 2011
Petr Paulczynski
Tak jsem si dovolil na více než 14 dní vyrazit za hranice všedních dní, abych dal možnost regenerace svému zvolna chátrajícímu tělíčku. Zvolil jsem vzdálenou destinaci v indickém oceánu kousek pod rovníkem, kde internetový signál fungoval jednou týdně a to ještě bídně.
Díky tomuto faktu a tudíž nedostatku iritujících informací, jsem zregeneroval tak dokonale, že ukojení informačního hladu po návratu se mnou málem seklo.
Je neuvěřitelné, že v panenské přírodě bez televize, novin a internetu, za zvuků šumícího oceánu najednou zjistíte, že váš život je plný nesmyslných blbostí a dějů, které si člověk připouští víc než je zdrávo a které prostě k ničemu nepotřebujete. Vůbec vám nechybí ranní noviny či internet, nemluvě o nedělním extempore krále televizních publicistických paňáců Václava Moravce.
Neuvěřitelnější ovšem je, že stačí 18 hodin zpáteční cesty a jste v tom znovu až po uši. Po návratu jsem prolistoval někalikacentimetrový stoh novin a přelétl titulky.
Zděsil jsem se nad tragédií v Japonsku.
Zděsil jsem se nad humanitární akcí v Libyi kde v rámci vytvoření bezletové zóny podle komentářů bomby trefí jen padouchy (všechny) a civilistům se jistě nic nestane.
Zděsil jsem se nad výsledkem sjezdu socialistů v Brně, kde zvítězil defraudant poslaneckých náhrad. (Co taky čekat jiného od strany která již měla ve svém čele prohnaného šíbra z RáJe, koloťuka nebo autistu.)
Zděsil jsem se nad trapnou Jandákovsko-Landovskou přestřelkou nad Havlovým jistě geniálním dílkem Odcházení, financovaným mimo jiné naší-vaší-bakalovou ČT. (Na renomovaném filmovém serveru ČSFD.cz získalo Odcházení od recenzentů tristní hodnocení 36% a dostalo se tak na úroveň blížící se kategorii filmový odpad.)
Zděsil jsem se nad rozhodnutím soudu, který romskému gaunerovi snížil trest z 10 na 5 let, snad proto, že je to chudák vyloučená.
Zděsil jsem se nad šílenými nápady na generální stávku, protože se pár profesionálních odborářů rozhodlo, že všeliké výhody a benefity které mají v rámci šetření padnout stojí za to, abychom se vydali cestou do pekel. Kritika, negativismus, pesimismus a obavy z budoucnosti na mne koukají z každého druhého řádku.
A tak mi nakonec přišlo kromě těch Japonců líto jen chudáka slavného ledního medvěda Knuta, který už to má za sebou.
Všechno ostatní je jenom obyčejný hnus. Ani nevíte, s jakou chutí bych se vrátil do té divočiny, kde bych byl ušetřen naší upatlané každodenní současnosti. A tak nakonec aspoň nějaký ilustrativní obrázek, abyste viděli jak tam bylo a proč jsem tak znechucen.
Psáno pro blog.iDnes.cz
___________________________________________________________________________________
Trochu škodolibě bych dodal,
Trochu škodolibě bych dodal, k dokonalému zážitku už chybělo jen nějaké to tsunami.
Všude číhá nějaké to
Všude číhá nějaké to nebezpečí pro občany. V Tichomoří je to tsunami, v ČR zase potenciální vláda ČSSD+KSČ. Nevyberete si.