24.03.2011, Lidové noviny

Ekonomická krize, která zasáhla především euroamerický prostor, není severská sága, kterou strašíme malé děti. Je to tvrdá realita, kterou pociťuje řada evropských zemí výrazným snížením životní úrovně obyvatel, a ani dnes zdaleka není zažehnána. O tom svědčí i nedávné snížení ratingu Portugalska o dva stupně.

Stav veřejných financí a schopnost jejich konsolidace jsou velmi často ovlivněny pověstí dané země a její ekonomiky na finančních trzích. Česká republika se v několika posledních letech snaží provádět reformní politiku a z tohoto pohledu má relativně solidní pověst. Sestavení státního rozpočtu na letošní rok se schodkem o 80 miliard korun nižším proti původnímu stavu je pokračováním této snahy. Stačí si připomenout, že jen díky reformám v sociálním systému jsme v letech 2008–2010 ušetřili v sociálních mandatorních výdajích celkem 100 miliard korun. Dnes chceme pokračovat a dokončit reformy zahájené v minulém volebním období. Principy důchodové reformy byly založeny už v roce 2007 a v následujících dvou letech byly dokončeny nebo rozpracovány všechny tři její etapy. Už tehdy jsme říkali, že současný státem organizovaný průběžný systém je dlouhodobě finančně neudržitelný. Jasně jsme sdělovali lidem, že musí individuálně více spořit, aby v budoucnu dosáhli na slušné penze. Už tehdy jsme pracovali na vytvoření další možnosti individuálního spoření v soukromých penzijních fondech pod silným dozorem státu, což je v Evropě zcela běžný a funkční model zajištění na stáří. Kdo zná program ODS, nemůže být překvapen ani tím, že jsme nakonec zvolili princip dobrovolného spoření v těchto fondech. Prosazujeme principy svobodné volby, a povinné spoření, jakkoli je radikálnější, považujeme za celospolečensky hůře ospravedlnitelné.

Důchodovou reformu je nutné dokončit co nejdříve

Aktuálně je v České republice přes 1,6 milionu seniorů ve věku 65 a více let. V roce 2030 jich s vysokou pravděpodobností bude téměř o milion více a v roce 2050 dokonce o 1,6 milionu více, tedy dvojnásobek jejich současného počtu. Počet lidí v produktivním věku přitom bude mírně klesat. Výraznější zahraniční migrace nám nepomůže, a to ani krátkodobě, a už vůbec ne dlouhodobě (imigranti také stárnou a budou pobírat důchod). Pokud dnes přispívají na jeden u nás vyplácený důchod zhruba dva pracující, pak kolem roku 2050 by to při zachování současných poměrů byl pouze jeden pracující. Česká republika navíc bojuje s vlastními strukturálními deficity veřejných rozpočtů, především kvůli dopadům vnější ekonomické krize. Už dnes dosahuje schodek důchodového systému více než 30 miliard korun. To všechno jsou faktory, které nám ztěžují situaci. Proto důchodovou reformu musíme dokončit co nejdříve.

V této situaci se v médiích objevují odpůrci důchodové reformy, kterým je dobrý každý prostředek, jak zpochybnit nutnost jejího provedení. Jednou z nejvýraznějších mystifikací je údajná existence aktualizované prognózy demografického vývoje z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy autorů Tomáše Kučery a Borise Burcina. Podle ní prý u nás nebude v příštích desetiletích klesat podíl lidí v produktivním věku tak dramaticky, jak se dosud uvádělo.

Nejdříve se na ni odvolával bývalý expert Věcí veřejných na penzijní systém Pavel Rusý, jeho argumentaci převzala ČSSD. Dnes už se v médiích vydává tato prognóza pomalu za přelomovou záležitost. Nicméně celá tato konstrukce má jednu slabinu: žádná nová "revidovaná" prognóza neexistuje. Nejaktuálnější je Prognóza populačního vývoje České republiky na období 2008–2070, zveřejněná v první polovině roku 2010, od stejných autorů, kterou pro své návrhy využila druhá Bezděkova komise. Na tom se nic nemění. Tomáš Kučera, jeden z autorů údajné "nové" demografické prognózy, na kterou se pan Rusý odvolává, totiž tvrdí: "Podle našeho názoru se pan Rusý opírá o nekorektní uvedení zdroje a tím i nekorektní interpretaci hypotetických modelových výpočtů, které jsme na jeho vlastní žádost provedli v lednu letošního roku a které spočívaly pouze v přeskupení základních výsledků prognózy z roku 2010 do jim zadaných věkových kategorií." Jak sami autoři uvádějí, žádnou novější prognózu populačního vývoje nesestavovali. "Jsme přesvědčeni, že si toho pan Rusý je při svém vzdělání a orientaci v problematice plně vědom, a proto se musíme ohradit proti účelové dezinterpretaci výsledků naší práce," tvrdí autoři. Vůči panu Rusému se ohradil i člen NERV Vladimír Bezděk, který označil jeho argumentaci za slova na hranici omylu a lži. Fakt, že opozice používá ke kritice důchodové reformy neexistující "revidované" prognózy, bohužel k seriózní diskusi příliš nepřispívá. Měli bychom se reformami vážně a seriózně zabývat a přestat hledat mnohdy zástupné důvody, proč je nedělat. Hazardujeme tak s kvalitou života především budoucích generací. Buďme si toho vědomi.