manželský pár v Českých Budějovicích tak mohl žít, kdyby strážci pořádku dělali co měli. Ovšem za komunistů to bylo ještě horší, protože tehdejší VB byla nekritizovatelná.

Musím uznat, že pan jihočeský policejní ředitel se k problému postavil jako chlap a svého náměstka postavil mimo službu. Zároveň slíbil, že udělá všechno proto, aby Jihočechy policie v budoucnu lépe chránila. Vrah pronásledoval své oběti už několik měsíců, ovšem kompetentní úřady tomu nevěnovaly pozornost a o život tak přišli úžasní lidé, pro které nacházejí jejich blízcí stále jen ta nejkrásnější slova.

Je třeba poděkovat i médiím, která v tomto případě odvedla kus výborné práce. Už, jenom tím, že dala velký prostor synovi zavražděnému, který v otevřeném dopise vyzval ministerstva vnitra a spravedlnosti, aby celou kauzu důsledně přešetřili. A řekl, že jeho rodičům to bohužel už životy nevrátí, ale on nechce, aby kvůli selhání kompetentních míst takové tragédie neopakovaly.

Síla médií je obrovská, ovšem jen ve svobodné společnosti, kde je nepřípustná cenzura. Za komunistů bděl nad novinami, rozhlasem a televizí Úřad pro tisk a informace a jedním z tabu byla i kritika práce tehdejší policie – veřejné bezpečnosti. O jejim selhání se veřejnost informovat nesměla a já vím, že jich nebylo zrovna málo.

Kdysi v osmdesátých letech šel můj známý hlásit na jedno obvodní oddělení VB v Brně loupežné přepadení svého syna a službukonající příslušník mu na to řekl: „Pane, to máte těžké, cikánů je hodně, všichni vypadají stejně a my ho mezi nimi nechytneme,“ a odmítl se tím zabývat. A pro některé prostoduché jedince, kteří by mě chtěli obvinit z rasismu, zdůrazňuji, že to je autentický výrok, který jsem si nevymyslel. Takto se vylepšovaly statistiky zločinnosti a bezpečnost se zkrátka mnoha zločiny vůbec nezabývala. Další můj známý zase přišel na VB s tím, že mu ukradli auto a nějaký esenbák mu na to řekl, že ať přijde za tři hodiny, teď, že nemá čas. A takových výkonů veřejné bezpečnosti se dá doložit víc než dost.

Průšvih ovšem byl, že tenkrát se nedalo jít za novináři, aby o tom napsali. Chyběla veřejná kritika a tak si tenkrát policisté dělali, co chtěli. V médiích se pouze pěly ódy na to, jak jsou naši příslušníci VB úžasní a pomáhají lidem. I když tomu věřili jenom hlupáci.