Ochránce práv jako obžalovaný
Zdeněk Jemelík

V pondělí 28.března v 9:00 bude v největší soudní síni justičního paláce na Míčánkách v Praze 10 zahájeno trestní řízení, jaké se tam nedá sledovat každý den. Je neobvyklé osobou obžalovaného. Před trestním senátem stane John Bok, disident, osobní přítel Václava Havla, trojnásobný kandidát Václava Klause na funkci veřejného ochránce práv, zejména spoluzakladatel a dlouholetý předseda občanského sdružení Šalamoun-Spolek na podporu nezávislé justice v ČR, které již 16 let vede donkijotský zápas proti nepravostem  v trestním řízení. Je obžalován za jednání, kterého se měl dopustit v obvodu, v němž kdysi působil jako zastupitel a ještě dříve jako bezpečnostní poradce radního.

Měl spáchat zločin násilí proti úřední osobě (podrobnosti zde : http://www.spoleksalamoun.com/view.php?cisloclanku=2011032101), a to tak, že udeřil strážníka městské policie polootevřenou dlaní do tváře, způsobil mu pohmoždění měkkých částí obličeje a postižení vazivových tkání krku s následnou pracovní neschopností v trvání 42 dnů. Stalo se tak v průběhu konfliktu s hlídkou městské policie, která řešila dopravní přestupek řidiče. John Bok při procházce s pětiletým vnoučkem a dvěma psy na vodítku zaslechl úryvek hovoru jednoho ze strážníků s ženou, sedící ve vozidle na zadní sedačce a interpretoval jej jako vyhrožování.

Obžalovaný je obecně na strážníky městské policie „vysazený“. Vyčítá jim, že v obvodu jeho bydliště si nevšímají bohatých romských drogových dealerů, ale zato pronásledují nemajetné Romy, bezdomovce a feťáky, vesměs lidi, kteří se neumí bránit, a chovají se k nim hrubě. Proto se zastal postižené, přičemž se zřejmě projevoval s temperamentem sobě vlastním, používaje „květnatého“ slovníku. Podle jeho sdělení oslovený strážník mu začal tykat. Dále mu měl dát pokyn „mazej“ a píchat jej prstem do prsou, aby jej přiměl k odstoupení, čili dělal přesně ty věci, které John Bok nesnáší. Obžalovaný mu srazil ruku a odmítl prokázat se občanským průkazem (což neměl). Posléze jej strážník natlačil na zeď domu a podle Bokovy výpovědi jej udeřil do krajiny srdeční a začal jej škrtit. Tohoto počínání zanechal, až když se hlasitě rozplakal Bokův vnouček. Prý ale nezaznamenal přítomnost dvou běsnících psů u nohy obžalovaného.

Úloha soudu bude v této při obtížná a jeho nestrannost bude vystavena tvrdé zkoušce. Jedna strana určitě půjde od soudu nespokojena a bude si myslet, že se stala obětí nadržování. Soud skutečně popluje mezi Scyllou a Charybdou podezření, že nadržuje buď veřejnosti známé osobnosti nebo naopak žalobkyni, která je zjevně nakloněna strážníkům.

Soud bude muset především prokázat způsobem, jenž vylučuje pochybnosti, že John Bok skutečně strážníka udeřil. V tomto směru bude žaloba v převaze, protože obžalovaný stojí sám proti třem strážníkům. Dále bude nutné zjistit, zda je příčinná souvislost mezi strážníkovou dlouhou pracovní neschopností a políčkem. Zde přijdou ke slovu znalci.

Až ústavněprávní význam bude mít tento proces pro posouzení práva občana vystoupit proti orgánu veřejné moci, jenž uplatňuje svou pravomoc nad rámec zákonných oprávnění. Druhotnou bude otázka přiměřenosti použitých prostředků obou stran.

Stejně tak bude významné hodnocení vzájemného postavení stran sporu z hlediska práva a dobrých mravů. Byť je John Bok populární osobnost, z hlediska práva je stále jen soukromá osoba, čili řadový občan. Pomineme-li trestněprávní hodnocení, pak jeho chování lze posuzovat pouze z hlediska obecných zásad slušného chování, které nejsou nijak kodifikovány. Naproti tomu pravidla chování příslušníků ozbrojených sborů jsou upravena zákonem, v tomto případě §6 zák.č.553/1991 Sb. Soud by se neměl vyhnout úvaze, zda strážník nevybočil při řešení střetu s obžalovaným z rámce, vymezeného zákonem.

Soud si patrně všimne také poměru fyzických sil účastníků střetu, v němž měl věkem, výškou, hmotností a výcvikem strážník výraznou převahu nad 65letým Johnem Bokem, oslabeným vážnými zdravotními potížemi.

Lze očekávat, že žalobkyně se bude snažit ze všech sil ustát obžalobu, v jejímž nepřehlédnutelném detailu neúmyslně prozradila, jak si představuje povinnost státního zástupce zachovávat nestrannost vůči účastníkům řízení. Tím detailem je hodnocení svědecké výpovědi svědkyně M.P., která dle svého vyjádření náhodně přihlížela napadení Johna Boka strážníkem. Žalobkyně označila její výpověď za kuriozní, a to mimo jiné proto, že nikdo z přímých účastníků utkání si nebyl vědom její přítomnosti. Je ovšem otázka, jak si jí mohli všimnout, když ze tří profesionálů městské policie dva vůbec nevzali na vědomí běsnící psy, které držel obžalovaný na vodítku a třetí sice věděl, že tam nějací psi byli, ale nepamatuje si, zda je John Bok držel na vodítku, že zda byli puštěni volně. Lépe na tom byla v tomto ohledu přivolaná hlídka PČR: policistka jako jediná si všimla  dvou psů na vodítku a zapamatovala si, že jí vnouček Johna Boka žaloval, že strážník škrtil dědečka a vyhrožoval zastřelením psů. Její kolega ví pouze o jednom psu. 

V každém případě soudu přeji velkou dávku nestrannosti, neovlivnitelnosti a zdravého selského rozumu.

Upozorňuji čtenáře, že patřím k nejbližším přátelům a spolupracovníkům obžalovaného. Přesto jsem se snažil komentovat případ bez zaujetí a zejména jsem dle svého nejlepšího vědomí a svědomí ani náznakem nevyslovil představu, jaký rozsudek by měl soud vynést. Na věci mě zaujala především její neobvyklost a právní složitost jinak bagatelní kauzy.

Uložit

Uložit