HN 17.3.2011

Přírodní katastrofa v Japonsku nabízí vedle děsuplných záběrů prostor k nejrůznějším úvahám. Pohled na uvolněnou energii, která jako by přicházela z jiné dimenze, kde neplatí "naše" fyzikální zákony, nutně vyvolá jednoduchou otázku: Co kdyby se něco takového stalo v méně vyspělé zemi?

Představa důsledků apokalypsy podobné té japonské v jihovýchodní Asii či Indii - nebo nakonec na nepříliš vzdáleném čínském pobřeží - patří k těm, bez nichž se duševně zdravý člověk snadno obejde. Realita loňského Haiti či sedm let staré tsunami v Indickém oceánu se statisíci obětí k ilustraci bohatě postačí. Pro dokreslení rozměrů stačí dvě informace, které pod nánosem hrůzostrašných obrázků zkázy rychle zapadly - japonské zemětřesení bylo podle zveřejněných údajů až 700x silnější než to haitské. Současné odhady obětí v Japonsku jsou přitom o řád a násobek nižší. Ještě zajímavější pak je, že krátce před osudným zemětřesením zažila postižená oblast otřesy srovnatelné s těmi, které postihly právě Haiti v lednu 2010. Prakticky bez následků, bez jakéhokoliv mezinárodního ohlasu.

Unikátní místo člověka v přírodě

Co k výše uvedenému říká ekonomie? Historie lidstva je z určitého pohledu také historií snah člověka čelit silám, které nemá pod kontrolou a které jej více či méně ohrožují na zdraví či přímo životě. Člověk je sice součástí přírody - a mnohé katastrofy byly způsobeny tím, že se z ní pokoušel "uměle" vydělit -, ale jeho místo v ní je zcela unikátní, výjimečné. Člověk byl díky svým intelektuálním dovednostem - bez doložené konkurence ve známém vesmíru - jako jediný tvor schopen přírodní síly "systémově" využívat a z velké části i kontrolovat či, chceme-li, řídit. Díky tomu se dnešní průměrný příslušník lidského rodu dožívá násobně vyššího věku, než tomu bylo před několika staletími, délka i měřitelná kvalita jeho života se dramaticky posunuly. U ostatních přírodních druhů nic podobného či srovnatelného nesledujeme.

Přírodní hrozby a ekonomická vyspělost

Ekonomie tak vlastně zkoumá, jak úspěšně se člověk přizpůsobuje silám a vlivům, které nemá ve své moci. Již při prvním pohledu na globální rozložení ekonomické vyspělosti zjišťujeme, že se nejbohatší společnosti vyvinuly tam, kde jejich příslušníkům hrozilo ze strany přírody fatální nebezpečí právě v případě, že se na působení těchto sil dostatečně nepřipraví. Zdaleka to tak nebylo vždy - nejvyspělejší civilizace starověku se nacházely úplně jinde. Postupem času a působením dalších vlivů však vykrystalizovala dnešní realita, kdy platí přímá úměra mezi dosaženým ekonomickým růstem a schopností přežít nepříznivé působení vnějších, přírodních vlivů. Archeologové neustále objevují a zpřístupňují relikty rozsáhlých říší či celých civilizací, které kdysi dávno zlikvidovaly události typu zemětřesení, tsunami, pandemie atd. Příroda život umožňuje, ale také ohrožuje - člověk svou aktivitou, bezesporu i ekonomickou, přírodní zdroje přetváří, s cílem zajistit příslušníkům svého druhu život delší, kvalitnější a bezpečnější.

Toto triviální tvrzení je s růstem bohatství stále častěji zpochybňováno voláním po návratu k přírodě, trvale udržitelném rozvoji atd. Jako téměř vše má samozřejmě i ekonomický růst své stinné stránky. Iluzorní je však představa romantizujících, naivních snílků, kteří si idealizují život v sepětí s přírodou bez rušivých civilizačních vlivů. Takový život je příjemný pro turistu z vyspělého světa, který se do něj může vrátit či kdykoliv využít jeho vymožeností.