Kterak sociální demokraté pomohli komunistům k Vítěznému únoru 1948
Hynek Fajmon

Některé události je potřeba lidem připomínat stále dokola. Do této kategorie patří také tzv. vítězný únor 1948, který u nás vedl ke 41 let trvající vládě KSČ znamenající likvidaci svobody, demokracie a tržního hospodářství. V těchto dnech nás dělí od "vítězného února" již 62 let. S jeho důsledky se ale musíme vypořádávat dodnes. A pokud letos v parlamentních volbách zvítězí duo ČSSD a KSČ(M), tak se ještě možná dočkáme jeho pokračování. Není náhodou, že právě tyto dvě strany se v roce 1948 nejvíce zasloužily o nastolení bolševické diktatury u nás.

Současní sociální demokraté to neradi slyší, ale "vítězný únor 1948" mají na svědomí i oni, respektive jejich předchůdci v čele se Zdeňkem Fierlingerem a mnoha dalšími. Pokud se podíváme na to, co se v únoru 1948 odehrávalo, tak narazíme na zajímavé skutečnosti. Vláda vedená Klementem Gottwaldem od roku 1946 byla složena ze zástupců komunistů, sociálních demokratů, národních socialistů, lidovců, slovenských demokratů a nestranických osobností. Komunisté sice drželi v této vládě klíčové posty premiéra (Gottwald), ministra vnitra (Nosek), ministra zemědělství (Ďuřiš) atd., ale ve vládě neměli většinu. Většina byla tvořena nekomunistickými ministry řad ostatních stran a nestraníků.

Zabránit komunistům v úplném získání moci mohla tedy pouze a jedině spolupráce všech demokratických stran. Ta se ale právě v důsledku zcela fatálně chybného postupu sociálních demokratů a nestranických ministrů nekonala a to mělo pro další vývoj země zásadní význam. Šlo o známou demisi ministrů demokratických stran, která byla podána dne 20. února 1948 na protest proti jmenování komunistů do klíčových postů v rámci Sboru národní bezpečnosti (SNB). Tuto demisi podali ministři strany lidové, národněsocialistické a demokratické. K demisi se nepřipojili ministři za sociální demokracii, Jan Masaryk a "nestraník", ale ve skutečnosti tajný člen KSČ Ludvík Svoboda. Pokud by se bývali alespoň sociální demokraté k demisi připojili, tak by z Gottwaldovy vlády odešla nadpoloviční většina ministrů a vláda by dle tehdejší ústavy padla.

To, že sociální demokraté demisi nepodali, umožnilo Gottwaldovi tvrdit, že vláda dál funguje. S pomocí masových pouličních demonstrací a s podporou nelegálních stranických ozbrojených "lidových milicí" potom Gottwald donutil nemocného prezidenta Beneše k doplnění vlády lidmi zcela oddanými komunistům. Během několika dní se komunistům podařilo získat úplnou moc ve státě. Potom už následovaly jen samé smutné události: 1. začátkem března byl nalezen v Černínském paláci mrtvý ministr zahraničí Jan Masaryk, 2. v květnu odešel z funkce prezidenta Edvard Beneš a nahradil jej komunista Gottwald, 3. krátce poté byly zřízeny první tábory nucených prací a začal teror vůči všem, kteří s komunisty nesouhlasili. 4. Vrcholem triumfu československé levice byl slučovací sjezd KSČ a ČSSD a "volby" s jednotnou kandidátkou Národní fronty ovládanou komunisty.

Ano, existovali i sociální demokraté, kteří se komunistům vzepřeli, těch ale bylo málo a jejich vliv postupně upadal pod náporem komunistických represí. Klíčové bylo selhání vedení této strany v únoru 1948. V praxi naší sociální demokracie tedy máme dodnes jak proud prokomunistický, tak také proud, který s komunisty spolupracovat příliš nechce. I dnes stojíme před stejnou otázkou jako v roce 1948. Jde o to, který z těchto proudů vyhraje. Pro budoucnost naší země to bude mít stejný význam jako tehdy. Možná si ale voliči opakování této tragédie přát nebudou. Podmínkou k tomu je ale to, aby tyto dvě strany získaly dohromady méně než 100 mandátů v Poslanecké sněmovně. Jen tak budeme mít jistotu, že se to opět nezvrtne.

Historie se opakuje, jednou

Historie se opakuje, jednou jako tragédie, podruhé jako fraška.

Komunistům v únoru 1948 pomohla k moci i obrovská blbost pravicových politiků, kteří nejprve v touze po moci díky "Národní frontě" zlikvidovali možnou konkurenci (agrárníky, živnostníky, atd.) a pak spoléhali na to, že se jejich obstrukcí někdo lekne nebo že je někdo podrží.

V době kdy komunisté manipulovali s veřejným míněním a připravovali ozbrojený puč, význační pravicoví politici jeli hodovat na vepřové hody. Beneš je nepodržel a Masaryk se dal ke komunistům.

Dneska je pravice na tom zcela obdobně.

Ty žabomyší války pravicových

Ty žabomyší války pravicových stran a straniček jsou dílem ďábla.Pokud totiž platí,že všichni ti předsedové tvrdí,že jim jde o blaho státu,tak je to strašná lež.Kdyby to byla pravda,tak by se netřepali na koryta a podpořili by největší stranu,kterou je zatím ODS a to jak s Topolánkem,tak třeba i bez něj.Copak nikdo z nich nevidí,jak se jim(nám)ta rudá pakáž směje?To jim jsou ty koryta důležitější než demokracie a svoboda?Nač jím budou koryta,když nám tady opět budou vládnout rudooranžoví Paroubkové,Rathové a Filipové?Copak ještě nepochopili,že toto bratrstvo rudé pracky jim ty koryta nikdy nedají?Ať je to jak chce,ale když vím,že je tu jen jedna pravicová strana,nebo maximálně dvě,tak musí jít všechny své "touhy" bokem.Johnové,Machové a další jsou buď hloupé naivky,nebo najatí agenti KSČMČSSD.Jinak si to nedovedu představit.Proto jsem byl a vždy budu pro většinový systém.Vítěz má na své reje celé 4 roky a je jen na něm,jak s tím časem a odpovědností naloží.Pak dojde k zúčtování a odměna.Voliči jim dají najevo,jak si po celou dobu vedli.Každá koalice je totiž krokem vedle.

Navíc, i když bude mít rudý

Navíc, i když bude mít rudý xindl méně než sto mandátů a pravicové strany nebudou tahat za společný konec pomyslného provazu a povedou žabomyší války, bolševik se vždycky sjednotí a prosadí rudé změny. Že to umí dokonale, nemusí snad nikomu dokazovat. Pardon, jsou tací, kterým to dokazovat musí. Pořád a nafurt.

Vážený karuzo, vámi nastíněný

Vážený karuzo, vámi nastíněný cénář je velmi pravděpodobný V české politici střet ideí, vizí, služba vlasti a kontinuita v zahraniční politice byl nahrazen bojem za stojedničku. Kdo ji pánové má, ten prakticky tvoří a prosadí každý zákon a vládne parlamentem. Ta oficielní vláda se musí přizpůsobit a podřídit. Horší a docela reálná hrozba je stodvacítka. Tam už tato parta, která se může vytvořit ad hoc získá ABSOLUTNÍ MOC ve státě. Ústavní většinou může zrušit instituce , presidenta, Ústavní soud a tato junta ovládne veškeré dění v zemi. Volební odhady ukazují, že toto nebezpečí nelze zcela vyloučit. Nehledě k tomu , že to málo, co by ještě chybělo, se dá za mrzký groš koupit. No nekup to.

___________________________________________________________________________________