Víte co je to škodovka na vrcholu kopce? Zázrak. Vtipy na účet českého vozu se bavila ještě před dvaceti lety celá západní Evropa. Je pravdou, že se sem také od nás dováželi, ovšem jejich jedinou výhodou byla mimořádně nízká cena. Tak například v osmdesátých letech stála Škoda 120 v tehdejším západním Německu kolem 7000 DM, což byly tamní tehdejší necelé tři průměrné platy. Po zastaralých autech typu Škoda 105 a 120 přišla boleslavská automobilka na trh v roce 1988 se značkou Škoda Favorit, která byla s motorem vpředu a náhonem na přední kola koncepčně moderně řešena, jenomže továrna se při jeho vývoji silně zadlužila a už neměla peníze na další modernizaci. A tak například motorově to bylo pořád nic moc. Nicméně Favorit okouzlil tehdejšího šéfa německého Volkswagenu Carl Horsta Hahna. Pravdou však je, že technici, kteří si toto auto později důkladně prohlédli, už tak nadšeni nebyli a jedním z prvních zásahů do výroby po převzetí továrny Němci bylo už proslulých 394 vylepšení na Favoritu, která z něho udělala celkem kvalitní stroj.

Na začátku devadesátých let byla situace ve Škodovce tristní, miliardové dluhy, nezkušené vedení a slabá auta. To, že české vozy nestačí na silnou evropskou konkurenci si uvědomovali dokonce i někteří chytřejší komunisté, kteří už před listopadem sondovali možnost vstupu silného zahraničního partnera. Je ovšem otázkou, jestli by to omezení straničtí vůdci typu Bilak, Jakeš, Fojtík atd. dovolili.

Normálním myslícím lidem bylo jasné, že to bez nějaké silné cizí značky nepůjde. Volba nakonec padla na Volkswagen, který v závěrečném rozstřelu zvítězil nad Renaultem. To bylo dobře, už jen proto, že Němci na rozdíl od Francouzů zachovali značku a vybudovali v Mladé Boleslavi moderní výzkumné a vývojové centrum. Německý výrobce zde investoval desítky miliard korun, které umožnily výrobu špičkových značek aut na evropské úrovni, jež se prosazují i v těžké konkurenci na mezinárodních trzích. Je jasné, že bez takové silné firmy, by si škodovka mohla o nynějším mezinárodním věhlasu jenom zdát. Stačí si jenom porovnat výrobu za komunistů, která činila maximálně něco přes dvě stě tisíc vozů ročně oproti současným více než tři čtvrtě milionu aut značky Škoda, které sjely z výrobních pásů v loňském roce.

Námitky některých pseudovlastenců, že jsme údajně prodali cizákům rodinné stříbro jsou směšné a zralé na Bohnice současně. Zdejším dělníkům, jejichž průměrný letos překročí hranici třiceti tisíc korun měsíčně, je úplně jedno kdo je zaměstnává, důležité je, že si vydělávají slušné peníze. Privatizaci škodovky určitě patří k nejlepším v polistopadové éře.