V malém severočeském městě byl brutálně přepaden téměř k smrti ubit a znásilněn dvěma romskými násilníky třináctiletý Patrik. Já jsem neslyšel stoupence lidských práv, romské iniciativy a další, že by proti tomuto romskému rasismu protestovali. Přitom i Vrchní soud v Praze v pravomocném rozsudku uznal, že za napadením bílého chlapce byla i rasová nenávist.

Petr Uhl přitom tak rád tepe do českého rasismu. Jenomže když k něčemu dojde v opačném gardu, je tento guru českého trockismu zticha. Takový přístup je ovšem živnou půdou pro skutečné extrémisty, jež využijí oprávněné naštvanosti lidí, kteří mají dojem, že se násilníkům měří dvojím metrem. Jinak těm z Vítkova a jinak těm z Krupky. A pak to dopadne tak, že lidé v Janově ukrývají protiromské demonstranty před policii. Ovšem Janovští si nezaslouží odsouzení za rasismus, oni pouze mají dojem, že jejich problémy s nepřizpůsobivými sousedy z řad romského etnika se nikdo nezabývá.

Nedávno vyšel v časopise Reflex vynikající rozhovor s maďarským romským vajdou Atilou Lakatosem, který proslul výrokem, že deset z deseti zlodějů jsou cikáni, a že to všichni vědí a on je od toho, aby to změnil. To jsou zlatá slova. Řešením není to, že budeme přehlížet problémy a když někdo řekne, že maďarské zlodějské romské gangy plundrují rakouské pohraničí, tak ho šmahem označíme za rasistu, přičemž je to pravda.

Vajda Lakatos také řekl, že Maďaři nejsou ve své většině rasisté, a že čtyři idioti, kteří jsou nyní v této zemi souzeni za vraždu šesti Romů jsou zvířata, která chtěla zabíjet Romy, ale nepatří k většině Maďarů. Podobně je tomu i s Čechy, kteří rovněž nevyznávají rasovou nenávist, a když v průzkumu veřejného mínění vyjde najevo, že tři čtvrtiny z nich nemají rádi Romy, není to kvůli rasismu, ale způsobu života jisté části romské komunity, který majorita nehodlá akceptovat. Na druhé straně Češi nemají žádném problémy třeba s Vietnamci, což je důkazem, že nejsou rasisty.

A na závěr s nelze neztotožnit s dalšími Lakatasovými slovy, že to, že o problému nebudeme mluvit, neznamená, že neexistuje. Čili měřme všem stejným metrem, otevřeně mluvme o problémech, které nás trápí, a hledejme řešení. To je ten správný lék proti rasismu.