Revue Politika 4/2011

Na vládou připravovanou důchodovou reformu se lze dívat z různých úhlů pohledu. Bohužel se příliš nehovoří o tom, jaké efekty může přinést možnost opt-outu do kapitálového pilíře, tedy vyvedení tří procent ze sociálního pojištění, které jsou dnes v průběžném systému, a zároveň jejich posílení o další dvě procenta z kapsy každého, kdo se pro opt-out rozhodne.

Česká ekonomika je z hlediska získávání financí značně podkapitalizovaná. Pražská burza obchoduje pouze s pár tituly a banky se více než investování věnují získávání peněz z bankovních poplatků (pokud už skutečně investují, pak konzervativně do již osvědčených oborů podnikání a jednotlivých firem). To, co skutečně chybí, jsou silní kolektivní investoři, kteří by se nebáli investovat do moderních technologií, a to i za cenu určitého, byť vyváženého rizika. Přitom zde existuje jeden zásadní zdroj, v němž peníze leží bez užitku ladem a pouze z nich ukrajuje inflace. Ano, jsou to peníze v současném průběžném systému.

Stát pochopitelně nemůže s penězi na důchody podnikat, což výrazně omezuje možnost jakéhokoli nakládání se stamiliardami určenými na důchodové zabezpečení. Vládní verze důchodové reformy, byť jakkoli diskutabilní, ale přináší šanci, aby se alespoň část financí na důchody převedla do soukromých fondů, a zapojila se tak do investičních možností. V zemích, kde existují silné soukromé penzijní fondy, se tyto instituce staly významnou částí národní ekonomiky, ba jsou dokonce jedněmi z největších institucionálních investorů. Pokud se koaliční vládě podaří představenou penzijní reformu prosadit, mohou se stát fondy tolik potřebnou manou, která se bude snášet na domácí ekonomiku.

Existuje celá řada oborů, které se bez účasti institucionálních investorů neobejdou. Často jde o obory s vysokou přidanou hodnotou, například výzkum a zavádění nejmodernějších technologií. Nedostatek kapitálu však jejich rozvoj de facto blokuje. Právě investice penzijních fondů by jim mohly dodat tolik potřebný stimul. Hospodářská základna stále spíše připomíná dobu klasické industriální společnosti. Co nám chybí, jsou náročná odvětví s vysokou přidanou hodnotou, taková, která by zvýšila produktivitu práce a umožnila české ekonomice stát se skutečně konkurenceschopnou v celoevropském i celosvětovém srovnání. Stát sice může stimulovat základní vědecký a technologický výzkum, nemůže si však uzurpovat roli významného institucionálního investora. Takovou roli mohou sehrát právě penzijní fondy: mohou se stát významným doplňkem dosud neuspokojivého vývoje kapitálového trhu. A díky jejich investicím získají prostředky na důchod nejen účastníci systému, ale zbohatne celá společnost.

V této souvislosti je potřeba zmínit ještě jeden pozitivní efekt, který účast v penzijních fondech jednotlivým účastníkům přinese. Penzijní fondy se mohou stát tím, čím se mohly stát investiční fondy vzniklé z kupónové privatizace. Tedy možností každého občana spolupodílet se svými úsporami na kapitálovém trhu. Tehdejší pokus nevyšel, mimo jiné i kvůli neefektivní regulaci tehdejších investičních fondů. Dnes jsme v kvalitativně zcela odlišném právním prostředí: regulatorní mechanismy zde fungují zcela standardně. Regulace jednotlivých způsobů investování by zároveň měla vyloučit směřování peněz do těch nejrizikovějších oblastí, jako jsou různé finanční deriváty či balíčky, které mohou obsahovat nejrůznější toxická aktiva. O to více peněz zbude na skutečně smysluplné investice. Povinnost setrvat v kapitálovém pilíři navíc zajistí vyšší odolnost ekonomiky a potažmo jednotlivých oborů nebo firem vůči nejrůznějším externím nárazům, ať již vůči hospodářskému cyklu či nejrůznějším spekulativním útokům. Ztížení možnosti stahovat peníze z oběhu v průběhu hospodářské recese tak může zabránit prohlubování jejích negativních účinků.

Samozřejmě, že nikdy nelze zcela odstranit veškerá rizika, ale takový je už sám život. Určitým rizikem je ostatně i průběžný systém, jak se ukázalo ve chvíli, kdy krize dramaticky ztenčila výběr sociálního pojištění. Pro konzervativní účastníky kapitálového pilíře bude připraven program státních dluhopisů. Občané, kteří se rozhodnou spořit si na své stáří právě takto, se skrze penzijní fondy svým způsobem stanou akcionáři státu. Budou mít tedy eminentní zájem na tom, aby politická reprezentace zodpovědně přistupovala k veřejným financím - a stejně tak začnou hodnotit i jednotlivá politická rozhodnutí. Celkově to může přinést nejenom ekonomické dopady, ale i dosud netušené důsledky pro stávající politickou mapu České republiky.