Co v plagiátorské aféře Jany Šorfové dosud nezaznělo: projekty Národní galerie a GASKu – podobnost vskutku náhodná?
Jana Dědečková

     Nejen výběrová řízení na generálního ředitele Národní galerie v Praze bývají – řekněme – poněkud nestandardní. Také  Galerie Středočeského kraje, známá dnes spíše jako GASK, měla před několika měsíci smůlu. Protože jsem se tomuto tématu nevěnovala zdaleka tak pečlivě, jako Národní galerii v Praze, dovolte mi nejprve malou rekapitulaci.

     Víc než diskrétním způsobem vypsal středočeský hejtman David Rath 21. prosince 2010 na webových stránkách svého úřadu konkurz na ředitele či ředitelku GASKu. Uzávěrka přihlášek byla za pouhé tři týdny, 11. ledna 2011. Už 18. ledna 2011 pak zasedala výběrová komise, v níž vedle dvou zástupců krajského úřadu a dosavadního ředitele GASKU Jana Třeštíka, který vzápětí vyvolal pozornost veřejnosti svou pašeráckou kauzou, (ZDE a ZDE) usedli renomovaní historici umění Milena Bartlová, Jiří Fajt a Karel Srp. O další necelé dva týdny později, 31. ledna 2011 byla na základě rozhodnutí této výběrové komise jmenována ředitelkou GASKu Jana Šorfová. Pochybnosti o regulérnosti konkurzu sice zazněly takřka vzápětí, ale pak na dva měsíce ustaly. Zdálo se, že navzdory zneužití GASKu Janem Třeštíkem při pokusu o nelegální vývoz slavného obrazu Pabla Picassa zažije tato galerie po výměně osob v ředitelském křesle a po definitivním odpískání nejprve rok propagované a později stále více zpochybňované výstavy Damiena Hirsta chvíli klidu. Nestalo se tak.

     Jana Šorfová se ve funkci ředitelky GASKu neuvedla šťastným způsobem. V odpovědích na otázky novinářů od počátku nechtíc dokládala, že k výkonu podobné funkce postrádá odbornou kvalifikaci. V polovině dubna pak vypukl velký skandál, když se ukázalo, že minimálně dvě třetiny svého projektu doslova opsala od paní Moniky Burian, přesně řečeno z jejího projektu pro výběrové řízení na generálního ředitele Národní galerie v Praze na jaře 2010. Podrobný průběh celé aféry lze dobře sledovat na stránkách Artalk.cz (ZDE). Redakce Artalku odvedla velmi dobrou práci, když zveřejnila jasné důkazy plagiátorství Jany Šorfové, ale přesto jeden důležitý moment celé kauzy nechala zcela bez povšimnutí, dost možná proto, že prof. Milena Bartlová je už několik měsíců stálou přispěvatelkou Artalku. Naskýtá se totiž otázka, jak je možné, že si nikdo z členů komise evidentního plagiátorství v projektu Jany Šorfové nevšiml?

     Sluší se podotknout, že prof. Milena Bartlová byla v průběhu pouhých deseti měsíců členkou hned dvou výběrových komisí: v dubnu loňského roku komise, která měla vybrat generálního ředitele Národní galerie v Praze, a letos v lednu komise, která vybrala do čela GASKu Janu Šorfovou. V první komisi se zasazovala o zvolení Jiřího Fajta, v té druhé přinejmenším svou pasivitou umožnila zvolení Jany Šorfové. Přitom jí, pokud plnila své povinnosti členky obou výběrových komisí řádně, nemohla uniknout do očí bijící podobnost obou dokumentů, projektu Moniky Burian pro Národní galerii a vize Jany Šorfové pro GASK. V takovém případě bylo její profesionální povinností na tuto podobnost okamžitě upozornit, protože takto evidentní podezření z plagiátorství by mělo automaticky vylučovat z výběrového řízení jakéhokoliv uchazeče o podobnou funkci. Prof. Bartlová však mlčela a volbu umožnila, aniž by se třeba manifestačně vzdala členství ve výběrové komisi. Udělala to záměrně?

     Nyní přichází chvíle, kdy se musím Mileny Bartlové zastat. Hluboce pochybuji o tom, že si podobnosti obou dokumentů všimla. Prof. Bartlová podle mého soudu pravděpodobně nepojala žádné podezření, že by koncepce Jany Šorfové mohla být plagiátem. V obou případech se totiž jednalo o manažerským metajazykem přesycené texty, které ji po odborné stránce nemohly ničím zaujmout. Na jejich nápadnou vzájemnou podobnost navíc zřejmě nepřišla ještě z jiného důvodu. V konkurzu na pozici generálního ředitele Národní galerie o tři čtvrtě roku dříve byla paní Burian naprostým outsiderem, tak proč by někdo její projekt četl? Jméno vítěze bylo tehdy dáno předem a zatěžovat se čtením projektů ostatních by zjevně bylo jen ztrátou času. I nyní – protože při uplatnění čistě profesionálních kritérií by Milena Bartlová patrně svůj hlas uchazečce typu Jany Šorfové pro podobnou pozici nedala – šlo nikoliv o skutečné výběrové řízení, ale pouze o zastírací manévr, který měl zřejmě dodat zdání legitimity uchazečce již vybrané jindy a jinde. Proto bylo z hlediska zasvěcených členů komise zbytečné její projekt číst.

     Neúcta ke koncepční práci uchazečů, naprosté ignorování obsahu projektů a evidentní porušení základních pravidel nestranného výběru provázely loňskou frašku s pokusem o výběr vhodného kandidáta na generálního ředitele Národní galerie v Praze od samého počátku.  V této souvislosti stojí za připomenutí výmluvný výrok, jímž Michal Stehlík, děkan Filozofické fakulty UK v Praze, předseda loňské a (kupodivu!)  též člen letošní výběrové komise v opakovaném konkurzu na generálního ředitele Národní galerie v Praze ještě před loňským zasedáním této komise banalizoval význam projektů a vizí: „Rozhodující není jenom dobrá koncepce, ale také síla osobnosti, která ji předkládá.“   Psala jsem o tom 15. dubna loňského roku hned v prvním z článků, které jsem této kauze věnovala (ZDE). Teprve po zveřejnění relevantních projektů na stránkách Uměleckohistorické společnosti (ZDE) ovšem vyšlo najevo, že si už tehdy děkan Stehlík, který patrně projekty alespoň zběžně prolistoval, uvědomoval některé problematické stránky loňské vize Jiřího Fajta. Evidentně ho zaskočila skutečnost, že Fajtova koncepce nebyla kvalitou srovnatelná s některými dalšími projekty. Proto se zřejmě cítil nucen říci, že na projektech vlastně až tolik nezáleží.

     Nutno dodat, že se tehdy děkan Stehlík hluboce mýlil. V případě Národní galerie v Praze spočívá rozumné řešení právě v dobrém strategickém rozhodnutí, které nemůže žádný kandidát ani ředitel Národní galerie učinit o své újmě. Jde o zásadní koncepční rozhodnutí, které musí padnout na úrovni ministerstva kultury a možná i vlády. Pokud se tak nestane, bude jak současné, tak každé další výběrové řízení na generálního ředitele Národní galerie bez ohledu na výsledek opět jen zdrojem dalších komplikací pro kteréhokoliv ministra kultury České republiky. Problém totiž v tomto případě nespočívá ani tak ve výběru vhodné osobnosti, jako v charakteru instituce, kterou by měla řídit. O tom však až příště.

Žádný projekt jsem dosud

Žádný projekt jsem dosud nepsal, ale jeden jsem musel z titulu mé funkce přečíst a prostudovat. Pak jsem si na webu našel jiný takový projekt z opačného konce republiky a zjistil jsem, že je formulačně velice podobný ("manažerským metajazykem přesycené texty"). Ale nepřipadá mi to škodlivé. Je-li podobný (až shodný) cíl - vymámit prachy z nějaké státní, popř. EUropské instituce, proč by nemohly být použity shodné prostředky? ////

Obecněji: je v zadání a v požadavcích na vypracování projektu zmíněn požadavek originality? A pokud ano, jakou má váhu? A jaké nároky jsou kladeny na posuzovatele projektu - mají znát všechny dosud vypracované projekty, aby mohli onu originalitu kvalifikovaně posoudit? ////

Někdy těžko, opravdu těžko se

Někdy těžko, opravdu těžko se hledají důvody, jak vyjádřit skepsi k obsahu článku, ale pan Kocourek se za ta léta natolik v remcalství a kritikách za každou cenu zdokonalil, že vždy něco vyšťourá. Např. když omlouvá plagiátorství v případech, kdy nebyl nastolen požadavek originality. Jinak kvalita diskuze na V. se zlepšila odchodem claye, Jindry, Mariana, Kajana ap. To takový pan Kocourek je přijatelnější a i ten Medvěd se utáhne i s jeho hodnotnou lyrikou, nad kterou by bledl závistí i V. Nezval.

Off topic: kvalita

Off topic: kvalita registrované diskuse?

Vážená paní J.D., naše vzácná hostitelko,
kterak jste spokojena s kvalitou (nebo "kvalitou"?) diskuse a komentátorů na vašem serveru po zavedení registrace? Dostala se, nebo alespoň směřuje, úroveň komentářů a komentátorů tam, kde ji chcete mít?

Popisované zapadá vděčně do

Popisované zapadá vděčně do celkového rámce reálného fungování celé této legrační společnosti. V ostatních oborech je to podobné. Je to ale celkem jedno, jen vydržet do 20. prosince 2012.

Jen abyste nebyl tři dny

Jen abyste nebyl tři dny zklamanej, že se nic neděje ;-) :-D

Uložit

Uložit