Padlo poslední omezení EU
Dušan Šrámek

Revue Politika 5/2011

Letošní první máj byl jako svátek práce přelomový. Po sedmi letech od našeho vstupu do Evropské unie konečně padla poslední bariéra, která doposud bránila plné liberalizaci a otevření pracovního trhu. Sedmileté přechodné období, které si v roce 2004 vydupalo Německo a Rakousko, bylo skvrnou na pověsti EU coby prostoru s volným pohybem zboží, služeb, kapitálu - a práce.

Oba sousední státy využily přechodného období beze zbytku, přestože řada jiných evropských zemí ho zrušila již po dvou letech. Úplné otevření německého a rakouského pracovního trhu má ovšem dnes už spíše jen symbolický význam. Pryč jsou doby, kdy tato výjimka kalila vzájemné bilaterální vztahy a vzbuzovala emoce na obou stranách hranic. Například podle měsíc starého oficiálního stanoviska německého ministerstva hospodářství je důležité, „abychom optimálně využili evropský potenciál odborných sil a odstranili překážky volnému pohybu v Evropě". Jde o jasný signál, že pohledy na věc se i za našimi hranicemi významně změnily.

Navzdory tomu se ale podle průzkumu veřejného mínění úplné liberalizace obává celých 75 % Němců. A to i přesto, že co se týče reálných dopadů, nepředstavuje tento krok žádný velký zlom. Dohromady pracuje na německém trhu již nyní zhruba 600 000 občanů z „nových" zemí (díky některým ústupkům daným nedostatkem určitých profesí především v příhraničních oblastech). Podle dostupných informací pracovalo v Německu na konci roku 2009 přes 14 000 občanů ČR, převážně ve stavebnictví, strojírenství, v turistickém ruchu, ve zdravotnictví, v zemědělství, v obchodu a administrativě, Rakousku je to kolem 5 000 lidí. Naprostá většina těch, kteří chtěli v té či oné zemi pracovat, tam už je. (V Česku aktuálně pracují asi 3000 Němců.)

Od roku 2004 se postupně otevíraly pracovní trhy všech evropských zemí a migrační potenciál ČR byl v tomto směru do značné míry vyčerpán. Spolu s Maďarskem a Slovinskem patří Česká republika z hlediska pracovní migrace k nejkonzervativnějším zemím. Jediné, čeho dnes mohou Němci i Rakušané litovat, je, že kvůli svým fobiím přišli o nejaktivnější zaměstnance, kteří mezitím své pracovní dovednosti nabídli v jiných evropských státech, především ve Velké Británii.

Praktickým důsledkem pro rakouské a německé zaměstnavatele bude zrušení povinnosti žádat pro české zaměstnance o pracovní povolení. Pracovní poměr by měl být pouze dvoustrannou dohodou mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, samozřejmě při dodržení všech mzdových a pracovních předpisů na základě kolektivních smluv. Usnadnění bude konec přechodného období znamenat i pro české firmy a podnikatele - v Německu a Rakousku budou moci nově realizovat zakázky i v dosud „zapovězených" oborech, především ve stavebnictví.

Při analýze situace nelze zapomínat na to, že německý pracovní trh prošel po rozšíření EU v roce 2004 významnými reformami, které prosadila vláda kancléře Gerharda Schrodera. Kuriózně to byla právě levicová, rudozelená koalice, která položila základy dnešnímu druhému německému „zázraku". Základním cílem reforem bylo zlikvidovat především dlouhodobou nezaměstnanost, která se u některých sociálních skupin doslova začala dědit. I když německý sociální systém zůstal i po reformách dostatečně štědrý, řada jeho parametrů se změnila. Začal být méně zajímavý pro ty, kteří si uvykli žít pouze z podpory v nezaměstnanosti, aniž by se sami aktivně snažili hledat práci. Dnes musí uchazeč o státní podporu doložit, že je pro něj sehnat práci nemožné. Liberalizace se dotkla i firem, pro které se najednou stalo přijímání a propouštění zaměstnanců jednodušším. V době zavádění reforem se stalo Německo svědkem bouřlivých stotisícových demonstrací a reformy nakonec stály kancléře politickou kariéru. Jejich pozitivum je ale evidentní. Jestliže v roce 2005 se pohybovala nezaměstnanost okolo deseti procent, a mezi mladými lidmi do pětadvaceti let dosahovala dokonce patnácti procent, o dva roky později to bylo již pouhých sedm procent. Během reforem poklesla především dlouhodobá nezaměstnanost. Německý pracovní trh se stal natolik flexibilním, že se jej nedotkla ani krize, která vypukla v roce 2008. Letos v únoru činila nezaměstnanost pouhých 6,3 %.

Především díky reformám pracovního trhu patří dnešní Německo k tahounům evropské ekonomiky. Měl by si z nich vzít příklad i současný český kabinet. Včetně toho, že pro dobro celého národa se nesmí podléhat populistickým nátlakovým akcím odborů. Ale to už je na jiné zamyšlení.

___________________________________________________________________________________